Kněz vystěhovalců od Niagarských vodopádů

Vydání: 2007/24 Co Čech, to muzikant?, 12.6.2007

Češi, Němci a Američané – to jsou tři národy, které spojuje úcta ke svatému Janu Nepomuku Neumannovi. Kde jsou kořeny této úcty? A jaký byl život tohoto světce? V rozhovoru vše přibližuje P. Pavel Liška, administrátor z jihočeských Netolic, který se životem svého rodáka dlouhodobě zabývá.

Z jaké rodiny Jan Neumann pocházel?
Jeho otec Filip Neumann byl povoláním punčochář a pocházel z bavorského Obernburgu. Do Prachatic přišel v roce 1802 a koupil zde dům, oženil se, ale manželka za dva roky zemřela. Oženil se tedy znovu. Jeho druhou ženou se stala Anežka Lebischová – některé prameny uvádějí české příjmení Lepší. Narodilo se jim šest dětí – čtyři děvčata a dva chlapci. Třetím v pořadí byl 28. března 1811 Jan Neumann. Ještě ten den byl pokřtěn. Otec ctil nebeské ochránce země, která se stala jeho novým domovem – proto Jan Nepomuk. Maminka chodila denně do kostela na mši svatou a pokaždé brávala s sebou některé z dětí. Když Jan povyrostl, doprovázel ji většinou on. Od ní se učil milovat Pána Ježíše. Brzy mu dovolili ministrovat a dříve než bylo obvyklé směl přistoupit ke svaté zpovědi a k prvnímu svatému přijímání.

Kdy se rozhodl pro kněžství?
Dostat se na teologii nebylo tehdy snadné, zájemců byl narozdíl od dnešních dnů nadbytek. Potřeboval doporučení vlivné duchovní osoby, ale nikoho neznal. Maminka ho povzbuzovala, aby se nebál a přihlášku podal. Bude-li to vůle Boží, bude přijat i bez doporučení. A stalo se tak – on sám to považoval za zázrak. V červenci 1835 dokončil studia a doufal, že bude vysvěcen. Jenže kněží bylo mnoho a nebyli ještě umístěni ani ti, kteří obdrželi svěcení rok předtím. Biskup proto odložil nová svěcení na neurčito.

Byla tato skutečnost důvodem pro odchod do Ameriky?
Byl to jeden z důvodů. Jan Neumann se rozhodl odjet do Ameriky, i když ještě nebyl vysvěcen. Prachatice opustil 8. února 1836 a po namáhavé pouti Německem a Francií nastoupil v Le Havru na trojstěžník Evropa. Cesta trvala symbolických 40 dní – 28. května přistál v New Yorku. S obavami vstupoval do biskupské rezidence, kde ho ale přijali s otevřenou náručí. O měsíc později – 25. června ho biskup Jean Dubois vysvětil v katedrále sv. Patrika na kněze.

Co Jana Nepomuka Neumanna v Americe čekalo?
Německé rodiny, o které se nikdo nestaral, a spousta problémů. Farnost Williamsville, kam byl poslán, se rozkládala na rozlehlém území mezi jezerem Erie a Niagarskými vodopády. Dnes je součástí Buffala. Tehdy se tam usadilo mnoho německých rodin a neměly nikoho, kdo by se o ně po duchovní stránce staral. Kostel ve farnosti byl rozestavěný a bez střechy. V místě nebyla fara, a tak se ubytoval v hospodě v podkrovní světničce.

To nejsou moc příznivé podmínky pro novokněze...
Lidé, ke kterým přišel, byli velmi chudí. Začínali hospodařit „z ničeho“, vydělávali sotva na holé živobytí. Žili na samotách daleko od sebe. Byli rádi, že přišel kněz, ale neměli na něj čas. Jan proto začínal své působení od dětí, které měly času dost. Jejich prostřednictvím se dostával k srdcím dospělých, kteří byli rádi, že se jich někdo ujal. Krajina, v níž působil, byla samý močál a bahenní zimnice kosila jednoho za druhým. Jeho nejčastější prací bylo zaopatřování umírajících. K nemocným chodil pěšky desítky kilometrů, často v noci a domů se vracel až k ránu. Několikrát ho přepadli lupiči, ale když viděli, že nic nemá, zase ho pustili. Jednou mu dokonce zachránili život Indiáni, kteří ho našli polomrtvého, když zabloudil v močálech.

Takto vyčerpávající práci nemohl snášet dlouho...
Přestěhoval se blíž k Niagarským vodopádům, kde měl konečně faru, tedy jednoduchý srub. Pokračoval však ve vyčerpávající práci a přepínal své síly. Po čtyřech letech od vysvěcení se fyzicky zhroutil. I když tvrdil, že statného horala ze Šumavy jen tak něco nezdolá, nebyla to pravda. S úplně podlomeným zdravím byl několik měsíců upoután na lůžko. Naštěstí se za ním z Prachatic rozjel mladší bratr Václav a staral se mu o domácnost. Bylo jasné, že v tomto vyčerpávajícím způsobu života Jan pokračovat nemůže. Na podzim roku 1840 proto požádal o vstup k redemptoristům – byl přijat do kláštera v Pittsburghu. Zpočátku byl zklamán, protože místo pravidelné modlitby, rozjímání, studia a sžívání se s komunitou byl posílán vypomáhat z místa na místo. Procestoval 3000 mil, ale vytrval a 16. ledna 1842 složil v Baltimore řeholní sliby. Následující dva roky pak strávil v tamním klášteře. Věnoval se především pastorační práci. Staral se o německé přistěhovalce, kterých městem procházely tisíce. Kromě toho cestoval po Marylandu a okolních státech, kde navštěvoval německé osady.

Jak se pak z řeholního kněze stal biskup?
Nejprve přišlo na začátku roku 1847 překvapivé rozhodnutí: Jan Nepomuk Neumann byl jmenován zástupcem provinciála redemptoristů. V souladu se svým dávným přesvědčením pokračoval v úsilí o zřizování katolických škol a několika kongregacím školských sester pomohl duchovně i hmotně v začátcích působení. V dubnu 1851 zemřel baltimorský arcibiskup a jeho nástupcem se stal dosavadní biskup z Filadelfie Francis Kenrick. Věděl o Neumannově zbožnosti a náročnosti v duchovním životě a vybral si ho za zpovědníka. Když se pak rozhodovalo o novém biskupovi pro Filadelfii, zařadil Jana Neumanna mezi kandidáty. Po roce přišlo jmenování. Neumann byl zděšen a s těžkým srdcem rozhodnutí Říma přijal. Biskupské svěcení se konalo v Baltimore 28. března 1852, v den jeho 41. narozenin. Za své biskupské heslo si vybral prosbu: „Utrpení Kristovo, posilni mě!“

Změnil se po jmenování biskupem nějak jeho život?
Ve městě, ve kterém teď působil, žila společenská smetánka. Jan Neumann se však i jako biskup stále vyhýbal společenským akcím, neměl rád povrchnost a rozmařilost. Chodil prostě oblečen, zařízení v jeho rezidenci bylo chudé. Mnohem lépe se cítil na venkově mezi chudými. Diecéze byla rozsáhlá, tehdy největší ve Spojených státech. Každý rok proto několik měsíců trávil vizitacemi.
S velikým úsilím pečoval o náboženské vzdělání dětí a mládeže. Chtěl, aby každá farnost měla katolickou školu. Už v prvních třech letech jeho působení stoupl počet dětí na katolických školách z 500 na 9000. Seminář otevřel několik týdnů před svou smrtí. Podporoval školské řády a snažil se jim vyjít vstříc. Velké úsilí věnoval stavbám kostelů. V 50. letech 19. století totiž zažily Spojené státy jednu z největších přistěhovaleckých vln. Za dva roky bylo dostavěno, zvětšeno a nově vybudováno přes čtyřicet kostelů.

Vrátil se Jan Nepomuk Neumann ještě někdy do své vlasti?
Na podzim 1854 pozval Pius IX. biskupy z celého světa do Říma, aby byli 8. prosince přítomni slavnostnímu vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie. Po skončení slavností byl biskup Neumann přijat na soukromé audienci Svatým otcem. Pak spěchal do Čech za svými nejbližšími, které neviděl devatenáct let. V Prachaticích se zdržel asi týden, potěšil se s tatínkem, ale za maminkou už chodil na hřbitov. Zpátky do Ameriky se vypravil 9. února. Pospíchal, aby byl do Velikonoc doma ve Filadelfii.

Jaký byl konec pozemského putování svatého Jana?
Zemřel pár let po návštěvě Evropy – hned na počátku roku 1860. Ve čtvrtek 5. ledna se necítil dobře, ale nepřikládal tomu žádný význam, vždyť podobně na tom byl už tolikrát. Odpoledne spěchal k notáři vyřídit jakousi smlouvu. Když přecházel ulici, zavrávoral. Nikdo se nad tím nepozastavil – mrzlo a chodník byl kluzký. Jenže jeho pád nezpůsobilo náledí. Bůh si svého věrného služebníka povolal k sobě. Když se lidé seběhli, poznali v ležícím muži svého biskupa. Zpráva o jeho smrti se bleskem roznesla po celé diecézi. Tak slavný pohřeb Filadelfie ještě nezažila. A až po smrti Jana Nepomuka Neumanna si mnoho lidí uvědomilo, koho ztratili...
Připravil RADEK GÁLIS, mach


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay