Zkratkou přes františkánské ticho

Vydání: 2018/29 Rekordní charismatická konference, 17.7.2018, Autor: Tomáš Kutil

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

Klášterní zahrady v Litomyšli využíval po staletí řád piaristů. V části z nich řeholníci pěstovali ovoce a zeleninu, část sloužila jako hřbitov. Když v roce 1948 řád odešel, zahrady zpustly. Mnoho let byly dokonce nepřístupné. V roce 1997 město Litomyšl začalo s jejich obnovou a na prahu třetího tisíciletí je znovu slavnostně otevřelo.

Díky citlivé a důkladné práci architektů se v centru města podařilo vytvořit prostor, který dnes slouží k odpočinku a setkávání lidí. Za hezkého počasí si v zahradách hrají děti, starší lidé sedí na lavičkách, mladší na dekách na krátce střiženém trávníku.

Úprava zahrad se líbila i za hranicemi. V roce 2010 získaly cenu International Trend Award Building With Green. Práce architektů vyšla i v několika prestižních architektonických publikacích. „K parku jsme přistupovali jako k prostoru s novou funkcí, snažili jsme se ale zároveň pracovat se stávajícími historickými fragmenty, parcelací atd.,“ popisuje za architektonický kolektiv Zdeněk Sendler, jeden z nejúspěšnějších českých zahradních a krajinářských architektů.

V centru u františkánů

Podobný osud má Františkánská zahrada v centru Prahy. Řád sice v sousedním klášteře stále sídlí, zahradu ale využívá veřejnost. Jen pár kroků od rušného Václavského náměstí je to jedno z mála klidnějších míst ve středu města. Plochy na piknik tu sice nenajdete, ale řady laviček k sezení a dětské hřiště už ano.

Zahrada mezi Václavským a Jungmannovým náměstím vznikla původně jako mnohem větší středověká zahrada kláštera karmelitánů po roce 1348 na počátku výstavby Nového Města. Od roku 1604 patřila řádu bosých františkánů. Byla založena a udržována jako užitková zahrada: sloužila k pěstování bylin, květin a zeleniny.

V období baroka byla zahrada upravena jako pravidelný ozdobný park s barokní kaplí uprostřed. Za druhé světové války zde němečtí okupanti vybudovali velkou hasicí nádrž. Po vyhnání řeholníků se roku 1950 otevřela veřejnosti a po restituci prošla v letech 1989–1992 rekonstrukcí. Od té doby je celoročně otevřená a mnoho Pražanů i turistů se ji naučilo využívat jako příjemné místo k posezení v samém centru metropole.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 17 23. – 29. dubna 2019

Svátky naplněné novou nadějí

S novou nadějí a také se změnami, které tuto naději posilují, prožívají velikonoční svátky křesťané v zemích, kde církev čelí diskriminaci nebo přehlížení.

celý článek


Přišli o schránku, ne o poklad

Vidět kostel v plamenech nechá málokoho zcela chladným. Zvlášť když jde o chrám, který reprezentuje západní křesťanství, a navíc vzplane jen několik dní předtím,…

celý článek


Noc kostelů už za měsíc

Za měsíc – 24. května – se otevřou brány kostelů po celém Česku. Přihlášeno je jich už přes 1 360.

celý článek


Charta práv rodiny

V současné době se ve společnosti mnoho diskutuje o rodině, která je v krizi. Hledají se nové představy a někdy je vidět, že i věřící se těžko orientují. Jak být…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay