Několik drobtů z Husova stolu

Vydání: 2009/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 30.6.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Nebylo mnoho osobností v českých dějinách, jejichž osobní duchovní zápas tak zásadně předznamenal další generace. Mezi několik těchto klíčových postav patří bezesporu Mistr Jan Hus. Přesto alespoň orientační znalost jeho díla není mezi Čechy a Moravany ničím samozřejmým. Obvykle je nahlížen a vnímám hlavně jako symbol rozdělení.

Ostatně není divu, vždyť Husův proces znamenal ve svých důsledcích rozklížení církevní jednoty v Čechách a na Moravě, která dodnes – s výjimkou nucené rekatolizace v letech 1627 až 1781 – nebyla plně obnovena. Nejde přitom jen o vztahy mezi katolíky a reformačními křesťany, popřípadě členy církve československé husitské, vždyť Hus sám zůstal katolíkem až do konce. Husovo odsouzení vykonané nikoli nepřáteli církve, nýbrž jejími představiteli, se hluboce vrylo do českého národního povědomí, na něž mělo zcela protichůdný efekt. Jedny tato okolnost přivedla k nedůvěře vůči katolické církvi, druhé k nedůvěře vůči Janu Husovi. Teologický spor zůstal přitom namnoze zasut do ústraní; v povědomí zejména nekatolické části národa zůstal především mravní konflikt, jehož roznětkou se stal rozdílný postoj k prodeji odpustků. Právě tím, že se spor mezi Husem a pražským arcibiskupem (posléze římským papežem a koncilem) vyhrotil nejen na teologické, ale i na etické rovině, zatížil dějinnou paměť národa na dlouhou dobu jistým traumatem, které vyvolávalo proticírkevní nálady. Aby konečně došlo ke zhojení této rány, o to usilovali v novodobých dějinách církve z jejích představitelů (příznačně!) zejména pražští arcibiskupové – v osobách kardinála Berana (a to veřejně na koncilu!) a kardinála Vlka – a pak ještě nikdo menší než římský biskup. Byl to totiž právě Jan Pavel II., kdo dal podnět k dalšímu husovskému bádání. A víc než jen to. Tento první papež slovanského původu nazval Jana Husa v roce 1999 dokonce reformátorem.

OŽIVIT POMNÍKY

Co označení „reformátor“ znamená či může znamenat na katolické půdě, to necháme dalšímu vyjasnění ze strany odborných teologů a církevních autorit. Náš úkol na této straně je docela skromný: nahlédnout cosi z Husovy zbožnosti a způsobu jeho křesťanského uvažování. Dozvědět se něco o něm konkrétně, neboť Hus je dosud znám víc jako symbol než jako docela obyčejný křesťan a kazatel. Oživit a na okamžik nechat promluvit strnulé Husovy pomníky, jichž máme po českých zemích požehnaně. Přečíst si pár jeho myšlenek. Pozřít alespoň několik drobtů, které padají na zem k nám z plného stolu jeho rozmanitého díla…

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 28 9. – 15. července 2019

Velehrad: Dávejme ze sebe to nejlepší

Staletími prověřená díla i zbrusu nové výtvory provázely letošní velehradské slavnosti.

celý článek


O katolických knihách budoucnosti

Jaké knihy nabízet dnešním čtenářům, v jaké podobě je vydávat a jak přitom ekonomicky obstát – tím se zabývali zástupci několika desítek nakladatelství z různých…

celý článek


Víra na stříbrném plátně

Filmy mohou, stejně jako další média a sdělovací prostředky, duchovně promlouvat ke svému publiku. Jejich vliv navíc stále roste, a nabízí tak příležitost k oslovení…

celý článek


Celá církev má být charismatická

Se známým slovenským knězem, redemptoristou P. MICHALEM ZAMKOVSKÝM, jsme hovořili o charismatické obnově, křtu v Duchu Svatém a o lidových misiích.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay