Biskup má vlévat naději

Vydání: 2004/12 Duchovní rozlišování, 6.9.2004, Autor: Lenka Svobodová

ROZHOVOR S KARDINÁLEM MARTINIM
Čeští a moravští biskupové strávili první březnový týden na duchovních cvičeních na známém mariánském poutním místě Mariazell v rakouském Štýrsku. Postními exerciciemi je tentokrát provázel kardinál Carlo Maria Martini (77), člen Tovaryšstva Ježíšova. Při této příležitosti jsme jej požádali o krátký rozhovor.


Jaké téma jste zvolil pro tato duchovní cvičení?
Vybral jsem První list sv. apoštola Petra. Měl jsem v posledním roce příležitost pracovat na textové kritice rukopisu Bodmer 8. Je to nejstarší dosud objevený rukopis, který obsahuje první Petrův list. Mohl jsem tedy znovu ocenit i jeho obsah. Považuji ho za velice aktuální i pro dnešní křesťany, zvláště pro ty, kteří se cítí být na okraji společnosti. Tento list jim dodává důvody k hrdosti a radosti, k vědomí jejich křesťanské důstojnosti, pomáhá jim dokonce nacházet radost v následování trpícího Ježíše.

Jak exercicie probíhaly?
Běžným způsobem. Každý den jsem měl dvě přednášky, ve kterých jsem vykládal různé odstavce prvního Petrova listu. Mezitím byl čas na modlitbu, adoraci a přebývání v mlčení ve stínu mariánské poutní svatyně. Tam jsme také denně sloužili mši. Při kázání jsem vycházel z liturgických biblických textů.

Jsou duchovní cvičení pro biskupy něčím specifické?
Exercicie jsou vlastně pro každého křesťana a biskup by měl být dobrým křesťanem. Biskup se ovšem při svých exerciciích ptá především na to, za co nese zodpovědnost, a na své povinnosti. Proto jsem také exercicie uvedl textem posynodální exhortace Pastores gregis, věnované biskupské službě, ve kterém je mezi základními biskupovými povinnostmi zmíněno vlévání naděje.

Dáváte exercicie často?
Když jsem ještě působil jako biskup, dával jsem jeden až dva kurzy duchovních cvičení ročně, a to v době, kdy tempo činnosti v diecézi bylo poněkud nižší, tedy v létě. Od té doby, co jsem přenechal svůj úřad nástupci, dávám těchto kurzů osm za rok.

Co nového vstupuje do duchovního života člověka, který přijal biskupské svěcení?
Biskupské svěcení velice mění duchovní život člověka. Zvláště jedná-li se o diecézního biskupa. Tak tomu bylo i u mne, tím spíš, že jsem spravoval tak velikou diecézi, jako je milánská. Člověku se úplně změní životní obzor. Začíná více vnímat přítomnost Krista, který žije uprostřed svého lidu v diecézi. Tato nová zkušenost mobilizuje v biskupovi nové síly a zároveň mu dává schopnost nově chápat slabosti.

Úřad biskupa přináší v každodenním životě velký shon, tlaky a napětí. Jaký dopad to může mít v duchovním životě?
Tento fenomén je známý už od starověku. Svatý Řehoř Veliký dosvědčuje, že "dokud byl v klášteře, jeho vnitřní život byl snazší a sjednocený, zatímco jako biskup má mysl a srdce rozdělené". Sjednocení biskupova vnitřního života je možné jen skrze pastýřskou lásku. A to znamená úplně se dát k dispozici Ježíši - Dobrému pastýři, který chce sloužit svému stádci právě skrze biskupa.

S čím se biskupové v duchovní oblasti nejčastěji potýkají?
Biskupové musejí svádět mnoho bojů. Nejvíce se musejí potýkat s problémem povrchnosti mnoha věřících. S nevírou a malověrností nebo s tím, že se někteří od víry úplně vzdálili. Proto právě pastýři potřebují hodně naděje, víry a útěchy Ducha Svatého. Ta jim pomůže vytrvat v jejich poslání.

V dějinách církve najdeme mnoho svědectví o tom, že právě lidé s největší zodpovědností bývají mnohdy nejvíce vystaveni atakům zla. Potvrdil byste tuto zkušenost?
Ano. Často jsem přemýšlel o tom, že kdybych byl ďáblem, útočil bych především na biskupy. Všichni křesťané jsou pokoušeni, zvláště ti, kteří se vydali na cestu následování ukřižovaného Krista.

V čem podle vás spočívá základní poslání biskupů v dnešní církvi a v dnešním světě? Jak se změnilo během posledních sto let?
Poslání biskupa spočívá především v hlásání evangelia a ve snaze, aby toto evangelium bylo přijato a žito ve společenství věřících. Ve světě má hlásat naději, vyplývající z tohoto evangelia, a to jazykem přístupným všem. Ve svém kněžském poslání biskup přináší také eucharistickou oběť a modlí se za lid, spolu s ostatními biskupy a papežem. V tomto směru se za posledních sto let nic nezměnilo. Změnily se jen podmínky, ve kterých se toto poslání vykonává. A na podmínky, v nichž se nacházejí lidé, k nimž jsme posláni, je třeba velmi dbát.

Kardinál Carlo Maria Martini (77), člen Tovaryšstva Ježíšova stál o září 2002 dvaadvacet let v čele severoitalské arcidiecéze Miláno. Patří k vynikajícím teologům a mezinárodně uznávaným představitelům katolické církve.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay