Konec - nebo nový začátek?

Vydání: 2007/30 Jak vychovat děti ve víře?, 24.7.2007, Autor: Jiří Zajíc

Když se narodí dítě, bývá to pro některé lidi důvod k radosti a mnoha očekáváním, pro jiné hlavně zdroj obav a starostí, někdy i potvrzením skutečnosti, s níž vůbec nepočítali. A spousta lidí kolem si ani pořádně nevšimne. Podobně to bylo s plenárním sněmem, když se před deseti lety na Velehradě „narodil“.

V prvním období to byli (společně s několika biskupy a jejich nejbližšími spolupracovníky) především laici, kteří sněm vzali jako skutečnou výzvu. A také ženská řeholní společenství – mezi nimiž vzniklo během dvou let 113 sněmovních kroužků. Laici v diecézích jich pak vytvořili (tu a tam i s podporou místních duchovních) přes 550. Ze začátku to bylo podle odhadů až deset tisíc lidí. Brzy se ukázalo, že nepůjde o „sprint“, ale spíš o běh vytrvalostní. Mnozí začali zažívat rozčarování z toho, že jejich „podněty“ se celkem nikdo nezabývá. Zpětně viděno, byl to souběh nedorozumění, nezkušenosti a neschopnosti na všech úrovních, které měly se sněmem něco společného. Typicky česky se do toho začaly mísit i falešné tóny, které se ale zdály být „progresivní“. Například že se zápisy z kroužků „zametají pod koberec“. Skutečnost byla prostší. Na solidní zpracování zápisů chyběla lidská, organizační a technická kapacita.
První plenární zasedání v roce 2003 na Velehradě bylo pro většinu překvapivě nadějné: navzdory různosti se ukázala možná věcná a lidsky nezraňující rozprava. Připravený dokument byl odložen, avšak za všeobecného souhlasu bylo jmenováno osm pracovních komisí, jež měly připravit dokument nový. Pak ale následovala vážná strategická chyba: prohlášení, že činnost sněmovních kroužků skončila. A výsledek? Především ohromná frustrace. Když se navíc z činnosti oněch osmi komisí průběžně nekonal skoro žádný „lidem srozumitelný“ výstup, probíhalo druhé – a závěrečné – zasedání sněmu ve zcela jiné atmosféře, v níž převažovala jakási odevzdaná rezignace. Výsledný dokument ovšem rozhodně rezignací netrpí. Jsem přesvědčený, že ti, kdo si jej přečtou, budou skutečně překvapení – a to pozitivně. Ovšem bez toho, že mu svým vlastním jednáním lidé vdechnou skutečný život, laici především, zůstane jen sbírkou „pěkných řečí“. Chystané diecézní synody jsou tedy šancí rozvinout to, co zatím bylo nezralé, nepovedené nebo uvízlo na mělčině.
Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay