Vydání: 2006/35 Začíná škola!, 29.8.2006, Autor: Jiří Macháně

Začaly růst houby. A houbařská vášeň, která postihuje občany Česka v porovnání se zbytkem světa snad nejvíce, se nevyhýbá ani stavu duchovnímu. Své o tom ví P. Pavel Žák ze západočeských příhraničních Poběžovic na Domažlicku. V okolí městečka má totiž ideální podmínky pro to, dát své zálibě prostor.

„Chodím většinou sám a rozjímám. Ale když přijede návštěva, vezmu ji s sebou a zaučím ji do tajů umu houbařského,“ říká P. Žák. Podle zaručených zpráv P. Žáka prý rostou houby v těchto dnech všude a v pohraničí je prý přímo houbařský ráj. „Tady chodí do lesa snad všichni, ale že by chodil někdo ze spolubratří ve vikariátě, o tom nevím,“ chlubí se P. Pavel.
Svými místy, kde nachází ty nejhezčí a největší úlovky, se netají: „Teď jsem byl úspěšný tady kousek od Poběžovic nedaleko kláštera Pivoň, malý kousek od kaple na Vranově. Přinesl jsem plný koš hřibů. Vím, kde je hledat. Rostou v mechu a hlavně ve vlhku, blízko potůčku.“ Přiznává, že jakmile začnou houby růst, chodí do lesa alespoň jednou za týden v den svého volna. „Z hlav dělám řízečky a jinak je suším na zimu. Mám pak slušné zásoby. A protože jsem i letitý kuchař, mohu tak své návštěvy uctít houbovou polévkou nebo omáčkou. Nouze naučila faráře, co houbaří, také kuchařit,“ žertuje P. Žák, když se ho pak ptají, kdo ho naučil vařit. Svoje působiště na úpatí Šumavy (ač původem Pražák) si nemůže vynachválit. „Cítím se tu jako farář na chalupě. Vodovodní přípojka neexistuje a topí se zde uhlím. V létě se jinam jezdit na dovolenou ani nevyplatí, zvlášť když začnou takhle růst houby,“ uzavírá.