Život z víry je především vztah

Vydání: 2015/47 Modli se za Paříž!, 16.11.2015, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Učíme děti „náboženství“, nebo je učíme znát Boha? Má-li dítko základ z rodiny, bude náš úkol jednodušší.
 
Naučit se lze třeba násobilku, víra je založená na vztahu. Ilustrační snímek Shutterstock 
 
„Pro naše děti byl Bůh přirozenou součástí života, odmalinka jsme je vozili a vodili do kostela, modlili jsme se nad nimi a pak s nimi, četli jsme si obrázkovou Bibli. Jako se jedlo a chodilo na procházku, žilo se s Bohem,“ ohlíží se Alice Kallabová, katechetka z brněnské farnosti sv. Augustina, za výchovou svých dnes už dospělých potomků. Když děti vyrůstají v rodině, kde je život s Bohem každodenní skutečností a oba rodiče jsou v tom jednotní, ony podle ní přirozeně vplouvají do náboženské reality a snáze pak „u víry vydrží“.
 
Ne každý však má cestu jednoduchou. „Dnes v rodinách není čas, aby se rodiče zastavili a s dětmi o Bohu mluvili,“ lituje Alice Kallabová. Na svých svěřencích – učí žáky od první do páté třídy – se s důsledky potýká při každé hodině. „Většinou rodiče potomky přivedou a očekávají, že je ‚vyštuduju‘ ve víře. Ratolesti ale bývají úplně nedotčené a vůbec nerozumějí, o co jde. Víra v Boha se nejde naučit jako násobilka,“ podotýká katechetk. Školák, který neumí udělat kříž, není výjimkou. „Podle mě by proto neměly být cílem osnovy, ale vztah. A když si jej vybudují se mnou a se sebou navzájem, můžeme společně dojít k dalším věcem.“
 
Hodina u svatého Augustina vypadá třeba tak, že se na veliký svitek zakresluje putování od křtu až k Bohu. „Při povídání o křtu jsme si vysvětlili, proč, kdy a čím se křtí, ukázali si křtitelnici v kostele. Děti dostaly za úkol zeptat se doma, kdy a kde byly pokřtěné a kdo jim šel z kmotra. Někteří rodiče si to už ani nepamatovali,“ krčí rameny Alice Kallabová. Za splněné úkoly (třeba jen každé ráno se pokřižovat) si žáci „dláždí“ na papíře cestu k Bohu květinami. Liturgická období jsou příležitostmi k dalšímu povídání – např. o modlitbě Anděle Boží o svátku andělů strážných či o duši při památce zemřelých. Dostane se i na čtení z Bible, to aby si děti nemyslely jako jedna ze školaček, že jde o knížku pohádek.
 
„Většinou je mám v rukou rok, než dojdou k prvnímu svatému přijímání, a pak už se nevidíme. Některé se ale za mnou i potom sem tam zastaví a povídáme si. Přitom je můžu popostrčit, aby nezanedbávaly mši svatou a zašly si ke zpovědi,“ zmiňuje katechetka a se smíchem vzpomíná, jak ji jedna z někdejších žákyň hrdě ukazovala spolužačkám jako svou „náboženskou tetu“.
 
Důvěra a dobrý vztah k ní dětem na jejich cestě k Bohu určitě pomáhá. „Samozřejmě, člověk by měl do kostela chodit kvůli Bohu, ne kvůli paní katechetce, ale jsme lidé a dozráváme postupně. A není na místě od malých čekat, že budou víru brát jako velcí,“ zdůrazňuje Alice Kallabová. Děti stejně jako dospělí nežijí v ideálech, nýbrž ve vztazích – a také život z víry nakonec nevyrůstá z ničeho jiného než z dobrého vztahu k Bohu.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay