Žirafa, která měla z tělocviku pětku

Vydání: 2009/2 Palachův týden 1989, 6.1.2009

Příloha: Doma

Mach a Šebestová, Žofka, Živočichopis. Kdo by neznal příběhy známého spisovatele Miloše Macourka, které navíc mistrně vykreslil Adolf Born. Ale nejen on – méně známou ilustrátorkou Macourkových textů je malířka Hana Pokorná.

Proč vás inspiruje zrovna tvorba Miloše Macourka?

Je mi blízký od útlého dětství. Byla jsem dítě, které se umí radovat z maličkostí, a na jeho pohádkách se mi líbilo, že dokáže fantazii roztočit na věcech denní potřeby. Nikdo jiný takhle nepsal a nepíše. Dětských autorů pracujících s fantazií je hodně, ale dnes se pojetí fantazie stočilo trochu jiným směrem – pod fantasy a sci-fi si nejčastěji představíme nadpřirozené bytosti, virtuální svět a nadčasovost. Takové pojetí fantazie s sebou nese dnešní doba, je to dost smutné. Kdežto Miloš Macourek si vystačil s „kousavým svetrem“ nebo „kuchyňským mixérem“ a vytvořil skutečně velmi hodnotný text. Inspiroval se prý hodně dadaismem a právě tyhle hodnoty mi u ostatních autorů schází. Naštěstí ale máme výborné básníky pro děti, jako jsou například Pavel Šrut, Michal Černík a další.

Zažitým ilustrátorem Macourkových textů je Adolf Born, snad ani nejde představit si třeba Macha a Šebestovou nově a jinak. Myslíte, že ano? Nebo raději zůstáváte u dosud takto nezformovaných Macourkových děl?
Leckteré texty jinak ztvárněné jsou, vyšly knižně možná i několikrát, ale je pravda, že jsou méně známé. A to mě na nich právě láká! Určitě by mě ale nenapadlo dávat novou tvář tomu, co je hodně zažité, to by přece ani nemělo žádný smysl.
Adolf Born k panu Macourkovi patří ze všech nejvíc, to bez debaty. Vedle něj ho mohou ilustrovat už jen velké osobnosti, jako například Theodor Pištěk. Ale stejně, když jsem poprvé viděla knihu ilustrovanou od něj, připadalo mi to sice pěkné, ale „zvláštní“.
Každopádně si netroufám porovnávat sebe s Adolfem Bornem a Theodorem Pištěkem – to, co dělám já s Macourkovými texty, je neambiciózní sranda s úctou k velkému člověku. Na druhé straně jsem díky tomuto svému neambicióznímu počinu pracovala v Zoo Praha, kde se mé práce tak zalíbily tamnímu řediteli, že mě přijal hned u pohovoru, ačkoli měl na výběr z dalších 130 lidí.
Takže ve své tvorbě nyní setrvávám u méně známých textů, ale co se bude dít dál, netuším.

Z Macourkových obecně známých děl typu Pane, vy jste vdova, Kdo chce zabít Jessii? a podobně může člověk získat pocit, že pan Macourek byl „veselá kopa“. Je to tak? Jak byste jej vy sama představila čtenářům?
Já si na takové představování netroufám, k tomu by byli vhodní spíše jeho kolegové. Nikde jsem se však nedočetla, že byl pan Macourek nějaká „veselá kopa“. Naopak, Václav Vorlíček o něm prý říkal, že byl „hrozný vztekloun“ a při jedné žhavé diskuzi prokopl dveře od skříně. Víte, kdo takhle intenzivně tvoří, nemůže být melancholický flegmatik. Já ale věřím, že určitě všechen ten vtip nedával jenom na papír.

Pan Macourek byl znám svou precizností – čím déle psal, tím méně toho bylo. Postupujete při své práci podobně?
Ano, přesně tak, i když ilustracím by možná tenhle názor v přehnané míře uškodil. Musí v nich být něco, aby měl jejich „divák“ pocit svobody vlastní představivosti i přesto, že má před sebou hotové ilustrace. Přesně tak, jak to čte v textech.

Vaše tvorba ale nejsou jen ploché ilustrace, čtenáři příběh doslova stavíte před očima: tvoříte panoramatická leporela, tvarujete různé druhy papíru, dokonce i dráty...
To je právě výhoda, že takhle to ještě nikdo nedělal – krásně se mi na tom pracuje. Byla by přece škoda ztvárňovat Macourkovy texty jenom plošně a s malým množstvím materiálů. Je to tak inspirativní, že vás to úplně pohl- tí.

Postupně ztvárňujete Živočichopis. Zatím máte zpracovány tři příběhy – Žirafu (co měla z tělocviku pětku), Mouchu (co ji veřejně sežral pavouk) a Želvu (která si raději uřízla uši, než aby poslouchala roztoužený jarní ptačí zpěv). Nejsou si všechny příběhy nápadně podobné svou smutností? Podle čeho si vybíráte povídky ke zpracování?
Mám nepsanou zásadu, že to musí být o „zviřátkách“ a méně známé. Jinak se mi ale celkově líbí nejvíce od pana Macourka legendární Pohádky. Hodně mě inspirují i věci, které s tím nemají zdánlivě nic společného. Například podle mého nedoceněný film Happy End mě nechává při zemi a utvrzuje mě v tom, že veškerá infantilnost musí stranou.

Jsou vaše ilustrace určené dětem, nebo spíše dospělým?
Původně byly určené jedné jediné prosklené polici v místnosti, kde pracuje pan docent Mištera, na fakultě v Plzni, jedná se totiž o semestrální práce a diplomku. Práce jsem si však od školy po roce půjčila, abych je mohla souhrnně vystavit. A když jsem je měla po měsíci vrátit, řekla jsem si: „Safra, přece je nedám zpátky do té police!“ Takže teď jsou určené všem nejen na webových stránkách www.hanapokorna.cz.
Je pravda, že pro děti nejsou vždycky „výchovné“. Ale víte, jaký je to skvělý pocit, když slyšíte z dálky bujarý smích a pak zjistíte, že ti lidé stojí před vašimi pracemi? To je úplně nejlepší ocenění.
Eva Čapková


Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay