Žižkované na Staroměstském rynku

Vydání: 2013/44 Občané rozhodovali ve volbách, 28.10.2013, Autor: Jan Paulas

Téma: Mariánský sloup

Dva dny marně sháněl jistý pan Tucháček po všech možných pražských stavbách technické nářadí a vybavení potřebné pro stržení nějakého sloupu. Stavitelé mu je odmítli zapůjčit.
 
Dav lidí u povaleného Mariánského sloupu. Snímek archiv Jana Bradny
Dav lidí u povaleného Mariánského sloupu. Snímek archiv Jana Bradny
 
Vzápětí poté, sobotu 2. listopadu, měl ředitel obecního dvora na Žižkově zvláštní návštěvu. Byla to vyhlášená pražská figura, známý anarchista, bohém a proletářský spisovatel Franta Sauer. O tři dny dříve se Franta sešel se sociálními demokraty a usnesli se, že strhnou Mariánský sloup na Staroměstském rynku. Ale jelikož mise pana Tucháčka nedopadla dobře, bylo třeba hledat pomoc jinde. A ředitel Holan hned Sauerovi horlivě přislíbil, že druhý den pošle na Staroměstské náměstí vůz se žebříkem, vybavením a čtyřmi hasiči. Akce, o níž bylo rozhodnuto již v roce 1917, tak mohla začít…
 
PRŮVOD JE NA CESTĚ, VYJEĎTE
 
Sedmý den naší samostatné republiky připadl na neděli 3. listopadu. A byl to vcelku pěkný den. Počasí přálo, a tak se hodně Pražanů vypravilo na procházku za město. A naopak. Z nedalekého Žižkova, který tehdy ještě nepatřil k Praze, si udělala „výlet“ na Staroměstské náměstí parta žižkovských výrostků. Již v brzkém odpoledni se tam nenápadně procházela a okukovala obchody. Mnohem větší parta Žižkovanů však toho dne zamířila na Bílou horu.
 
Výročí bitvy na Bílé hoře sice připadá až na 8. listopad, ale mezi politickými stranami už vyvstalo ostré soutěžení. Předháněly se, která dřív a hlasitěji oslaví toto smutné výročí v nových poměrech. A socialistické strany svolaly tábor lidu právě už 3. listopadu na Bílou horu. Manifestace tam probíhala přímo na bývalém bojišti u pamětní mohyly a vystoupili na ní řečníci často s plamennými projevy.
 
Když manifestace skončila, dostavil se na nedaleké břevnovské komisařství jistý pan Chmelík v sokolském kroji – s tím, že si potřebuje zatelefonovat. Vytočil číslo a řekl jen smluvené heslo: „Průvod je na cestě, vyjeďte.“ Na tuto výzvu už netrpělivě čekal velitel žižkovských hasičů, aby vydal rozkaz k odjezdu. Krátce po 16. hodině pak dorazilo na Staroměstské náměstí hasičské auto a zaparkovalo za Husovým pomníkem, aby nebudilo pozornost.
 
POZOR, TADY VEDE KANÁL!
 
3. listopadu zapadlo slunce v 16.37 hodin a někdy v tu dobu hlásila hlídka, že se průvod z Bílé hory už blíží k náměstí. Franta Sauer notně posílený kořalkou vydal pokyn, aby se začalo s přípravami. Hasičský vůz s nářadím pomalu zajel až k Mariánskému sloupu, kolem něhož bylo nenápadně omotáno lano. Zanedlouho dorazil na náměstí průvod. Když kolem 17. hodiny padla tma, rynk osvětlovalo jen sporé světlo šesti oblouklových lamp a k nim přibyly lampiony v národních barvách, které se vznášely nad hlavami lidí. V tom šeru nebylo vidět, jak se z Celetné ulice blíží ke sloupu parta odhodlaných žižkovských výrostků.
 
Pořadatelé průvodu nechtěli, aby u vrcholného čísla celé manifestace došlo k úrazu, a tak mohutný dav vytlačovali do uctivé vzdálenosti od sloupu. Nastala ovšem drobná komplikace. Původně měl sloup padnout symbolicky k nohám pomníku Mistra Jana Husa (kněze, který byl paradoxně velkým ctitelem Panny Marie), ale městský zřízenec vznesl námitku, že tíhou padajícího sloupu „bude rozflákán kanál“, který zde vedl pod zemí. Franta Sauer byl už dost opilý, a tak si netroual vylézt na žebřík a pokyny udílel jen hlasitým křikem. Lano bylo tedy stočeno k Týnskému chrámu a tam za ně začalo sto silných paží nedočkavě tahat. Sloup se trochu pohnul a – lano prasklo. Lidé popadali na zem a sloup zůstal stát.
 
Nastala další komplikace. Lano bylo nutno uvázat výš, nad těžiště sloupu, ale hasiči kvůli nenápadnosti přijeli s krátkým žebříkem. A tak jejich velitel, když si vyslechl vodopád výčitek, nařídil strhnout zadního levého anděla u sloupu a žebřík postavit na uvolněný sokl.
 
MY JSME NÁROD!
 
Mezitím už některým došlo, co se chystá, a chtěli tomu zabránit. Šlo především o místní lidi a trhovkyně. Cestu jim však zastoupili chlapi s holemi, tyčemi a nevybíravým chováním. Jeden svědek si zachoval duchaplnost a běžel do nedalekého Obecního domu, kde zasedali zástupci Národního výboru. Po potyčce se sokolskou stráží se dostal až k představitelům města. Ti zprvu odmítli „zasáhnout proti masám“, ale když k nim současně dorazila telefonická zpráva, že se dav potom chystá pokračovat v této „zábavě“ na Karlově mostě, kde chce strhávat sochy do Vltavy, začali rychle jednat.
 
Za malou chvíli dorazil do osvětleného prostoru před Mariánským sloupem automobil ověšený praporky se členy revolučního Národního výboru, mezi nimiž byl i známý kunsthistorik Václav V. Štěch. Jejich snahám zabránit stržení sloupu se však dav vysmál: „Vy jste Národní výbor, my jsme národ!“ Když Štěch pochopil, že veškerá snaha je marná, zachránil narychlo aspoň gotický obraz Panny Marie Rynecké umístěný ve sloupu.
 
Stržení sloupu chtěl zabránit také hrabě Václav Kounic, který tam přijel v automobilu. Ale protože si troufl jít proti davu s holýma rukama, byl ztlučen. Před Sauerem si zase klekla na kolena jedna starší žena. Když to nepomohlo, poklekla na místo, kam měl sloup dopadnout. Sauerovi už docházela trpělivost a zvolal: „Natáhnout lano, pohřbíme paní pod sloupem!“ Když sto paží znovu naplo lano a dav zvolal: „Sloupe povol, hej rup!“, žena zděšeně vyskočila a utekla.
 
HLAVA U BÁSNÍKOVÝCH NOHOU
 
Sloup se rozkýval a začal se kácet. Ještě ve vzduchu se rozpůlil a při dopadu na zem se rozbil na sedm kusů. Hlava Panny Marie odletěla „jako uťatá“ – neopomněl poznamenat ve svých pamětech Sauer. Silnou dunivou ránu zprvu vystřídalo hrobové ticho. Bylo 18.25 hodin, když se hlava Panny Marie dokutálela k nohám mladíka, který po letech napsal o tomto trýznivém zážitku báseň. Byl to Jaroslav Seifert. Dav lidí pak na troskách sloupu začal jásat, zpíval „Kde domov můj“, poslouchal projevy a básně o mrtvých legionářích.
 
Druhý den se na troskách objevil věnec s vizitkou, kde stálo: „Plným jménem protestuji. Zdena Braunerová.“ Během dalších dnů byl sloup postupně rozebírán. Když dorazil na Staroměstské náměstí prezident Osvoboditel při své triumfální cestě Prahou, bylo už místo po sloupu dlaždiči zadlážděno.
Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay