Představa o celostním přístupu k dětem

Vydání: 2012/2 Vyznamenání Dominika Duky posvátným purpurem, 10.1.2012, Autor: Aleš Palán

„Pane faráři, je tu nějaký brýlatý pán,“ volá zhruba osmiletý kluk, který mi přišel otevřít dveře batelovské fary. „Že prý máte jít dál,“ pozve mě vzápětí dovnitř. Je sobota a on zde se svými několika vrstevníky tráví celý víkend.

Kněz zrovna u počítače seznamuje děti s osobností sv. Františka z Assisi. Zmíní se mimo jiné o tom, že světec žil prostým životem, ale jeho blízcí mu pak vystavěli pěkný hrob, takový, „jaký nikdo z nás jistě mít nebude.“ „Nebojte se, pane faráři, my vám takový taky uděláme,“ zareaguje bezprostředně jedna holčička.

Necelou desítku batelovských dětí přivedla na faru zdejší farnice Dita Šimková - nachystala pro ně program a věří, že tento zážitek pro ně bude stejně hluboký a důležitý jako pro ni, když v dětství trávila čas na faře. Sama má čtyři děti, s rodinou se do Batelova přestěhovala před třemi roky; svůj čas věnuje i zdejším dětem. Ty se zatím rozbíhají po chodbách rozlehlé budovy, prostorami zní jejich volání. „Tohle ale není typický obrázek naší fary, děti tu jsou takhle párkrát do roka,“ upozorňuje P. Roman Strossa. Důsledné upozorňování na pravý stav věcí a na to, co se skrývá pod povrchem, pak provází celý náš další dialog.

Trochu klidu pro rozhovor nalezneme v bytě, kde žije nemocná maminka batelovského faráře. Trpí sklerózou multiplex a k pomoci má také pečovatelskou službu. „Jsem takový sedák-ležák,“ usměje se paní Strossová a na svém vozíku přijede ke stolu, za nímž sedíme. Druhý byt v patře batelovské fary je v tuto chvíli plně obsazený: děti tu mají rozložené karimatky a spacáky.

Teď je na celé faře pěkné teplo, ale jak se dozvídám, letos je to poprvé. „Fara byla v podstatě neobyvatelná. Nebylo tu téměř nic, jen harampádí a prasklé potrubí. Několik měsíců po svém nástupu jsem se to tu snažil zobytnit, pomohli i někteří farníci a za to jsem jim velmi vděčný. První tři měsíce jsem spal v kuchyni na zemi. Vzpomínám na to rád, i když jsem dostal zápal plic,“ říká beze stopy hořkosti P. Roman Strossa. Teplo je letos na faře díky novému kotli, na který dalo peníze brněnské biskupství. Větší či menší úpravy a vyklízení některých prostor stále pokračují. „Stále je to do určité míry provizorium, ale musíme v něm pracovat. V průběhu toho se křtí, sezdává a vyučuje náboženství…“ říká kněz.

Žádná stará věc

O batelovské farnosti jsem se doslechl díky tomu, že se tu prý skvěle pracuje s dětmi. Přijel jsem se přesvědčit, jestli to tak skutečně je. Veselé dětské klábosení a pobíhání po chodbách to sama nejlépe dosvědčují.

A to jsem ještě nezažil zdejší florbal, který začal kněz s dětmi hrát. Ze sportovního setkávání ministrantů i dětí, které do kostela nechodí, se postupně zrodil také turnaj O velikonočního Beránka. Na zápasy se sjíždí několik mužstev a proběhly už tři ročníky.

V Batelově chodí do školy něco přes dvě stovky dětí. Zhruba padesát z nich ve škole zůstává i odpoledne a chodí na hodiny náboženství, část z nich přitom ani nemá vazbu na kostel. Děti na prvním stupni mají v náboženství celoroční soutěž a ceny jsou pokud možno kvalitní. V současné době kněz touží po interaktivní tabuli, „aby výuka byla pro děti atraktivnější a nevnímali náboženství jako něco zastaralého, co s dnešním životem nemá nic společného.“

„Mám představu o celostním přístupu k dětem, nejen do nich nalévat znalosti, ale nabídnout jim výlety, letní tábory, sport… Je to pro mě strašně namáhavé, ale ony se pak na něco těší, náboženství se stává součástí jejich školní docházky, i když je pravda, že někteří chodí jen proto, že pak můžou jet na výlet. Jde mi o to, aby si zapamatovali, že ke znalostem patří úplně samozřejmě také konkrétní vztahy a zážitky,“ uvádí pater Strossa.

S každým ročníkem dětí byl na výletě zvlášť a někdy pomohou i farníci – jmenuje jednotlivé třídy a místa, která s nimi navštívil. S většími dětmi jezdí pan farář po ČR, starším nabízí možnost vyjet do ciziny. „Na výletech zažívám děti zase jinak. I ony vidí faráře v jiné pozici a také v kontaktu s ostatními lidmi,“ říká kněz.

P. Roman Strossa je členem Schönstattského hnutí. Pro děti tak začal ve spolupráci s ním chystat tábory. Hnutí podporuje rozvinutí odlišnosti světa chlapců a děvčat a rozděluje pobyty na ty pro holky a pro kluky. Na klučičí tábor se nepodařilo sehnat spolupracovníky, a tak v Batelově už čtvrtý rok pořádají tábor pro dívky – naposledy na louce za Novou Vsí, kterou zapůjčil jeden farník. Schönstatt dodává převážně vedoucí, farnost zázemí.

Rozpor, ve kterém žijeme

Jak se k těmto aktivitám staví rodiče? Díky docházce do náboženství se už několik „nekostelních“ dětí nechalo pokřtít, a kněz tak alespoň může blíže poznat jejich rodiče.

„Říkal jsem v kostele, že děti jsou nadějí pro farnost, vyzýval jsem lidi, aby mi pomohli, ale ohlas byl velmi malý. Chybí spolupracovníci. Když něco nachystám a řeknu, co dělat, a budu u toho, lidi to udělají. Já bych si ale přál, aby konkrétní iniciativa přicházela přímo od lidí a aby za ni převzali zodpovědnost. Jinak se nastoupený směr a tempo nedá udržet,“ ví dobře kněz. „Ale ve všem farníci tak pasivní nejsou,“ dodává.

V Batelově je činný kvalitní chrámový sbor. Na Boží tělo koná farnost průvod po náměstí a doprovází ji místní dechová hudba Batelovská muzika. Ve farnosti probíhají Modlitby matek, v zimní době bývá jednou za měsíc biblická hodina. V současné době probíhá příprava na biřmování: účastní se jí asi třicet mladých a desítka seniorů (třetina je z farnosti Dolní Cerekev). Farnost má dobré internetové stránky www.farnost-batelov.cz, kněz si pochvaluje práci kostelníka, skupiny, které uklízejí kostel, i spolehlivost paní katechetky.

Farnost letos opravila kapli Panny Marie Bolestné v Rácově. Bez velkodušné finanční podpory samosprávy by to nebylo možné. Kněz doufá, že projeví ochotu i v roce 2012, kdy se plánuje oprava farní zdi. I kostel by potřeboval finance na údržbu a důležité opravy.

„Setkáváme se s modelem zafixovaným obrovskou budovou naší fary a kostela. Mezi tímhle dojmem a tím, kolik nás je v kostele a co děláme, je neustálý rozpor, ve kterém žijeme. Prezentujeme se na venek především naší minulostí. Často za to nemůžeme, ale okolí nás tak vnímá. To je moment signifikantní pro celou církev v ČR. Budoucností naší farnosti – a jistě nejen jí - jsou rodiny. - Nebo z toho bude misijní farnost. Základem našeho boje o budoucnost je však odůvodněná naděje. Víme, že to není ztracený boj,“ uzavírá P. Roman Strossa.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay