Vydání: 2010/19 Studentský Velehrad, 6.5.2010, Autor: Aleš Palán

Nikoliv opuštěný, ale zcela zanedbaný. Tak vypadal stav kostela a bývalého františkánského kláštera v Hejnicích v Jizerských horách, když tam na začátku devadesátých let přišel pater Miloš Raban.

Vytlučená okna, rozházený a poničený nábytek, místnosti bez podlah a stropů… Co mohli františkáni s takovým majetkem, který nyní dostali od státu zpátky, dělat? Převedli ho tedy církvi, která sem vyslala patera Rabana. A co mohl dělat on? Začal se za obnovu areálu nejprve modlit. Do pár let začali úředníci EU nabízet příhraniční programy obnovy. Že by ale z nich byl financován klášter a kostel? Na to evropské peníze přece nejsou, říkali. Pater Raban je ovšem postupně přesvědčil: „Investujte do kláštera, do duchovní oblasti, a teprve potom, až díky takovému působení budou i lidé spolehliví, můžete jim pomoci přímo v materiální oblasti. Jen tak bude vaše investice zhodnocena.“ Při opravách Mezinárodního centra duchovní obnovy, které v Hejnicích vzniklo, bylo proinvestováno zhruba 160 milionů korun. Z evropských fondů přišlo celých 70 milionů; zbytek darovali Němci, český stát, kraj, obec, i soukromníci. Přibližně 20 milionů na investice se získalo vlastním provozem centra. Dnes má Mezinárodní centrum duchovní obnovy třicet zaměstnanců. Když se patera Rabana zeptám, jestli tak náhodou není největší zaměstnavatel v obci, zavrtí bezprostředně hlavou, ale po chviličce, když si uvědomí, kolik provozů a továrniček v Hejnicích zkrachovalo, tuto možnost připustí. Podobná duchovní centra viděl P. Raban v Německu, kam po osmašedesátém emigroval a kde v krajanské správě působil jako kněz. „Co jiného než právě takové centrum tady zřídit?“ nepochybuje o svém původním záměru. „Je třeba respektovat spirituální zákon kontinuity a důvodu lidského bytí. V 17. století tu bylo taky zdevastované obyvatelstvo i krajina a františkáni si s tím poradili. Udělal jsem to analogicky: nejdřív je třeba investovat do lidí a jejich duchovního povznesení. A taky do prostředí – celá krajina tu byla za komunismu poraněná; na vrcholky hor jsme postavili tři kříže, požehnali krajině a za deset roků byl z Jizerských hor jeden krásný park,“ říká kněz. Pastorační model, který se v Hejnicích uplatňuje a který P. Raban vidí jako schůdný pro celou ČR, začal být po roce 1945 uplatňován v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Kláštery byly poloprázdné, peněz nebylo rozhodně nazbyt a církev se rozhodla, že opustí plošný způsob pastorace a přejde na způsob ohniskový. Lidi tak začali chodit za duchovní zkušeností do bývalých klášterů a evangelní zvěst se odtud šířila dál. Hejnice byly první, které u nás na počátku devadesátých let začaly fungovat podobným způsobem. Postupně se podle hejnického modelu vybudoval Vranov, Adalbertinum v Hradci Králové, podobně pracují františkáni v Praze na Hradčanech. V Německu působil pater Raban jako kněz ve Frankfurtu nad Mohanem, byl mimo jiné kaplanem na zdejším mezinárodním letišti. Jaký byl přechod z tohoto babylonu jazyků a ras do malých Hejnic na severní straně Jizerských hor? „Byl jsem vysvěcen pro Litoměřice, a když biskup chtěl, abych šel domů, udělal jsem to rád. Narodil jsem se nedaleko odtud na samotě, otec byl polesný a já tíhnul po takovém prostředí. Od civilizace mě to rozhodně nevzdaluje. Od roku 1995 mi navíc doporučili, abych učil na Technické univerzitě v Liberci psychologii a religionistiku, tak tam pravidelně jezdím,“ říká Miloš Raban. Už se ale nezmíní, že na škole jeden čas působil jako děkan a nyní užívá titul docent.

Duchovní zážitky

Hejnické duchovní centrum nabízí několik druhů programů. Jednak jsou to vlastní programy – sám zdejší farář dává pět exercicií do roka. S dalšími záměry přicházejí různí spolupracovníci, do Hejnic se také hlásí mnozí poutníci. Obsah všech těchto aktivit se dá podle P. Rabana označit za preevangelizaci: „Nejde začít s katechezí, když lidé nevědí, jak rozlišovat mezi duchovním a světským, svatým a všedním. Mnozí nemají pojem, co je duchovní zážitek a čím je odlišný od zážitku běžného – a přitom ty zážitky mají, jsou vlastně věřící, i když svou víru nejsou schopni pojmenovávat duchovními pojmy.“ Hejnické centrum nabízí komfortní, a přitom cenově dostupné ubytování v krásné přírodě. Využívají ho nejen jednotlivci a rodiny, ale i celé organizace. Své exercicie tu nedávno měli čeští a moravští biskupové. Schází se tu Maltézští rytíři, Legionáři Kristovi, Opus Dei, fokolaríni, Zvěřinovy dny tu pořádala Křesťanská akademie, řeholnice tu měly exercicie, schází se tu mnoho mužských řádů a řeholí, kněží polští i němečtí. Byla tu světová synoda církve starokatolické i celostátní synod církve českobratrské, pořádají se tu různé světové kongresy, vědecké konference a další akce. „Nejsme hotel, který pracuje s idejí, že zajišťuje hostu jen materiální servis a jeho vlastní program se odehrává mimo. Náš host prožívá program v rámci našeho centra a tento program přitom musí být v souladu s našimi ideami a duchem tohoto domu,“ říká Pater Raban.