Vydání: 2009/7 Jak se žije Vietnamcům, 11.2.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Jen polovina Britů prý věří evoluci – alespoň to tvrdí průzkum z poslední doby při příležitosti 200. výročí narození Charlese Darwina. Ani v samotném „Darwinově městě“, tj. severoanglickém Shrewsbury, není situace lepší. Nicméně skutečnost, že zde tento slavný vědec žil, se místní úřady a organizace snaží co nejlépe turisticky zhodnotit.

„Ve Shrewsbury se teď děje jedna akce za druhou – jak pro dospělé, tak všelijaké atrakce pro děti,“ tvrdí pro KT místní lékař Quentin Shaw, který patří do náboženské společnosti Přátel-Quakerů a bydlí pouhých pět kilometrů od Darwinova domu. „Ale to neznamená, že by se tu lidé zajímali o evoluci. Z okruhu mých známých jsem jediný, kdo Darwinovu knihu ,O původu druhů‘ celou přečetl,“ dodává. Podle něj ovšem tento nezájem nesouvisí s náboženstvím. Pro většinu křesťanů ve Velké Británii v posledních 100 letech prý neexistuje žádný konflikt mezi darwinismem a jejich vírou. Příběhy z biblické knihy Genesis jsou chápány jako alegorie či stvořitelské mýty, které vyjadřují pravdu o Bohu a o člověku svým zvláštním způsobem. Proto prý oddělení člověka od zvířete je možno chápat jako evoluci, a to až do bodu, kdy byli první lidé naplněni duchem a stali se morálními bytostmi. „Pravda si nemůže protiřečit“ – vyslovil v této souvislosti v říjnu 1996 Jan Pavel II. Vyjádřil tak názor, že víra a věda si nemají důvod nijak překážet, ale spíše se doplňují – zdůrazňuje shrewsburský lékař Quentin Shaw. „Ostatně za začátky vědeckého vysvětlení dědičnosti vděčíme Gregoru Mendelovi, augustiniánskému mnichovi z Brna, jehož výzkumy Charles Darwin ještě neznal,“ doplňuje. Charles Darwin sám pocházel z rodiny, která patřila v předchozích generacích v Anglii k non-konformním, tj. z prostředí unitářské církve. Unitáři (stejně jako Quakeři nebo katolíci) se nemohli zařadit do establishmentu – státního aparátu, který byl určen výhradně anglikánům. Darwin, neboť jeho rodiče zbohatli, se už nacházel v lepší výchozí pozici. Dokonce měl i reálnou možnost stát se anglikánským knězem. Otázka víry a nevěry mu mimochodem nebyla nijak lhostejná. Vždyť jeho žena byla oddanou křesťankou až do smrti.

LOTERIE, ČI SPÍŠE ZÁVOD O PŘEŽITÍ?

Sám Darwin v této oblasti vnitřně zápasil. Ke svému objevu totiž dospěl navzdory svému morálnímu přesvědčení. „Zdálo se mu kruté, že by se silnější druhy v přírodě měly ve svém vývoji prosadit na úkor slabších – tato otázka ho dlouhodobě pálila,“ tvrdí Quentin Shaw. Se zveřejněním svého díla „O původu druhů“ proto otálel deset let. Měl s tím podle Shawa i osobní problém: jeho milovaná dcera zemřela ještě v dětském věku. Patřila mezi druhy, které neměly šanci se prosadit? Neprošla přírodním výběrem? – ptal se prý sám sebe Darwin. Tato realita se mu zdála krutá a naleptala jeho dosavadní křesťanskou víru. Když jeho dcera zemřela, postihla ho psychosomatická choroba, která ho neopustila až do smrti. V této fázi svého života se už neoznačoval za křesťana, nýbrž za teistu či agnostika (tj. člověka, který přiznává, že neví, jak to s Boží existencí vlastně je). Ateistou, který Boha popírá, ovšem Darwin nikdy nebyl. „Lišil se od ,buldoka‘ Huxleyho, svého stoupence, který z hlediska vývojové teorie na křesťanskou víru útočil. To Darwin nikdy nedělal. Byl spíše nakloněn věřit, že se v tomto vývoji jednalo o loterii, nikoli o závod o přežití. Nicméně otázka, jak se mohou v tomto nejlepším z nejlepších světů vyvinout krásné věci z nemorální krutosti, mu nedávala pokoj,“ uzavírá pro KT Quentin Shaw.