Přímý přenos bohoslužby - řemeslo nebo adrenalin?

Vydání: 2008/16 Misie, 15.4.2008, Autor: Aleš Palán

„Tolik práce to dalo zařídit, a teď nám tu někdo parkuje!“ Petra Kaluschová stojí u přenosné značky zákazu zastavení trochu bezmocně. Za chvíli přijede přenosový vůz ČRo a před kostelem sv. Havla v samotném centru Prahy se jinde zaparkovat snad ani nedá.
Pár minut před třetí hodinou – odkdy zde má Český rozhlas parkování vyhrazené – přibíhá řidič a se svým stříbrošedým BMW odjíždí. Za chviličku je tu přenosový vůz. Mezi turisty a spěchajícími Pražany opatrně najíždí do vyhrazeného prostoru. Ještě pár decimetrů… Hotovo. Přímý přenos z dnešní mše svaté je zachráněn.
Kněz otvírá kostel a technici začínají z auta dovnitř natahovat svazek kabelů, nosí mikrofony, stojany a další technické náležitosti. „Sbor bude stát tady?“ ptá se zvukový technik Josef Šmejkal a zkušeně rozestavuje mikrofony.

Jinak než v lavici
Pro produkční Petru Kaluschovou se stala účast na bohoslužbách prací. To ona produkuje každotýdenní přímé přenosy na stanici Českého rozhlasu 2 – Praha z katolických i evangelických kostelů. „Nejdřív jsem trochu bojovala se svými pocity. Když jsem v době konání bohoslužby seděla v přenosovém voze, cítila jsem, že ji nevnímám tak, jak bych si přála. Pak jsem si ale uvědomila, že to pořád bohoslužba je – i když ji prožívám jinak, než když sedím v lavici,“ říká produkční náboženské redakce ČRo.
Během bohoslužby porovnává dění v kostele se scénářem, sleduje, jestli je vysílání „v čase“, zajímá se o práci zvukařů a pochopitelně – řeší případné průšvihy. Tím klasickým je, že mše nevyplní hodinu, která je přímému přenosu vyhrazena. Každý farář před sebou vidí rozhlasové hodiny, má poznamenány kontrolní časy, je instruován, kdy má skončit. Přesto je někdy moc stručný – to ho pak musí zachránit třeba sbor tím, že bude zpívat o trochu déle. Případně dostane varhaník jedinečnou příležitost ukázat své improvizační schopnosti.
ČRo odvysílá za rok zhruba šest desítek bohoslužeb – kromě nedělí jsou to významné svátky. Polovina z nich je římskokatolických, druhou polovinu si mezi sebe rozdělila Ekumenická rada církví.
Bez ohledu na svou velikost a počet členů má každá z evangelických církví dvě rozhlasové bohoslužby do roka.
Na výběru míst přenosů z katolických kostelů spolupracuje s Redakcí náboženského vysílání P. Vladimír Málek – zná kostely i jejich dostupnost, bere pochopitelně ohled také na verbální schopnosti či případnou trému místního kněze. Také sbor, který farníci milují, nemusí vždy splňovat přísná kritéria pro přímý rozhlasový přenos.
A další podmínky? „Kostel musí vyhovovat akusticky, aby byl nazvučitelný – to už dnes téměř není problém, musí u něj být kde zaparkovat, nesmí v něm být slyšet například projíždějící tramvaje. Neměl by ani stát u střelnice…,“ směje se Petra Kaluschová. Všechna nová místa musí nejdřív prověřit technici. Přenosy bohoslužeb se dělají z celé republiky, vzhledem k sídlu redakce je jich hodně z Prahy – vždyť čím jede přenosový vůz dál, tím je přenos dražší. Přesto se dá říci, že přenosy bohoslužeb jsou zajišťovány v prostoru mezi Aší a Českým Těšínem, mezi Břeclaví a Libercem.
Kdo přímé přenosy bohoslužeb na ČRo 2 – Praha poslouchá? V první řadě klasičtí posluchači Prahy. Dále starší lidé, nemocní, kteří nemají možnost se do kostela dostat, lidé na cestách, ve věznicích a samozřejmě i náhodní posluchači.
Přenos bohoslužby má kromě liturgického rozměru svůj reportážní charakter, je též svědectvím o dané farnosti či sboru. Petra Kaluschová ale připomíná, že se stává zároveň rozhlasovým pořadem, takže musí splňovat potřebná kritéria. „Jde o klasickou veřejnoprávní službu. O zprostředkování každotýdenní radosti při chvílích strávených s Bohem,“ dodává.

Jiný a krásný
Mistr zvuku Tomáš Tomka sedí v přenosovém voze u mobilní režie. „Naše režie umí v podstatě to, co velká režie v rozhlasovém studiu,“ vysvětluje. Na režijním pultu má možnost 24 vstupů, dnes jich využije sedm. S odpovědí na otázku, jestli je přímý přenos adrenalinovou záležitostí, nezaváhá ani na okamžik: „Je to řemeslo! Pokud tedy všechno funguje, jak má... V Železné Rudě vypadla 20 minut před koncem přenosu elektrika. My máme náhradní zdroj a já se jen modlil, aby vydržel až do konce.“ Vydržel.
Petra Kaluschová navštívila už celou řadu českých a moravských farností a sborů. „Každý byl úplně jiný a svým způsobem krásný. Někde prožívají víru víc intelektuálně, jinde emocionálně. Někde jdou víc do hloubky, jinde jsou spíš strhující. Někde je celkový dojem radostnější, jinde dokážou spíš utěšit.“ Který věřící by nechtěl mít tak široké spektrum zkušeností? Posluchači Českého rozhlasu 2 – Praha je mají.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay