Jako bych pokračoval v té velehradské pouti

Vydání: 2010/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 30.6.2010, Autor: Petr Esterka

Svatí Cyril a Metoděj byli od mého mládí součástí mého náboženského vědomí, podobně jako tam byl sv. Václav, patron farního kostela v mé rodné vesnici Dolních Bojanovicích, nebo sv. Petr, po němž jsem dostal jméno při křtu. Jména Cyril a Metoděj byla u nás obyčejně užívaná v lidové formě jako Cyra a Medchud a v den jejich svátku jsme šli z kostela v procesí „k Cyrilku”, tedy k soše těchto dvou řeckých rodných bratří, která stojí na začátku horního konce vesnice. V jednom z domů přes silnici od Cyrilka jsem se narodil…

Moje první vzpomínka na oslavu svátku svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje je z doby, kdy jsem ještě nechodil do školy. Taťka mě tehdy vzal na pouť na Velehrad. To jsme šli brzy ráno pěšky polní cestou do Lužic na vlak a odtud jeli do Uherského Hradiště, kde jsme vystoupili a šli ještě kus cesty zase přes pole a kousek i lesem. Abych se ale přiznal, moc jsem z té poutní mše svaté neměl. Byl jsem ještě moc malý, stál jsem s taťkou mezi chlapy, takže na oltář jsem neviděl. Vzpomínám si jenom, že kázání bylo moc dlouhé a vůbec jsem mu nerozuměl; pamatuji se, že všude kolem mne byly jen vysoké černé holínkové boty mužů-poutníků.

NAPLNĚNÁ SNAHA VĚROZVĚSTŮ

Někdy se člověku stávají věci, které sám neplánoval, a přece jsou nakonec důležité. Takovou událostí bylo pro mě vysvěcení na kněze. Teprve když jsem se začal na svěcení připravovat – byl jsem vysvěcený 9. března 1963 v Římě – jsem si uvědomil, že tento rok je jubilejním rokem: 1 100 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. V tom roce se konaly poutě a oslavy právě především v Římě. Bazilika sv. Klementa, kde byl hrob sv. Cyrila, se stala centrem oslav tohoto výročí. Z mé vlasti nebylo věřícím umožněno na tyto oslavy z politických důvodů přijet, ale mimo vlast bylo po svobodném světě roztroušeno dosti katolíků-emigrantů, kteří už dosáhli finanční a existenční jistoty a pouť do Říma si mohli dovolit. Toho roku se konala také krajanská pouť do Ellwangenu v západním Německu, kde byl sv. Metoděj, tehdy již arcibiskup, na zpáteční cestě z Říma na Moravu arcibiskupem mnichovským po dva a půl roku uvězněn, vyslýchán a mučen. Tyto oslavy se konaly vlastně na začátku Druhého vatikánského koncilu, který dal podnět k užívání liturgie v rodné řeči toho kterého národa. Pro nás Čechy a Moravany to byla čeština. Tímto rozhodnutím koncilních otců jako by byla potvrzena snaha našich věrozvěstů hlásat evangelium lidem jim srozumitelným jazykem. Když jsem pak začal působit jako kněz v Texasu, byla ještě celá mše svatá v latině, tedy i epištola a evangelium. Mnozí věřící měli dvoujazyčné misálky, a tak se při mši snažili číst čtení a mešní modlitby v angličtině – a to co nejrychleji, aby stačili knězi u oltáře. Většina přítomných se ale takto závodit ani nesnažila. Toto všechno se po Druhém vatikánském koncilu změnilo a nejenom studenti teologie, ale hlavně všichni věřící byli schopni rozumět liturgickým textům. I tohle je jedním z důvodů, proč máme pro naše krajany misie po celém světě, kde se hovoří, káže, modlí a zpívá v našem rodném jazyku! S úctou svatých Cyrila a Metoděje jsem se setkal i brzy po svém příletu do Texasu. Tam, víc než v jiných státech Severní Ameriky, byly a stále ještě jsou kostely (farnosti či osady – jak říkají místní lidé) zasvěceny právě těmto našim věrozvěstům. V kalendáři Katolík amerických Čechů z roku 1932 jsem jich napočítal šest, a to ve stále živých aktivních farnostech, jako jsou Granger, Shiner, Mařák, Corpus Christi, Cistern a dnes již malá osada Dubina. Byla to ale Dubina, kde se vylodili první emigranti z Moravy – v přístavu Galveston-Houston si zakoupili voly a povozy a vydali se do vnitrozemí směrem k Austinu, hlavnímu městu Texasu. Když se rozpršelo a lidem začalo být zima, zastavili se a schovali se prý pod korunou velkého, texaského dubu, jehož listy je přece jen poněkud chránily před deštěm. Tam se pak usídlili a založili první krajanskou osadu v Texasu, kterou pojmenovali Dubina. Dosud většina našich krajanů žijících v Texasu – již čtvrté a páté generace – říká, že jsou „Moravci“, ne Češi. V posledních letech se každoročně rád vracím na posvátný Velehrad. Jednak se tam účastním zasedání ČBK a pak jako bych pokračoval v té pouti, kterou jsem tam začínal s otcem…

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay