S Marií (nejen) adventem k vánočním svátkům

Vydání: 2008/49 Marta a Marie v adventu, 2.12.2008

Je to přesně jeden rok, kdy jsem vedl duchovní cvičení pro kněze na Svaté Hoře. Strávil jsem tam několik dní na prahu adventu.

Domů ke svým povinnostem jsem si odvezl a v mysli ještě delší čas uchoval krásné poutní místo, zasněžený svatohorský vrch, stříbrem zářící oltář baziliky se snědou Madonou, ale především tváře jednotlivých účastníků. Více než kdykoliv jindy jsem si uvědomoval, že oči těchto mých mladších i starších spolubratří už leccos viděly. Vidět však nestačí. Člověk, milující Boha a lidi, tím spíš Bohu a spáse lidí zasvěcený (tedy kněz), se nemůže jen dívat a sledovat. V tolika očích jsem v té chvíli vytušil víc než jen dívání a sledování. Bylo tam vyhlížení a prohlédání – a ten postřeh mi zůstává v mysli a v srdci i po roce.

MARIA VIDĚLA A PROHLÉDLA
Jaký je rozdíl mezi díváním se, sledováním a vyhlížením, prohlédáním? V případě prvním se pohybujeme po povrchu, v případě druhém jsme kromě využití schopnosti zraku v očekávání. Kdo čeká a očekává, stojí na prahu setkání s laskavou a milující blízkou osobou. Proto je očekávání tak krásné a dramatické, protože je plné naděje a překvapení. Panna Maria, jako každá izraelská žena té doby, očekávala – vyhlížela Spasitele světa. A dočkala se, zahlédla, prohlédla. V očích čisté a nevinné tváře svého právě narozeného dítěte měla Maria spatřit sebe, svou budoucnost i záchranné Boží dílo spásy lidí pro věčnost. Uviděla, protože prohlédla. Co kdybychom si Pannu Marii vložili do současnosti a nechali ji projít letošní adventní dobou. Mohli bychom si ji představit takovou, jak vypadáme většinou my sami před Vánocemi? Když se často zdá, že právě tyto svátky budou zas konečným cílem veškerého celoročního snažení? Ona s námi touží jít dál. Nejen adventem k vánočním svátkům. Vybízí nás vyhlížet druhý příchod Páně. Mít oči nadějně otevřené pro skutečně šťastnou budoucnost. Celý náš život je třeba chápat jako vyhlížení příchodu Pána. Nepřijde už, a to víme z Písma, jako malé děťátko, ale jako ten, který přitáhne všechny k sobě. Nikdo mu neodolá.

O ROK BLÍŽ OKAMŽIKU, KDY PŘIJDE
Tak po roce myslím na všechny účastníky kurzu na Svaté Hoře a samozřejmě vím, že oni, i já sám, jsme bohatší o to, co jsme během uplynulého roku viděli a sledovali. My všichni jsme zase o jeden rok blíž okamžiku, kdy On přijde. Zůstala nám však starost o to, aby naše tváře byly obráceny správným směrem. Vyhlížejí naše oči Pána víc než vloni? Nezapomíneje, že až přijde, na jeho tváři a v jeho očích spatříme svou budoucnost.
+ JAN BAXANT, litoměřický biskup Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay