Vydání: 2008/31 Olympiáda: nejen sport, i politika, 28.7.2008, Autor: Jaroslav Šebek

Hrůzyplná legenda oživlá na plátně, známý režisér, masivní reklamní kampaň a dosud nejdražší film, který byl u nás natočen.

To vše jsou taháky, které mají přilákat diváky na filmový příběh Juraje Jakubiska Bathory věnovaný pověstmi opředené „čachtické paní“ Alžběty Báthoryové. Ta pocházela z jednoho z nejmocnějších šlechtických rodů v Uhrách, v patnácti se provdala za aristokrata Ference Nádasdyho, velitele uherských vojsk v bojích s Turky. Do historie však vstoupila jako jedna z největších vražedkyň všech dob, když byla obviněna ze smrti mnoha desítek mladých děvčat (přesné počty se nikdy nezjistily) a odsouzena k doživotnímu vězení na svém sídle. Lidová fantazie postupem doby vytvořila pověst o hraběnčiných krvavých rituálech, kterými měla dosáhnout krásy a mládí. Juraj Jakubisko příliš nezastíral, že mu v jeho díle šlo především o rehabilitování její pověsti. Na pozadí základních historických reálií tak rozehrává především svou verzi tehdejších událostí, kde je Alžběta představena jako oběť nefér politických her, které ji měly připravit o moc, majetek a rodinné štěstí. Filmové zpracování ji v podstatě prezentuje v kladném světle – jako sebevědomou, emancipovanou ženu, která dokáže být oddanou ženou, milující matkou, schopnou léčitelkou, která ale umí i energicky vládnout poddaným a nebojácně se postavit protivníkům. Vrchním zloduchem, s nímž se utkává, je Juraj Thurzo. Tento šlechtic byl uherský palatin a podle scénáře se ji snaží zničit poté, co ho odmítla. Jeho intrikování stojí ve filmu v pozadí hraběnčina obvinění z vraždění dívek. Thurzo přitom využívá nevědomosti vesničanů i náboženského fanatismu místního protestantského kněze. Nechybí tu bohužel ani klasická klišé, prezentující církev jako tmářskou instituci, bránící pokroku a podvazující lidský rozum. Herecké výkony obou hlavních aktérů – britské herečky Anny Frielové a Karla Rodena – jsou však jedním z vrcholných zážitků.
Celému dílu ovšem chybí jednotící žánrová linie. Pohybuje se tak chvíli v rovině středověké detektivky, milostné romance, historického velkofilmu s množstvím bitevních scén, aby se zase dostal až do polohy hororu a politického dramatu. Vše je zde navíc podřízeno režisérovu úsilí pokud možno racionálně vysvětlit údajné nepravdy kolem čachtické „kauzy“, což samozřejmě dramatickému spádu děje moc neprospívá a příběh se tříští do mnoha dílčích epizod. Navíc divák nachází jen málo stop po Jakubiskově hravé fantazii, tak typické pro jeho předchozí snímky (nejvíce se uplatnil jeho styl v pasážích, v nichž se sbližovala hraběnka s italským malířem anebo když mniši – vyslaní do Čachtic na zvědy – předváděli své svérázné vynálezy). Rozpačitý a místy až nudný dojem ze sledování filmu tak nezachrání výpravné kostýmy, velkolepé exteriéry ani poetická kamera F. A. Brabce.