Benedikt XVI. vzpomíná na Jana Pavla II.

Vydání: 2005/45 Poslední věci člověka, 31.10.2005, Autor: Andrzej Majewski

Polská televize TVP 1 před časem natočila v letním papežově sídle v Castel Gandolfu rozhovor, který byl odvysílán přesně v den, kdy byl v roce 1978 zvolen papežem Jan Pavel II. Vzhledem k unikátnosti papežových vyjádření ho nyní v upravené podobě přinášíme čtenářům Katolického týdeníku.

 

Svatý otče jak začalo vaše přátelství s kardinálem  Wojtylou?

Osobně jsem ho poznal až v roce 1978 v konkláve. Hned při našem prvním setkání jsem k němu cítil velkou sympatii. Jsem vděčný za jeho přátelství a důvěru, kterou mi dával. Když jsem ho viděl modlit se, bylo zřejmé, že to je Boží muž. Velký dojem na mě také udělala jeho srdečnost bez předsudků. Bez velkých slov se rodilo přátelství, které vyvěralo ze srdce. Hned po svém zvolení papežem mě několikrát zavolal do Říma na rozhovory a nakonec mě jmenoval prefektem Kongregace pro nauku víry.

 

Vaše jmenování a povolání do Říma pro vás tedy nebylo překvapením?

Pro mne to bylo těžké rozhodování, protože od počátku mého svěcení na biskupa v mnichovské katedrále byl můj vztah k této diecézi téměř manželský. Byl jsem po desítkách let prvním biskupem pocházejícím přímo z diecéze, a cítil jsem se tím být velmi zavázán. Také tam existovaly některé nevyřešené problémy, a já jsem od nich nechtěl jen tak odejít. O tom všem jsem se Svatým otcem otevřeně diskutoval. Nakonec mě však přesvědčil, že můj odchod do Říma je Boží vůle.

Tato zkušenost trvala více než dvacet let...

Ano, do Říma jsem přijel v únoru 1982 a v úřadě jsem působil až do papežovy smrti v dubnu 2005.

Jaké jsou, podle vašeho názoru, nejvýznamnější body pontifikátu Jana Pavla II.?

Svatý otec vytvořil nové cítění náboženských problémů, nezbytnosti náboženského rozměru člověka. Za jeho pontifikátu vzrostla nepředstavitelným způsobem důležitost římského biskupa. Všichni křesťané navzdory všem rozdílům uznali, že on je mluvčím křesťanství. I pro nekřesťany a jiná náboženství byl ochráncem lidských hodnot, vytvářel atmosféru dialogu mezi velkými náboženstvími a dokazoval, že násilí a náboženství jsou neslučitelné. Uměl také nadchnout mládež pro Krista a církev; jen on dokázal takovým způsobem mobilizovat mládež světa pro Boží věc a pro Kristovu lásku.

 

Co na Vaši Svatost udělalo největší dojem během vašich dvou posledních setkání s Janem Pavlem II.?

Předposlední setkání se uskutečnilo začátkem února na poliklinice Gemelli a to poslední, krátce před jeho smrtí, v jeho pokoji. Při tom prvním setkání papež trpěl, ale byl plně při vědomí. Já přišel v podstatě pracovně, protože jsem měl několik věcí, jež vyžadovaly jeho rozhodnutí. Svatý otec – i když trpěl – s velkou pozorností sledoval, co jsem říkal. Pak mi několika slovy sdělil svá rozhodnutí, dal mi požehnání a vyjádřil mi veškerou svoji důvěru a přátelství. Dojímalo mě, jak bylo jeho utrpení spojením s trpícím Pánem a zároveň z něj vyzařoval vnitřní klid a naprosto jasné vědomí. Druhé setkání se uskutečnilo den před jeho smrtí. Tehdy trpěl ještě mnohem víc. Obklopovali ho lékaři a přátelé. Nemohl už mnoho mluvit. Pro mne byla tato jeho trpělivost v utrpení a způsob, jakým se odevzdával do Boží vůle, velkým poučením.

 

Při mši svaté z 20. dubna, věnovanÉ Janu Pavlu II., jste řekl: „Zdá se, že mě pevně drží za ruku, vidím jeho usmívající se oči a slyším jeho slova, kterými se obrací právě na mne: Neměj strach!“ Svatý otče, dovolte velmi osobní otázku: Vy i nadále vnímáte přítomnost Jana Pavla II., a jestliže ano, jakým způsobem?

Papež je mi vždycky nablízku svými texty. Já ho slyším a vidím mluvit a mohu s ním vést trvalý dialog, protože znám původ mnoha jeho textů a vzpomínám si na rozhovory, které jsme o nich vedli. V těchto rozhovorech s ním mohu pokračovat. Přirozeně tato blízkost nevzniká jen skrze texty. Za nimi slyším přímo samotného papeže. Stále více cítím, že člověk, který odchází k Pánu, se nevzdálí, ale naopak ještě více přibližuje. Cítím, že on je mi od Pána blízký natolik, nakolik já jsem blízký Pánu. Snažím se vstoupit modlitbou do Pánovy lásky, Mariiny lásky a svěřuji se jejím prosbám. Je to takový trvalý dialog, nový, ale velmi hluboký.

Rozhovor pro polskou televizi připravil Andrzej Majewski.
Překlad: česká sekce Radia Vatikán, redakčně upraveno.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay