Zpověď – návrat do společenství s Bohem

Vydání: 2013/7 Nový papež by měl být znám do Velikonoc, 12.2.2013, Autor: Jiří Macháně

Téma: Svědomí a zpověď

 

PAVLA ŽENÍŠKOVÁ řadu let doprovázela desítky mladších i starších lidí, kteří se rozhodli přijmout křest a další svátosti.

Každou svátostí smíření obnovujeme a rozvíjíme svůj vztah k Bohu. Ilustrační snímek Jozef Sedmák

Jak jste spolupracovala na přípravě katechumenů na svátost smíření?

Nemohla jsem jim dát do ruky přehled hříchů a říct jim: „Podle toho poznáte, co je hřích.“ Naše příprava stála na větě ze třetí kapitoly druhé knihy Mojžíšovy, kde se Hospodin představuje: „Já jsem tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl, sestoupil jsem, abych tě osvobodil.“ Kvůli této nabídce se začali s Bohem blíž seznamovat a došli třeba i ke křtu a pak k dalším svátostem.

Při zpytování svědomí před svátostí smíření je zásadní neustále stavět na vztahu: kdo je pro mě Bůh. A potom se snažit pochopit, co je to vlastně hřích a co působil a působí. Ukazovala jsem, že úplně nejdůležitější v přípravě na zpověď je poznání, kdo je pro mě Bůh: je to někdo, koho jsem poznal jako nesmírně zamilovaného do mě a který touží po tom, abych to opětoval. K tomu jsme pomalu docházeli skrze Písmo. Katechumenům jsem vždycky říkala, že je to dopis milujícího Otce, který mi dává na vědomí, jak moc o mě stojí, a bere mě takového, jaký jsem. A jak jenom touží, abych se mu otevřel.

To ale neplatí jen pro katechumeny, nýbrž pro nás všechny. Pokání totiž často vykonáváme formálně: řekneme si, že v tomto měsíci se moje hříchy opakovaly, a s naprostým klidem, že nám bude odpuštěno, se odebíráme do zpovědnice. Ale to se člověk ve vztahu k Pánu nehne z místa a točí se v kruhu sebestřednosti.

Takže jak na to lépe?

Musím především naslouchat Bohu, pravidelně komunikovat s Písmem a – zvláště my dávno pokřtění – nechávat skrze ně Boha promlouvat. Abychom dokázali říci: „Bože, jak ty mě vidíš? Je to na mně někdy znát, že chci jednat tak, abych byl tvým obrazem?“ Jde o velmi známé pasáže, zvláště v Lukášově evangeliu, kde se ukazuje, jak nás Bůh chce neustále získat, že ty první kroky koná on. O tom například vypráví podobenství o milujícím otci a marnotratném synu či příběh o Zacheovi, kde Bůh, milující Otec, skrze Ježíše říká: „Zachee, já chci být u tebe, vím, že jsi hříšný, chci přijít, i když mě budou ostatní pomlouvat.“ Teprve když je člověk tímhle zasažen, může udělat ohromný skok a změnu jako Zacheus, kterému najednou nešlo o hromadění peněz, nýbrž je ochoten dávat.

Biblický text nás tedy vede ve zpytování svědomí. Jak rozpoznáme, co nás odděluje od Pána, čím mu neodpovídáme?

Najednou člověk začíná být citlivější. Jinak nosíme krunýř a vidíme jen to, co sami uznáme, že je chyba, ale od Boha si do toho nenecháme mluvit. V rozpoznání hříchu je pak takovou základní kostrou Desatero. Pokud nepracuji s Písmem a nenabírám z něj pohled na sebe, je velmi dobré vzít si právě Desatero. To je ovšem velmi strohé a připravuji se o jemné nuance pohledu na své nedostatky.

A co zpovědní zrcadla?

Katechumeny jsem na zpovědní zrcadla nenaváděla. Jde skutečně jen o nápomocnou službu pro ty, kteří se nechtějí zamýšlet. Je dobré, že člověk se v něm může někdy vidět, ale může ho to zablokovat a už nejde dál – nehledá, co je za kterým jeho hříchem skryto, a bohužel často polevuje v rozvíjení svého vztahu k Bohu. Pokud chci tento vztah rozvíjet, musím pro to něco dělat! Je to podobné jako s právě začínající postní dobou: když si na jejím začátku člověk řekne, co si odřekne, co bude číst, a po skončení postu si dá pohov, je to na hranici formalismu. Hlavní v postu přece je, že musíme otevřít svá srdce: „Bože, já chci, abys mě proměňoval.“

Každou svátostí smíření obnovujeme a rozvíjíme svůj vztah k Bohu. Musíme mu tudíž naslouchat, ne si jen odškrtnout hříchy a jít si dál stejnou cestou. Svůj všední život musíme žít s nevšední láskou. Dokud se člověk nezamiluje do Boha, dělá všechno jen formálně, že se to musí.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay