Jsem opravdu ještě nezávislý?

Vydání: 2009/40 Papež Benedikt XVI. v České republice, 29.9.2009

Dvě spolužačky ze čtvrtého ročníku Vyšší odborné školy zdravotnické Suverénního řádu maltézských rytířů Dominika Trutnovská a Jana Vejdělková se již dlouhodobě věnují programu primární prevence. Oč jde?

Do projektu se zapojily na základě náboru z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny. Smyslem jejich aktivit je oddálit styk s drogami, kouřením, zamezit šikaně a sociálně patologickým jevům obecně. Po týdenním školení dostaly dívky přidělené tři první ročníky střední školy z Ječné ulice, a ještě několik tříd v jiné pražské škole. První půlroční blok směroval hlavně na stmelení kolektivu tříd, prváci své starší spolužačky také teprve poznávali. Poté už následovaly konkrétní techniky, které dívky uplatnily podle svých pocitů a znalosti jednotlivých tříd.
„Nejužitečnější mi přišla technika, která by studenty bavila a něco si z ní odnesli,“ říká Veronika. Tématem bylo kouření. Třída se rozdělila na kuřáky (těch bývá v některých třídách 60 až 70 %!) a nekuřáky. Každý z žáků dostane 10 tisíc fiktivních korun a napíše si na papírek, co by si za ně koupil. Kuřáci si nejdřív vypočítávají, kolik cigaret denně vykouří, a když to vynásobí počtem dní v roce, často nad horentní sumou ustrnou. „Kouřím celkem dost. Nechodím na brigády, tak kde na to vlastně beru?“ podivili se někteří žáci. Další technikou je tzv. šnek. Odvine se klubíčko a na provázku se pomocí cedulek vyznačí stupně závislosti. Klubkem putuje panáček, aktivistky k tomu vypráví nějaký příběh a účastníci hry samy sebe dosazují na příslušnou úroveň závislosti. Opravdu jsem ještě nezávislý? Ptají se sami sebe.

Půl roku se vztahy
Další půlrok byl věnován vztahům. Zatímco smyslem půlroku věnovaného kouření či drogám byl od nich žáky odradit, tady šlo o vybudování si vzájemného respektu mezi pohlavími.
Mělo to všechno význam i pro Veroniku a Janu? „Víc nás to rozmluvilo, zprvu jsme si neuměly představit, že si stoupneme před třicet posluchačů a budeme vykládat o vztazích. Když nás pak třídy poznaly, bylo to moc hezké; získaly jsme si spoustu nových známých,“ říká Jana.
A mělo to snad i konkrétní dopad: na jiné škole byla ve třídě všemi odstrkovaná holčička, její spolužáci o ní zpočátku nevěděli snad vůbec nic. Postupně ji ale začali akceptovat. „Nevíme, jestli to byla naše práce. Snad k tomu ale přispěla,“ domýšlí se dívky z Ječné.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay