6. 4. 2011
|Vydání: 2011/15 Komiks, 6.4.2011, Autor: Jiří Prinz
Stovky lidí zaplnily minulou středu kostel sv. Terezie od Dítěte Ježíše v pražských Kobylisích, aby se tu rozloučily se zavražděnou Aničkou Janatkovou. Podnět k této vzpomínkové mši svaté dali rodiče spolužáků zavražděné Aničky, z nichž je řada místními farníky.
Kobyliský salesiánský kostel je zaplněný do posledního místečka. Zraky všech směřují k oltáři. Je na něm fotografie devítileté Aničky, oběti brutálního násilí, které otřáslo celou společností. Mnozí z návštěvníků bohoslužby přicházejí k oltáři, aby tu položili květinu, hračku či alespoň zapálili svíčku. Je mezi nimi řada dětí z nedaleké školy Na Šutce, kterou i Anička navštěvovala. Právě rodiče těchto dětí, členové zdejší farnosti, se ve spolupráci se školou rozhodli iniciovat zádušní bohoslužbu, jíž by vyjádřili Aničce svou úctu a modlitbami ji doprovodili do království Božího. Mši svatou celebruje salesián P. Jan Vývoda. Ve svém kázání několikrát zmiňuje Aničku a připomíná smysl křesťanské naděje. „Nemůžeme si myslet, že Bůh přestal mít Aničku rád. Náš život nekončí na tomto světě,“ ujišťuje kněz a dodává: „Kdykoli se nyní podíváme na děti, vždy by nás to mělo naplnit rozhodnutím žít pro ně. Abychom jednou mohli poděkovat Aničce, že její smrt pro nás byla novým začátkem.“ Kněze střídají u mikrofonu právě děti. Ty zcela zaplnily první dvě lavice v levé části chrámu a jeden chlapec s dívkou byli vybráni, aby přečetli přímluvy. Jsou věnovány Aničce a její rodině. Atmosféra je tísnivá i dojemná zároveň a v očích mnoha přítomných jsou vidět slzy. Na konci bohoslužby se ještě jednou ujímá slova P. Vývoda. Děkuje všem přítomným za účast a přidává slova povzbuzení: „Víme, že Anička prožívá Boží blízkost tak, jak si to nikdo z nás nedovede představit.“ Bohoslužba končí. Lidé však ještě několik minut setrvávají na svých místech. Každý se chce ještě naposledy, v tichosti a sám za sebe s Aničkou rozloučit.