Mikulovské loučení s horlivým knězem

Vydání: 2010/48 Začíná advent, 25.11.2010, Autor: Václav Štaud

Společenství věřících, které se přišlo v sobotu 20. listopadu rozloučit s mikulovským proboštem Stanislavem Krátkým, bylo mnohonásobně širší než oblast tamějších farností, kde byl farářem a představeným kapituly. Kostel sv. Jana tak všechny, kteří chtěli zemřelému projevit obdiv a vděčnost, vůbec nestačil pojmout.

Pohřební mši sv. se stovkou kněží sloužil pražský pomocný biskup Václav Malý. Bohoslužbu označil za shromáždění radosti s odkazem na velké množství sester a bratří, které P. Stanislav Krátký přivedl svou pastýřskou horlivostí ke Kristu. Generální vikář brněnské diecéze P. Jiří Mikulášek, který se loučil jménem biskupa Vojtěcha Cikrleho a brněnské kapituly, zesnulého mimo jiné označil za kněze radostné víry. Spolubratr z let aktivního působení ve skryté církvi během totality, biskup Jan Blaha, odmítl ve svém vystoupení užívaný název podzemní církev, protože se podle jeho názoru jednalo o misii. V ní Stanislav Krátký podle něj vynikal hlavně neutuchajícím zapálením pro Ježíše, s nímž lidi obracel a křtil. Za okruh nejbližších přátel vystoupil bývalý velvyslanec ČR ve Vatikánu František Halas. Připomněl, že to byl právě P. Krátký, kdo mu dal podnět k náročnému překladu Jeruzalémské Bible. K duchovnímu synovství probošta Stanislava se poté přihlásil P. Norbert Badal. Přečetl také dopis pražského arcibiskupa Dominika Duky, v němž poděkoval tomuto zesnulému biskupovi skryté církve za příklad odvahy a za podíl na vzniku řady kněžských a řeholních povolání. Slzy dojetí nezakrývala Marie Levíčková z Brna, jíž byl P. Stanislav Krátký duchovním vůdcem více než 60 let. „Poznala jsem ho v hodinách náboženství jako sedmileté dítě a kromě času jeho věznění jsme pak spolu nikdy neztratili intenzivní kontakt. Ve chvílích dobrých i zlých posiloval celou moji rodinu, rok co rok jsme se s manželem těšili na jeho úžasná předvelikonoční duchovní cvičení. Se slovy víry, naděje a lásky, která byla tolik potřebná za totality, mezi nás nepřestal přijíždět ani s příchodem svobody. Vím, že naše skupina, kterou vedl blíž k Bohu, byla jen jednou z mnoha. Dobrý Bůh jej jistě odmění za jeho nasazení. Ale bude nám moc chybět,“ dodává Marie Levíčková.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 28 10. – 16. července 2018

Velehradská pouť i se sv. Ludmilou

Před obrazem Panny Marie a vedle ostatků sv. Ludmily se na Velehradě 5. července slavila cyrilometodějská poutní mše, při které biskupové zasvětili zemi Mariinu Neposkvrněnému Srdci.

celý článek


Česká církev zve evropské biskupy

Na čtyřicet předsedů biskupských konferencí Evropy možná už za dva roky navštíví Prahu. Pozvánka pro ně byla jedním z bodů jednání České biskupské konference.

celý článek


Blízký východ, kořen našich duší

Papež František pozval do jihoitalského Bari, kde spočívají ostatky sv. Mikuláše, patriarchy všech církví zastoupených na Blízkém východě. Společně prosili o Boží…

celý článek


Vietnamští komunisté: Umlčte kněze

Vietnamská církev bývá nazývána „první dcerou církve“ v Asii, evangelium se tu hlásá už půl tisíciletí. Zároveň zde ale už třiačtyřicet let vládnou komunisté…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay