Opravdovost zasvěceného života

Vydání: 2005/7 Usmíření s církví, 8.2.2005, Autor: Jiří Macháně

S představeným nejstaršího mužského benediktinského kláštera v Čechách – v pražském Břevnově (založen 993) - P. Prokopem Siostrzonkem OSB, jsme hovořili o jeho pohledu na dnešní řeholní život a jeho budoucnost.

 

Při srovnání s našimi evropskými sousedy se ukazuje, že v Česku je hodně těch, kdo zkoušeli žít v klášteře, ale nevydrželi a odešli...

Neměli prostě živou zkušenost s řeholním životem. Tradice byla přerušená čtyřicet let – oni o klášterech jenom četli či slyšeli a byli v zajetí naprosto romantických představ. Navíc každá řeholní komunita by měla být vlastně jakousi rodinou - a jestliže mnoho lidí do klášterů přicházelo z narušených rodin, kde funkční společenství nepoznali, mívali velké potíže.

Váš klášter založil spolu s hrstkou bratrů sv. Vojtěch a přes všechny dějinné peripetie tu řeholníci žijí dodnes. Jak vidíte budoucnost?

Životaschopnost komunity se projeví v tom, zda a jak dokáže oslovit jednotlivce. Dostatek povolání mají paradoxně „staré“ řehole - podívejme se třeba na nově založený klášter trapistů nebo na úspěch poměrně přísných karmelitek. Mladého člověka totiž přitáhne především opravdovost života - a ta budoucnost má.

Co je úkolem zasvěceného života v tomto světě, tady a teď?

Má ukazovat na budoucí věk. To je moc důležité pro člověka dneška, který je sevřen pozemskými starostmi a jen podvědomě tuší, že jeho život není ohraničen hvězdičkou a křížkem na pomníku. Dalším svědectvím společenství zasvěceného života je skutečný život z víry. Když se setkáte s člověkem živé víry,  může to ovlivnit celou vaši budoucnost. Lidé brzo zapomenou na to, co jsme pro ně udělali nebo co jsme jim řekli, ale nezapomenou na to, jak se s námi cítili a co s námi mohli prožít. To je může ovlivnit na dlouhá léta, nebo dokonce i na celý zbytek života. Tuto atmosféru mohou načerpat třeba pobytem v nějaké komunitě zasvěceného života.

Kvůli tomu jsou řeholnice tak oblíbené jako pečovatelky?

Nemocný ani jeho příbuzní to nedokáží formulovat. Cítí se s konkrétní sestrou dobře a bezpečně, protože je vede temným obdobím jejich životů. I to je velký smysl zasvěceného života.

Jak vás přijímají lidé, kteří nemají ani základní kontakt s církví?

Často jako exoty. I když předsudky se dají, mohou a mají překonávat. Když do kláštera přijdou různí lidé různého postavení například na nějakou společenskou akci a mají možnost setkat s někým z nás řeholníků a hovořit s námi o věcech „nezbožných“, tak najednou vidí, že tu žijí normální lidé. Vnímají tak nejenom ovzduší místa, ale i smysl zasvěceného života.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay