Ohlédnutí za Jiřím Reinsbergem

Vydání: 2004/3 Ekumenismus, 10.9.2004, Autor: Gereon Tomáš Biňovec

Píšu tyto řádky ne jako nekrolog, ale jako krátké ohlédnutí za životem svého učitele, kněze a bratra v jedné osobě. Vím, že by na tomto místě mohla psát celá řada jiných, kteří jej znali déle. Byl jsem u toho, když odcházel z tohoto světa k Otci světel a bylo to symbolicky právě na slavnost Zjevení Páně 2004. V symbolický čas přišel také na svět, a sice o Velikonocích, v roce 1918 v Brně. Od dětství, které strávil v Praze, ho chytil skauting. Nebyla to jen hra, ale život prožívaný hrou. Dostalo se mu skvělého duchovního vedení P. Metodem Klementem a stal se členem Legio Angelica. Sám pak vedl řadu skautů na jejich stezce. Z jeho mládí jsou pověstné jeho deníky, tzv. "cancbúchy", které vyšly i knižně. Vždy se považoval za rovera, tedy poutníka, a jako svou "insignii" nosil dřevěnou roverskou hůl.Pater Jiří miloval vtipy a přehršle jich vyprávěl. Nebylo setkání, kdy bych neodešel bez nějakého veselého povzbuzení. Ano, i to je skutek duchovního milosrdenství a projev naděje, kterou nosil v srdci. Prožil si těžké válečné roky na studiích teologie v Římě, kde byl v roce 1942 vysvěcen na kněze. Dostal se do Anglie a působil v řadách spojeneckých vojsk. Po válce jej čekalo první kaplanské místo v Berouně a potom od 1. srpna 1946 už známé místo faráře a kazatele v Praze u Matky Boží před Týnem, kde oslovil zástupy věřících a hledajících (kolik jich na něj s vděčností vzpomnělo při on-line rozhovoru o Vánocích a kolik jich pokřtil, oddal a duchovně vedl!). Dodnes je jeho styl homilií známý a originální. Byl Kristovým knězem, který liturgii prožíval, promýšlel a uváděl do života. Jeho jiskrný pohled a rozzářený úsměv mi bude chybět. A jistě nejenom mně. A ještě jedna věc: při našich loučeních mi v červené "ajznboňácké" čepici zamával zelenou plácačkou na znamení odjezdu. A tak Ti, milý Jiří-Amundsene, přeji za nás všechny šťastný návrat do radosti věčné...

* * *


Zatím, co ve Svaté noci betlémské zpívali andělé líbeznými hlasy o Boží slávě, v noci ze 6. na 7. ledna 2004 bylo slyšet z nebeských výšin salvy smíchu. To totiž přišel do nebeského království papežský prelát, mons. ThLic., emeritní farář u Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí v Praze Jiří Reinsberg a podle svého dávného zvyku začal hned z kraje svatým a světicím Božím vyprávět anekdoty. Začal tou svou asi poslední: Přišel do nebe mohamedán. Ptá se Petra: "Proč tady máte tu vysokou zeď?" Svatý Petr: "To je kvůli katolíkům, aby si mysleli, že jsou tady v nebi sami." Milý Jiří, teď už víš, jak to všechno vlastně je. Tvůj Antonín Bradna

Snímek Archiv KT


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay