Papež František potěšil Moravu

Vydání: 2016/26 Papež František potěšil Moravu, 21.6.2016, Autor: Martin T. Zikmund

V době, kdy se lidé na začátku první republiky obraceli k církvi zády, se olomoucký arcibiskup Stojan obracel k lidem a zasazoval se o sociální spravedlnost. Papež František minulý týden ve zvláštním dekretu uznal jeho heroické ctnosti, což je předstupeň blahořečení.

„Mám z toho velikou radost. Věděl jsem, že dobrozdání komise teologů bylo jednoznačné, a tak jsem čekal, že podobně to dopadne i v komisi kardinálů,“ vyjádřil se olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Papežův dekret je podle něj potvrzením, že „s úsilím o Stojanovo blahořečení jsme na správné cestě“.

Předpokladem blahořečení je uznání zázraku na Stojanovu přímluvu. To je i důvod, proč olomoucký arcibiskup při této příležitosti vyzval k modlitbám, které budou „výrazem lásky k nemocným, jimž chceme vyprosit uzdravení, projevem víry, která věří v Boží uzdravující moc a Stojanovu přímluvu a povede k prohloubení naší zbožnosti“.

Kráčel proti proudu

Antonín Cyril Stojan (1851–1923) povznesl obě hlavní moravská poutní místa: Velehrad i Svatý Hostýn. V roce 1895 založil Matici svatohostýnskou, která teprve umožnila stavební i duchovní rozvoj Hostýna. Hlavně však proslul jako organizátor unionistických sjezdů na Velehradě před první světovou válkou, přičemž sbližováním západního a východního křesťanství sledoval sjednocení Slovanů ve víře. Tímto úsilím se vymykal rozšířeným představám o katolických prelátech, kteří drží s Habsburky a národní a slovanská myšlenka je jim cizí. A ještě více kráčel proti proudu, když byl zvolen v roce 1897 jako poslanec do rakouského sněmu a po vzniku Československa jako senátor do Národního shromáždění. Neměl žádné politické ambice, do politiky vstoupil, jen aby mohl více ovlivnit řešení sociální otázky. V obou případech se nechal inspirovat papežem Lvem XIII., a to jak jeho sociální encyklikou – první v historii církve – s příznačným názvem Rerum novarum (O nových věcech) z roku 1891, tak i jeho cyrilometodějskou encyklikou Grande munus (Vznešený úkol) z roku 1880.

Blaženější je dávat než brát

Stojanova hlavní aktivita však byla kněžská a pastorační. Tento rodák z Beňova u Přerova, který působil jako kněz ve Veřovicích, Svébohově a Dražovicích, než byl jmenován proboštem u sv. Mořice v Kroměříži a posléze olomouckým arcibiskupem, se coby pastýř natolik staral o své stádce – a nejen o ně – že podle různých svědectví zcela zapomínal na sebe a své vlastní potřeby. Byl znám jako zbožný, skromný, pokorný muž neúnavně hledající Boží čest a prospěch svých bližních.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Domácí, Zpravodajství



Aktuální číslo 30 23. – 29. července 2019

Církevní památky světovým dědictvím

Česká i německá strana Krušnohoří s historickými kostely, stříbrnými a uranovými doly a také s neblaze proslulými komunistickými lágry, kde trpěli i čeští kněží,…

celý článek


Česká pomoc Ukrajině

Olomoucký arcibiskup Jan Graubner minulý týden navštívil Ukrajinu. Zúčastnil se tamní národní poutě v Zarvanici a zavítal i do míst, kde pomáhá Charita.

celý článek


Bůh a člověk na Měsíci

Před padesáti lety, 20. července 1969, vstoupil člověk poprvé na povrch Měsíce. Jak můžeme jako křesťané číst tuto dějinnou událost?

celý článek


„Stará mama“ je pořád maminka

Prarodiče jsou pro vnoučata zásadní. Jejich životní zkušenosti a vyznávané hodnoty jsou příkladem, který ty mladší táhne po zbytek jejich života.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay