Život z víry je především vztah

Vydání: 2015/47 Modli se za Paříž!, 16.11.2015, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Učíme děti „náboženství“, nebo je učíme znát Boha? Má-li dítko základ z rodiny, bude náš úkol jednodušší.
 
Naučit se lze třeba násobilku, víra je založená na vztahu. Ilustrační snímek Shutterstock 
 
„Pro naše děti byl Bůh přirozenou součástí života, odmalinka jsme je vozili a vodili do kostela, modlili jsme se nad nimi a pak s nimi, četli jsme si obrázkovou Bibli. Jako se jedlo a chodilo na procházku, žilo se s Bohem,“ ohlíží se Alice Kallabová, katechetka z brněnské farnosti sv. Augustina, za výchovou svých dnes už dospělých potomků. Když děti vyrůstají v rodině, kde je život s Bohem každodenní skutečností a oba rodiče jsou v tom jednotní, ony podle ní přirozeně vplouvají do náboženské reality a snáze pak „u víry vydrží“.
 
Ne každý však má cestu jednoduchou. „Dnes v rodinách není čas, aby se rodiče zastavili a s dětmi o Bohu mluvili,“ lituje Alice Kallabová. Na svých svěřencích – učí žáky od první do páté třídy – se s důsledky potýká při každé hodině. „Většinou rodiče potomky přivedou a očekávají, že je ‚vyštuduju‘ ve víře. Ratolesti ale bývají úplně nedotčené a vůbec nerozumějí, o co jde. Víra v Boha se nejde naučit jako násobilka,“ podotýká katechetk. Školák, který neumí udělat kříž, není výjimkou. „Podle mě by proto neměly být cílem osnovy, ale vztah. A když si jej vybudují se mnou a se sebou navzájem, můžeme společně dojít k dalším věcem.“
 
Hodina u svatého Augustina vypadá třeba tak, že se na veliký svitek zakresluje putování od křtu až k Bohu. „Při povídání o křtu jsme si vysvětlili, proč, kdy a čím se křtí, ukázali si křtitelnici v kostele. Děti dostaly za úkol zeptat se doma, kdy a kde byly pokřtěné a kdo jim šel z kmotra. Někteří rodiče si to už ani nepamatovali,“ krčí rameny Alice Kallabová. Za splněné úkoly (třeba jen každé ráno se pokřižovat) si žáci „dláždí“ na papíře cestu k Bohu květinami. Liturgická období jsou příležitostmi k dalšímu povídání – např. o modlitbě Anděle Boží o svátku andělů strážných či o duši při památce zemřelých. Dostane se i na čtení z Bible, to aby si děti nemyslely jako jedna ze školaček, že jde o knížku pohádek.
 
„Většinou je mám v rukou rok, než dojdou k prvnímu svatému přijímání, a pak už se nevidíme. Některé se ale za mnou i potom sem tam zastaví a povídáme si. Přitom je můžu popostrčit, aby nezanedbávaly mši svatou a zašly si ke zpovědi,“ zmiňuje katechetka a se smíchem vzpomíná, jak ji jedna z někdejších žákyň hrdě ukazovala spolužačkám jako svou „náboženskou tetu“.
 
Důvěra a dobrý vztah k ní dětem na jejich cestě k Bohu určitě pomáhá. „Samozřejmě, člověk by měl do kostela chodit kvůli Bohu, ne kvůli paní katechetce, ale jsme lidé a dozráváme postupně. A není na místě od malých čekat, že budou víru brát jako velcí,“ zdůrazňuje Alice Kallabová. Děti stejně jako dospělí nežijí v ideálech, nýbrž ve vztazích – a také život z víry nakonec nevyrůstá z ničeho jiného než z dobrého vztahu k Bohu.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay