Kdo pomáhá, obohacuje se

Vydání: 2013/25 Dál vládnout versus předčasné volby, 19.6.2013, Autor: Jiří Prinz

Voda už opadla, ale lidé postižení povodní se stále potýkají s jejími následky. Aby jejich neštěstí z naší mysli nevytěsnila aktuální politická situace, všímá si KT nejen následků povodní, ale i fenoménu dobrovolnictví – a věnuje tomu i tematickou dvoustranu 8 a 9.

Hrobce na Litoměřicku leží přímo u Labe, zatopena byla zdejší kaplička a mnoho domů. Doksanský farář P. Adrian
Zemek OPraem sem zajíždí s pomocí. Reportáž viz strana 8. Snímek Aleš Palán

Nejen solidární a štědří dokážou být Češi v případě potřeby. Umí také přiložit ruku k dílu. Dokazují to příklady mnoha dobrovolníků, kteří v těchto dnech pomáhají v místech postižených nedávnou povodní.

„Dobrovolnictví oslovuje převážně lidi mladšího věku a aktivuje se především při krizových nebo jinak emočně vypjatých situacích,“ charakterizuje dobrovolnickou službu Pavel Šimek z Arcidiecézní charity Praha. Podle jeho slov je hlavním motivem dobrovolníků ochota pomáhat. „Vždy je to především ochota pomoci v oblasti, kde běžně nepracuji, ale kterou zvládnu. Z toho však vyplývá jedna důležitá skutečnost: i dobrovolnickou práci je třeba ‚hlídat‘, aby totiž ten, kdo se hlásí s nabídkou pomoci, na to také měl a nenadělal třeba více škody než užitku,“ upozorňuje.

Jeho slova potvrzuje i osmatřicetiletá dobrovolnice Terezie Fojtíková z Uherského Brodu. V pomoci druhým vidí náplň svého života, a kdykoli je zapotřebí, je připravena přiložit ruku k dílu. Při povodních však až do letošního června ještě nepomáhala. „Tyto povodně pro mě znamenaly výzvu. Šla jsem do toho s obavami a také s určitou nervozitou, jestli vůbec budu něco platná,“ líčí své čerstvě nabyté zkušenosti Terezie Fojtíková a dodává: „Vyjeli jsme do jižních Čech. Byli jsme v Bechyni, Protivíně a Putimi a všude jsem viděla spoušť a zkázu. Bylo to hrozné.“

Nejtěžší prý bylo získat si důvěru lidí. Komu se to podařilo, odjížděl nakonec sám vnitřně obohacen. „Ti lidé si potřebovali především popovídat. Pro mě osobně bylo přitom jedním z nejsilnějších zážitků setkání s osmdesátiletou paní, která už byla vyplavena potřetí. Byla hrozně smutná. Říkala, že už na ni děti tlačí, aby šla do domova důchodců. Snažila jsem se být empatická a díky tomu se mi nakonec otevřela. Vzpomínala na hezké chvíle ve svém životě, vyplakala se a nakonec se znovu naučila dívat se na svět trochu optimističtěji. Pro mě osobně to byl nezapomenutelný zážitek.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Související články

Diskuse

Rozpad rodiny Michal 20.6.2013 23:55

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay