Zkratkou přes františkánské ticho

Vydání: 2018/29 Rekordní charismatická konference, 17.7.2018, Autor: Tomáš Kutil

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

Klášterní zahrady v Litomyšli využíval po staletí řád piaristů. V části z nich řeholníci pěstovali ovoce a zeleninu, část sloužila jako hřbitov. Když v roce 1948 řád odešel, zahrady zpustly. Mnoho let byly dokonce nepřístupné. V roce 1997 město Litomyšl začalo s jejich obnovou a na prahu třetího tisíciletí je znovu slavnostně otevřelo.

Díky citlivé a důkladné práci architektů se v centru města podařilo vytvořit prostor, který dnes slouží k odpočinku a setkávání lidí. Za hezkého počasí si v zahradách hrají děti, starší lidé sedí na lavičkách, mladší na dekách na krátce střiženém trávníku.

Úprava zahrad se líbila i za hranicemi. V roce 2010 získaly cenu International Trend Award Building With Green. Práce architektů vyšla i v několika prestižních architektonických publikacích. „K parku jsme přistupovali jako k prostoru s novou funkcí, snažili jsme se ale zároveň pracovat se stávajícími historickými fragmenty, parcelací atd.,“ popisuje za architektonický kolektiv Zdeněk Sendler, jeden z nejúspěšnějších českých zahradních a krajinářských architektů.

V centru u františkánů

Podobný osud má Františkánská zahrada v centru Prahy. Řád sice v sousedním klášteře stále sídlí, zahradu ale využívá veřejnost. Jen pár kroků od rušného Václavského náměstí je to jedno z mála klidnějších míst ve středu města. Plochy na piknik tu sice nenajdete, ale řady laviček k sezení a dětské hřiště už ano.

Zahrada mezi Václavským a Jungmannovým náměstím vznikla původně jako mnohem větší středověká zahrada kláštera karmelitánů po roce 1348 na počátku výstavby Nového Města. Od roku 1604 patřila řádu bosých františkánů. Byla založena a udržována jako užitková zahrada: sloužila k pěstování bylin, květin a zeleniny.

V období baroka byla zahrada upravena jako pravidelný ozdobný park s barokní kaplí uprostřed. Za druhé světové války zde němečtí okupanti vybudovali velkou hasicí nádrž. Po vyhnání řeholníků se roku 1950 otevřela veřejnosti a po restituci prošla v letech 1989–1992 rekonstrukcí. Od té doby je celoročně otevřená a mnoho Pražanů i turistů se ji naučilo využívat jako příjemné místo k posezení v samém centru metropole.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay