Duchovní otec exulantů a šiřitel dobré nálady

Vydání: 2010/26 Gustav Mahler, 23.6.2010

Ve večerních hodinách 14. června zemřel v Praze biskup Jaroslav Škarvada. Často se o něm hovořilo jako o „nenapravitelném optimistovi“, který svou dobrou náladou dokázal nakazit všechny kolem sebe. Ve svém životě přitom zažil mnoho těžkých chvil…

Jaroslav Škarvada se narodil 14. září 1924 v Praze na Královských Vinohradech v rodině bankovního úředníka. Jeho rodiče byli věřící, ale do kostela nechodili – kdysi se rozhodli, že žádné děti mít nebudou, ale dopadlo to jinak. Na gymnáziu, které Jaroslav dokončil za okupace v roce 1943, v něm pak pomalu dozrávalo kněžské povolání. Jeho víru i víru rodičů poté prohloubila těžká zkouška, kdy jeho otce zatklo gestapo. Po šťastném otcově návratu se u Škarvadů začalo chodit do kostela pravidelně. Po zbytek války vykonával Jaroslav pomocné práce v Ústavu pro ochranu rostlin a souběžně navštěvoval přednášky v neakademickém semináři Studia catholica, kde bylo možné po uzavření vysokých škol studovat teologii. Hned po válce navázal na svá předchozí studia teologie – stal se posluchačem papežské Lateránské a Gregoriánské univerzity v Římě a později alumnem české papežské koleje Nepomucenum. Získal doktorát z teologie a 12. března 1949 byl vysvěcen na kněze. Vzhledem k politické situaci v bývalém Československu, kde byl mezitím internován kardinál Beran a následovaly další zásahy komunistické moci proti katolické církvi, mu byl návrat do vlasti českými úřady znemožněn. Byl poslán jako kaplan do farnosti San Vito al Tagliamento v Benátkách, působil zde čtyři roky a tamní obecní rada ho později, když se stal biskupem, jmenovala čestným občanem. Poté působil deset let jako profesor dogmatiky v regionálním semináři v Chieti. Po příchodu kardinála Josefa Berana do Říma v roce 1965 (pro kardinálský klobouk přiletěl rovnou z komunistické internace) se Škarvada stal jeho sekretářem a spolu s Karlem Skalickým s ním spolupracoval až do jeho smrti v roce 1969. Podílel se s ním například na zakládání českého náboženského střediska Velehrad v Římě. Nejzáslužnější dílo na Jaroslava Škarvadu však teprve čekalo. Od roku 1968 z pověření Svatého otce vedl a koordinoval duchovní službu českých krajanů v exilu. Ti byli rozptýlení po celém světě, a tak za nimi podnikal cesty od Kanady až po Austrálii. Postupně vznikla síť až 50 misijních středisek. S nástupem papeže Jana Pavla II. byla tato duchovní služba pro uprchlíky z komunistických zemí ještě posílena, neboť dostávali v exilu i své biskupy. A tak byl také Jaroslav Škarvada 18. prosince 1982 jmenován titulárním biskupem litomyšlským a 6. ledna 1983 byl Janem Pavlem II. v bazilice sv. Petra vysvěcen. Jeho úkolem bylo nadále řídit pastoraci českých krajanů v zahraničí. Vedle toho zazníval jeho hlas i na vlnách Vatikánského rozhlasu, Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Byl nadšeným stoupencem 2. vatikánského koncilu a v listopadu 1989 se podílel na přípravě svatořečení Anežky České. Hned po pádu komunismu se na pozvání kardinála Tomáška vrací domů, pro papeže sepisuje zprávu o dění v Československu a posléze mu předává pozvání čerstvého prezidenta Václava Havla k návštěvě země. Stane se dokonce pověřencem Jana Pavla II. pro přípravu této cesty. V roce 1991 byl Škarvada jmenován pražským pomocným biskupem. V následujících deseti letech zastával funkci generálního vikáře pražské arcidiecéze a v letech 1993 až 2002 byl proboštem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Po dovršení 75 let věku požádal papeže o uvolnění z úřadu biskupa a Jan Pavel II. jeho žádosti vyhověl. O rok později (2003) mu prezident Václav Klaus udělil Řád TGM III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Své životní vzpomínky vydal biskup Škarvada formou knižního rozhovoru pod názvem Svedl jsi mne, Hospodine v Karmelitánském nakladatelství (2002). Je autorem i několika knižních titulů: Abys živ byl (1993), Z archivu pastýře exulantů (1996), Smlouva nová a věčná: meditace o eucharistické oběti (1999).

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay