Nejednota křesťanů: Vinu nelze svalovat jen na naše předky

Vydání: 2006/3 Jednota křesťanů, 16.1.2006, Autor: Jiří Macháně

Na evangelikální Alianční týden navazuje 18. ledna Týden modliteb za jednotu křesťanů. Také letos jej připravila Česká biskupská konference společeně s Ekumenickou radou církví. Mottem je citát z Matoušova evangelia (18,20): „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Zástupců tří vybraných církví jsme se zeptali:

Co je podle vás největší překážkou na cestě k jednotě, za niž se v těchto dnech křesťané společně modlí?

 

PAVEL ČERNÝpředseda Rady Církve bratrské

Lidský hřích. Čím dále jsme od Spasitele, tím vzdálenější jsme i od svých sourozenců v Kristu. Navíc neseme i neblahé dědictví rozdělení z minulosti, které svědčí o lidské neposlušnosti, svéhlavosti a pýše. Nesmíme ale vinu svalovat pouze na své předky, protože i my jsme každý svým dílem přispěli k současnému rozdělení. Jak nás Bůh povede k plné jednotě, nevím. Domnívám se však, že bude ke křesťanům ještě velmi důrazně mluvit a že nám pomůže vytvořit nové měchy, které by vydržely tlak nového vína (srov. Lk 5,37n). Patrně bude muset mnoho našich starých nádob prasknout, aby byl vzácný obsah evangelia nesen světu v nádobách, které ho nebudou diskreditovat svými výstřednostmi, ale budou svědčit o Kristu. Naše zakotvení v Kristu se projeví tak, že budeme více milovat jeho a své sourozence než svou náboženskou tvořivost.

 

JIŘÍ PAĎOUR českobudějovický biskup

Nerad odpovídám na takto formulovanou otázku. Hledám to, co nás spojuje. Je toho stále dost, abychom s úctou a zájmem objevovali, co shledáváme společné, obdobné, podobné či blízké. Samo rozdělení zasáhlo různé sféry náboženského života, který zřejmě znovu objevujeme jako něco, co není jen osobní. Jinými slovy: co osobního kdo k Bohu cítí a žije, je zároveň ovlivněno a ovlivňováno vztahy, dokonce tradicí, formami a strukturami, které se v životě nutně vytvářejí. A to - vedle tajemné síly, která nese nepříjemné označení „ďábel, satan“ - je tím, na co se ptáte.

KRYŠTOF pravoslavný arcibiskup

Největší překážka na cestě k jednotě křesťanů je u nás - teologů a výše postavených osob v církvích. Mám-li hovořit za sebe, tak se považuji za jednoho z těchto viníků trvající nejednoty Kristovy církve. Přesto se snažím žít duchem jednoty Božího lidu a pevně věřím, že přijde okamžik, kdy se církev - jak si přál náš Pán a Spasitel – vrátí k viditelné jednotě. Nebude to však dílo teologů nebo vysoce postavených církevních představitelů, ale vůle Božího lidu. Církev se pak s Boží pomocí vrátí k jednotě, v jaké žila tisíc let od svého založení. Zatím nám zbývá jen více usilovat o naplnění tohoto cíle - každý na svém místě. Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 4 22. – 28. ledna 2019

V Panamě jako doma

Stovky tisíc mladých z celého světa, biskupové, prezidenti a papež František se setkávají na Světovém dni mládeže v Panamě.

celý článek


Armáda má tři nové kaplany

Tři nové kaplany vyslaly církve minulý týden do služby v armádě. Jsou členy nekatolických církví. Slavnostního aktu se účastnily i celé jejich rodiny, včetně dětí.…

celý článek


Misie je velké dobrodružství

Když se její autobus objevil ve městě, vždycky vzbudil zájem. Britka MIRIAM SWAFFIELDOVÁ se totiž rozhodla pořídit si tento dopravní prostředek k evangelizaci, které se…

celý článek


Zachytit problémy včas

To dítě je najednou nějaké divné. Občas si stěžuje na spolužáky ve škole. Nechce se mu ráno vstávat. Bolí ho břicho nebo hlava. I známky má poslední dobou nějaké…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay