Vydání: 2007/22 Mafie na Sicílii, 29.5.2007, Autor: Kateřina Šťastná

Přemýšleli jste někdy, jak se nestresovat balením nebo přípravami na dovolenou? Má vůbec smysl na těch pár dní někam jezdit? A jak si dovolenou přes všechny starosti opravdu užít? Několik rad nabízí v následujícím rozhovoru psychoterapeut Jakub Hučín.

Někteří lidé se nadměrně stresují balením či zařizováním dovolené a po návratu jsou pak ještě unavenější. Má to vůbec smysl?
Bez určitého stresu s organizováním dovolené se asi neobejdeme. To bychom museli trávit dovolenou doma v posteli. Kolik toho stresu bude, je do určité míry dáno velikostí rodiny a organizační náročností dovolené. Početnější rodiny to budou mít asi těžší. U balení je důležité si rozdělit role, dobře ho načasovat a mít jasno, co budeme na dovolené potřebovat. Je jasné, že „organizační typy“ to budou mít určitě snazší.

K čemu je dovolená a jak dlouhá by měla být?
Snad nejdůležitějším na dovolené je to, že člověk změní svůj zaběhaný rytmus dne a změní i prostředí. Nejenže nemusí vstávat se svítáním a může si víc odpočinout, ale poodstoupí od své životní reality. A tím pádem je dovolená i dobrým prostorem k přemýšlení, jestli to, co dělám, dělám rád a chci to dělat. Mluví se o tom, že je z psychologického hlediska lepší si brát dovolenou několik dní vcelku. A to právě z toho důvodu, aby se člověk „přeladil“ na jiný režim. Naše psychika pracuje s určitou setrvačností – známe to z víkendu – v sobotu člověku dobíhá únava z předcházejícího týdne a někdy v neděli odpoledne má pocit, že by snad konečně mohl začít odpočívat, ale to už je za dveřmi další pracovní týden. Jeden týden vcelku považuji za minimum, aby dovolená mohla mít svůj efekt.

Co byste vzkázal tatínkům, kteří si i na pláže berou notebooky a místo aby odpočívali a věnovali se rodině, tak pracují?
V takovém případě opravdu nemůže být o nějaké dovolené vůbec řeč. To je spíš výměna kanceláře.

Dovolená s dětmi nebo bez nich? Řada lidí to řeší. Co byste radil?
Žádná univerzální odpověď asi není. Společné zážitky posilují vztahy a často jsou zdrojem vzpomínek na rodinných sešlostech i po letech. Tyto zážitky a vzpomínky člověka ukotvují v určité skupině, ať už to je rodina, nebo vrstevníci. Pokud se společnou dovolenou všichni souhlasí, vztahy v rodině to určitě posílí. Na druhou stranu si někdy rodina od sebe potřebuje odpočinout, zvlášť pokud má hodně společných zážitků už v běžném životě – třeba takové rodiny, které jsou hodně aktivní a tráví spolu většinu volného času. Příliš intenzivní blízkost totiž může vztahy zatěžovat a vyčerpávat a když rodiče pošlou děti na tábor a jedou na dovolenou sami, může to pomoci vztahy mezi dětmi a rodiči osvěžit. A společná dovolená rodičů může posílit jejich partnerský vztah.

Pak ale nastanou situace, že dítě od určitého věku prostě odmítne jet s rodiči. Jak to řešit?
Možná se to někomu bude zdát příliš liberální, ale já bych respektoval to, že se v určitém věku děti prostě chtějí osamostatnit, a to i ve způsobu trávení volného času. Je to zdravé a děti by k tomu měly mít příležitost. Vzpomínám s velkým vděkem na to, že moji rodiče vždy respektovali způsob, jak jsem chtěl trávit prázdniny. Naučilo mě to zacházet s volným časem i se svými zájmy.

Poradíte, jak si o dovolené nejlépe odpočinout?
Pokud je to možné, určitě doporučuji změnit prostředí – jet na chalupu nebo do zahraničí, zkrátka na jiné místo, než kde člověk žije. Také je dobré neodjíždět hned první den dovolené a nevracet se poslední den. Jak jsem už říkal, člověk potřebuje určitý nárazník mezi svým všedním provozem a dovolenou kvůli setrvačnosti své psychiky. A na závěr snad ještě doporučení, že není dobré brát dovolenou jako výkon nebo jako prostředek k získání společenské prestiže. K tomu by opravdu sloužit neměla.