9. říjen - Světový den hospiců

Vydání: 2010/38 Pronásledování křesťanů, 13.9.2010, Autor: Jiří Macháně

Pokud jste před dvaceti lety vyřkli slovo hospic, prakticky nikdo netušil, co vlastně ve skutečnosti znamená. Dnes už se hospicové hnutí ve veřejném prostoru i mínění zabydlelo. Ale jak ukazují zkušenosti z českých hospiců, v informovanosti nelze usínat na vavřínech. Hovořili jsme o tom s JARMILOU NEUMANNOVOU z Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče.

Jedním ze způsobů, jak o sobě dát vědět, je právě Světový den hospiců a paliativní péče. S čím chcete oslovit v letošním roce?

Zejména upozornit na potřeby lidí v posledním stadiu nevyléčitelné nemoci a jejich rodin – v oblasti zdravotní, sociální i duchovní. Rádi bychom otevírali prostor pro diskusi například o eutanazii, zlepšovali dostupnost hospicové paliativní péče a samozřejmě získali i finance. V okruhu tohoto dne se tam už tradičně koná spousta koncertů, dnů otevřených dveří, pochodů, výstavy a mnoho dalších akcí právě na podporu hospiců.

Co musíte stále připomínat?

Když se lidé diví tomu, jak se hospice o nemocné starají, říkám jim, že to vlastně není nic speciálního – vracíme se zpět k přirozenosti. Je přece přirozené, že u těžce nemocného blízkého člověka nemá rodina návštěvní hodiny, může u něj být kdykoli a držet ho za ruku nebo spát poblíž. Není třeba ho budit v danou hodinu, může jíst, kdy chce, a spát, kdy chce. Může si povídat s dobrovolníky, účastnit se kulturních akcí i bohoslužeb. To je podmíněno jednou specialitou hospiců – profesionální léčbou bolesti a obtížných příznaků onemocnění.

Tato příloha má v záhlaví název Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče. O co tomuto sdružení vlastně jde?

Přeci jen je pořád dost lidí, kteří nevědí, že hospice poskytují specializovanou zdravotní péči lidem, u nichž byly vyčerpány všechny možnosti aktivní léčby jejich onemocnění a přešlo se k léčbě úlevné – paliativní. Bojujeme s mýty, jako že hospice jsou domovy pro seniory nebo léčebny dlouhodobě nemocných (viz strana D této přílohy – pozn. red.). Musíme lidem připomínat, že většina z nás se s nutností hledat tuto péči pro sebe nebo své blízké zkrátka setká. Statistika je neúprosná: v naší zemi onemocní každý třetí člověk nádorovým onemocněním a každý čtvrtý na něj zemře. K tomu, aby lidé s hospicem „uměli počítat“, jsou právě kampaně typu Světového dne moc užitečné. I ti, kteří ještě stále netuší nebo se tématu bojí, se mohou připojit a podpořit hospic v regionu. Přehled těchto akcí, na které mohou čtenáři KT přijít nebo pozvat své přátele, lze nalézt na straně C této přílohy, případně na www.asociacehospicu.cz.

 V čem čeká asociaci nejvíc práce?

Za úkol máme propojovat odborníky a politiky, aby spolupracovali na systémových řešeních nutných pro fungování hospiců. Téměř ve všech regionech České republiky jsou již lůžkové hospice, ale je potřeba dořešit financování sociálních služeb v hospicové péči, rozšířit domácí hospicovou péči do všech koutů země, vzdělávat lékaře, sestry, ošetřovatele a sociální pracovníky. Poskytovatelé domácí hospicové péče nabízejí své služby často marně – zdravotní pojišťovny s nimi totiž nechtějí uzavírat smlouvy, a tak těžko vysvětlují rodinám, proč když si celý život platily zdravotní pojištění, domácí péči jim nikdo nezaplatí. I u některých praktických lékařů žádají o předepsání domácí hospicové péče pacienti marně, změnit názor lékaře, že nemocnému, o něhož chce rodina pečovat doma, bude lépe v LDN, je těžké. Vím například o reakci syna jedné z pacientek, který po marné diskusi s praktickým lékařem požádal o karty celé své rodiny a přihlásil se k lékaři, který bez potíží péči předepsal a umožnil mu pečovat o maminku do konce jejích dní doma. Česká republika sice patří mezi 40 nejbohatších států světa, ale v žebříčku dostupnosti hospicové péče jsme na 33. místě za Malajsií či Mexikem. Na důstojnou hospicovou péči u nás dosáhnou jen 2 procenta ze 70 000 lidí umírajících v institucích ročně. Na změně této situace pracuje asociace už šestý rok a čeká nás ještě spousta práce, při níž budeme potřebovat pomoc veřejnosti, odborníků a politiků. Připojuji se k výroku jednoho opavského lékaře domácího hospice: „Vyspělost společnosti by se neměla měřit počtem kilometrů dálnic, ale pokrytím regionů domácí hospicovou péčí.“

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay