Aleluja zazní i v Kosovu

Vydání: 2007/14 Velikonoce, 3.4.2007

Moje cesta do jednoduché, ale útulné a nesmírně působivé kaple na česko-slovenské základně Šajkovac v severovýchodním Kosovu je krátká. Musím ze své obytné buňky překonat jen asi dvacet metrů a třináct schodů. Někdy mě během tohoto přesunu doprovázejí výzvy k modlitbě z amplionu mešity z nedaleké vesnice, které zdůrazňují, že Bůh (Alláh) je veliký a Mohamed je jeho prorok...

Mé působení se odehrává mezi zhruba pěti sty českými a slovenskými vojáky. Cítím se mezi nimi dobře. Mnohdy vnímám jejich důvěru, když mi sdělují i velmi osobní záležitosti. Pro většinu z nich je ovšem křesťanství něčím vzdáleným (věřících je z nich asi 10 %). Pro mnohé z nich jediná „oslava“ Velikonoc probíhá při pomlázce. Samozřejmě si i doma ve vlasti dobře uvědomuji, že křesťané jsou ve společnosti menšinou. Zde to ovšem vzhledem k převážně muslimskému okolí za plotem naší základny prožívám, matematicky vyjádřeno, „na druhou“.
V našem společenství jsme prožívali postní dobu zcela jednoduše, ale myslím, že krásně. Mě osobně se právě zde mezi vojáky mimořádně dotýká tajemství lásky Božího Syna ke každému člověku, která ho vedla až na smrt kříže.

Prosté, ale krásné
Ve vojenském společenství budeme prožívat všechny obřady Svatého týdne i oslavu Velikonoc. Po vnější stránce to bude prosté, nebudeme mít například zpívané pašije nebo Boží hrob s květinovou výzdobou. Ale věřím, že tato jednoduchost bude mít v sobě zvláštní krásu, že zvěst Božího slova přednášená česky i slovensky bude naší radostí i posilou a naše obnova křestního slibu při velikonoční vigilii nebude jen prázdným slovem, když také zde na Šajkovaci zazní Aleluja, Pán žije! Toto velikonoční poselství je zdrojem pokoje a odvahy, což mi nedávno krásně ukázal jeden pravoslavný mnich z kláštera v Dečane na západě Kosova, který jsme navštívili. Ačkoli asi pětadvacetičlenná mnišská komunita čelí nejisté budoucnosti a musí být chráněna vojáky (všichni ostatní Srbové z okolí utekli), přesto nejen z jeho jednoduchých slov, ale z celé bytosti vyzařovala těžko popsatelná důvěra a hluboký pokoj. Jak mi pak řeklo několik vojáků, vnímali na tomto místě něco krásného, co uklidňuje a povzbuzuje...
P. JAN PACNER,
kaplan 10. kontingentu AČR v Kosovu




V kosovském Prizrenu by po Velikonocích měla být zahájena stavba katedrály Matky Terezy. „Pro nás je Matka Tereza jako sestra, člen rodiny. Protože její rodiče pocházeli z Kosova, je taky přáním všech lidí – jak křesťanů, tak muslimů – aby tu tento chrám stál,“ řekl prizrenský biskup Dode Gjergji. Přestože šedesát tisíc katolíků tvoří v cca 1,8 milionovém Kosovu menšinu a řada z nich hledá pracovní uplatnění v zahraničí, nestojí si podle prizrenského biskupa katolíci v zemi špatně. „Po válečných katastrofách se katolická církev stala jakýmsi mostem k míru a má dobrý vztah ke všem skupinám obyvatel,“ uzavřel biskup.
(Kathnet)
Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay