Vydání: 2018/23 Děti žehnaly svému knězi, 5.6.2018, Autor: Jana Praisová

Když se družičky připravují na průvod Božího těla a plní si košíčky květinami, zahrádky v Hati a Darkovicích prořídnou. Obě obce, které spadají do jedné farnosti, slavili slavnost Těla a krve Páně společně.
Po mši svaté se z kostela sv. Matouše v Hati vydalo s modlitbou tři sta věřících kolem čtyř oltářů do dvou kilometrů vzdáleného kostela v Darkovicích.
Právě tam v roce 2005 věřící postavili po deseti letech snažení filiální kostel sv. Hedviky. Mnohahodinovými dobrovolnickými pracemi pomáhali i lidé z Hatě, a tak někdejší duchovní správce P. Jan Svoboda hned následující rok dal popud ke společným průvodům z jedné obce do druhé. „Vždycky se dbalo na to, aby se aktivity farnosti děly společně v Hati i Darkovicích,“ vzpomíná P. Svoboda a pokračuje: „Obnovily se tradice průvodů do polí, kterých se lidé v hojnosti zúčastňovali, a podobným způsobem jsme uspořádali i průvody Božího těla.“
Letos sypalo po cestě okvětní lístky přes třicet družiček, dechová hudba hrála a lidé v průvodu se tak mohli veřejně přihlásit ke své víře. „Boží tělo spojuje farníky z obou obcí. Je to příležitost, kde se společně sejdou ke slavení bohoslužeb,“ usmívá se současný místní farář P. Bartłomiej Blaszka. Průvod vzbuzoval zájem kolemjdoucích, kteří na něj reagovali každý po svém: někdo se zastavil ze zvědavosti, někdo s úctou, jiní s despektem.
Příprava slavnosti zaměstnala spoustu lidí. Rodiny krásně vyzdobily oltáře, další organizovali průběh průvodu nebo zajistili hudbu, maminky připravily dětem slavnostní oblečení a květiny do košíčků. Zapojili se také hasiči, kteří zajistili bezpečnost průvodu, protože šel i po cestách, kudy jezdí auta.
„Každý rok přichází víc a víc lidí,“ konstatuje farnice z Hatě Jana Kozlová, která na Boží tělo chodila už jako malé dítě. „Letos jsem si ho prožila poprvé se svým malým vnoučkem, který je ještě v kočárku. Vrátila jsem se do mladých let, kdy jsem chodila se svými dětmi, a také vzpomínala na své dětství, kdy mě maminka oblékala do bílých šatů, které mi ušila. Byla to pro mě velká slavnost,“ přiznává dnes již čerstvá babička.
Pamětníci vzpomínají i na průvody Božího těla na tzv. horní Hati, kde dosud stojí zděné kapličky. Tradice těchto průvodů je v obci na hranici s Polskem v životech věřících tak pevně zakořeněná, že ji nevyvrátil ani komunismus.