Dítě jako trauma či komplikace

Vydání: 2010/20 Lidová mariánská úcta, 11.5.2010, Autor: Aleš Palán

Čtvrtý film české režisérky Alice Nellis Mamas & Papas splétá příběhy čtyř manželských a partnerských párů. Jejich vztah je v různých podobách podroben jediné existenciální zkoušce, jejíž jméno je shodné: dítě. Jedni po něm marně touží, ale ono nepřichází, druzí naopak volí po nechtěném početí potrat nebo nabídnou novorozeně k adopci. A do čtveřice – chtělo by se říci všeho špatného – se další pár vyrovnává s tragickým úmrtím svého potomka.

Ano, příchod (či nepříchod) dítěte na tento svět není ve filmu Mamas & Papas vnímán jako radostná zpráva, nýbrž jako skutečnost, která situaci dospělým komplikuje. Zejména však narušuje samotný partnerský vztah – někdy dočasně, jindy zřejmě natrvalo. Výtky směrované k režisérce, že volí záměrně depresivní polohu, obstojí ovšem asi podobně, jako kdybychom vyčítali režisérovi válečného filmu, že se v něm střílí. Nellis zkrátka zobrazuje realitu, jaká je – včetně autentického váhání těhotné matky mezi tím, jestli je potrat „řešení“, nebo vražda. Český divák je v Mamas & Papas podroben skutečně mrazivé zkoušce. Režisérka smutek tématu neředí, nechává jeho temný spár cele dopadnout na diváka. V duši člověka, který o morálních otázkách v souvislosti s příchodem nového života někdy z osobních důvodů uvažoval, zůstává „pachová stopa“ filmu ještě dlouho po posledních titulcích. Se kterým ze zobrazených postojů se ztotožní? A není to „jen“ jeho názor, byl by schopen v dané situaci skutečně adekvátně jednat? Vážné otázky, které film v divákovi vyvolává, jsou bohužel umenšeny nejedním nedostatkem: trapnými hereckými výkony některých naturščiků, těkavostí mnoha dialogů, a zejména zoufalými reklamními evokacemi na firmy, které na film přidaly nějakou tu korunu. Reklamní blouznění se trhá ze všech myslitelných řetězů – zejména v pasáži, která se odehrává u moře v nejmenované muslimské zemi. Naplno jmenovanými a náruživě prezentovanými se zde naopak stávají prodejce letenek, cestovní kancelář a mnohé další společnosti. Nemůže snad být nic nevěrohodnějšího, než když herečka Zuzana Bydžovská po ztrátě své filmové dcery hledá nové zdůvodnění vlastní existence na pláži v reklamním tričku cestovní kanceláře. Divák se marně ptá, proč nemůže hledat pokoj duše raději u nějakého jihočeského rybníka. Skutečně jen proto, že se filmový štáb chtěl podívat k moři? Přesto všechno zůstává snímek Mamas & Papas filmem, který stojí za zhlédnutí. Odpovědi divákovi nenabídne žádné. Ty by snad měl člověk nalézt hlavně sám v sobě, ne? Pokud si ovšem připustí naléhavost některých otázek, jež má tendenci spíše vytěsňovat. A právě ty mu film až nemilosrdně připomíná.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay