Chtěl jsem žít i proti beznaději

Vydání: 2004/26 Moje první farnost, 1.9.2004, Autor: Vojtěch Vlček

Den politických vězňů - 26. červen
Pater Stanislav Lekavý prošel řadou komunistických kriminálů. Zde definitivně prohlédl povahu tehdejšího režimu, sám téměř přišel o život, nalezl víru v Boha, který jej postupně vedl skrze důležitá setkání až k přijetí kněžského svěcení o řadu let později. Dnes působí P. Lekavý na poutním místě Maria Hilf ve Zlatých Horách, na místě, které jakoby zázrakem povstalo z ruin, ke kterým ho minulý režim dovedl.


Kdy a proč jste byl zatčen?
Spolužák mi po únorových událostech dal přečíst protikomunistický leták. Zatčený jsem byl v neděli 26. září 1948. To jsem se vypravoval k muzice, ale „tancoval" jsem už ve vězení!

Jak jste vnímal změny politických poměrů po únoru 1948?
Ze školy v Josefově, naší malé vesničce na jižní Moravě, museli odejít čtyři učitelé i s ředitelem, kteří nepodepsali vstup do komunistické strany. Můj otec byl ze dne na den zbaven funkce starosty obce a pana učitele v naší obci poslali do penze bez penze. Do zahraničí utekl bratranec mého otce, P. Petr Lekavý. Ten se před Únorem velmi politicky angažoval v lidové straně, za což si celá rodina vysloužila zájem tajné policie. Pochopil jsem výrok tehdejšího amerického prezidenta Trumana: „Komunisté, to je lež, podvod a násilí."

Kdy a kde jste byl souzen?
Soudní přelíčení se konalo v Uherském Hradišti. Rozsudek byl vynesen 22. prosince 1948 a zněl na dva roky těžkého žaláře. Spolužák, který mi dal číst leták, dostal šest let žaláře, především za to, že se hájil.

Setkal jste se v Uherském Hradišti s vyšetřovatelem Aloisem Grebeníčkem?
S Aloisem Grebeníčkem jsem se setkal náhodou na chodbě, když vynášeli na nosítkách z vyšetřovny nějakého vězně, který byl v bezvědomí a plný modrofialových ran. Byl zbitý od hlavy až k patě!

Jak vzpomínáte na vězení? V jednom okamžiku jste prý nebyl daleko smrti...
Těžký osud mi nastal v borské věznici v Plzni. Tam jsem se dostal do korekce. To je vězení ve vězení: samovazba, světlo a jídlo jen obden, ale zato mnoho bití. Dva dny jsem byl stále spoután na rukou řetízky, které mi způsobily na zápěstích odřeniny. Dostal jsem otravu krve. Lékařskou pomoc mi odepřeli, takže jsem nějaký čas chodil v kobce po tmě kolem zdi a pak jsem se, vysílen a zmožen bolestí, svinul ke dveřím a očekával smrt. V nočních hodinách už mě přepadaly mrákoty. Uslyšel jsem však tichý, ale krásný zpěv jiného spoluvězně z jiné kobky a podle nápěvu jsem poznal, že si zpívá známou kostelní píseň Blíž k tobě, Bože můj. Vzpomněl jsem si na svoji zbožnou maminku a v srdci jsem zvolal: „Bože, jestli opravdu jsi, jak věří moje maminka, tak mi prosím zachraň život!“ Nevím, jak dlouho jsem zápasil mezi životem a smrtí, ale začal jsem chtít žít i proti té beznaději. Vyhryzl jsem si rány a pak upadl do hlubokého spánku. Ráno mě vzbudil křik dozorce, ale pohled na ruku mi sděloval, že jsem zachráněn!

Když jsem byl po třech týdnech propuštěn z korekce, zjistil jsem, že mám šedivé vlasy a ty mně brzy vypadaly. Ještě dlouho mě pronásledovaly děsivé vzpomínky. Zážitek mi ale zůstal ve vědomí jako mé druhé narození.

Během vyšetřování a věznění jste měl možnost poznat i velmi zajímavé osobnosti, např. kněze Antonína Jakuba Zemka a další.
Ve věznici v té době bylo mnoho vynikajících lidí, poněvadž komunistická vláda chtěla zničit nekomunistickou reprezentaci předúnorových činitelů. Převor dominikánů P. Zemek mi zůstal v srdci. Pokud jsem s ním byl v jedné vězeňské kobce, tak jsem byl velmi šťastný. Onen kněz svou přítomností vyzařoval vzácnou ušlechtilost. Ve svém srdci jsem si řekl, že bych rád byl knězem tak jako on!

Jak se odvíjel váš život po propuštění?
Pracoval jsem asi půl roku v cihelně v Hodoníně jako pomocný dělník. Pak jsem byl povolán na vojnu, vlastně do vojenského pracovního tábora PTP, na téměř tři roky. Poté jsem pracoval různě – jako řidič, pomocný dělník, ekonomický pracovník.

Jak probíhala vaše teologická studia a kdy jste byl vysvěcen?
V roce 1968 jsem se přihlásil k dálkovému studiu na teologickou fakultu v Olomouci. Dálková studia po dvou letech zrušili, ale já jsem ji dostudoval tajně u jednotlivých profesorů. Přišla doba normalizace. Jednou v roce 1979 za mnou přišel kněz, který znal mé snažení, a nabídl mi možnost tajného svěcení - rád jsem přijal.

V 90. letech jste spojil své kněžské působení s poutním místem Maria Hilf u Zlatých Hor (KT 19/2004) a zásadní měrou jste přispěl k obnově této mariánské svatyně.
Velmi jsem si přál obnovu tohoto poutního místa, ale tu vykonali s velikou obětavostí přátelé ze Sdružení pro obnovu poutního místa. Na Maria Hilf jsem byl ustanoven v únoru roku 1999. Ještě když jsem sem chodíval do zdevastovaného kostela, ani ve snu by mě nenapadlo, že tu jednou budu sloužit poutní mši svatou.

Provizorní bohoslužebné náčiní, které uvěznění kněží používali při sloužení mše svaté.

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay