Žiješ mezi námi a jsi tu vítán...

Vydání: 2005/4 Ztráta jednoty, 18.1.2005, Autor: Albert-Peter Rethmann

Uprchlictví a migrace očima morálního teologa

V minulém čísle KT jsem se dočetla o problematice uprchlíků. Je dobře, že o tom píšete, protože dříve bylo spíš slyšet jen o těžkostech, které tito lidé v zemích, do nichž přicházejí, působí. Trochu se v této oblasti angažuji, v církvi sice aktivně nežiji, ale mám k ní docela blízko. I proto by mě moc zajímalo, jak na problematiku migrace pohlíží křesťanství...

Jana P., Praha

„Cizinci“ jsou už v biblických dobách spolu s vdovami a sirotky nahlíženi jako lidé, kterým se má projevovat zvláštní solidarita. Stejně jako vdovy a sirotci vypadli ze své sociální sítě a potřebují pomoc druhých.

Křesťané chápou svět jako jedno velké Boží stvoření. Jednotka světa má pro ně přednost před jeho dělením na národní státy. Na to poukázal už v 16. století španělský dominikánský teolog Francisco de Vitoria ve svých Relectiones de Indis v rámci úvah o etických principech politiky migrace. Kromě základního přesvědčení o rovnoprávnosti všech lidí a národů (tehdy v žádném případě nezpochybnitelného) posloužilo Vitoriovi pojetí jednoho, všechny národy pojímajícího společenství - „totus orbis“ - jako princip, podle kterého odvodil právo na vystěhovalectví a přistěhovalectví. Vycházel z toho, že na počátku světa byly všechny věci všem společné. Každému ať je tedy dovoleno, aby šel kamkoli a aby se tam usadil.

Na začátku 21. století už nemohou být směrodatnými kritérii migrace národní hranice a vymezení. Domněnka, že by se mohly země oddělit jako ostrovy od rozbouřeného světa, který se kolem nich pohybuje, je iluze. Do budoucna je nutná dalekosáhlá změna vědomí. Každá země komunikuje v mezinárodních souvislostech, uspořádání etnicky jednotných národních států je vidinou 19. století.

Z pohledu křesťanské etiky můžeme zcela jasně říci, že právo politicky pronásledovaných osob na azyl platí bezpodmínečně, je to etický příkaz a odpovídá také dynamice novověkého vývoje lidských práv. Právo na azyl musí být zajištěné jako subjektivně vymahatelné lidské právo.

Přistěhování je třeba umožnit. I v budoucnu budou do Česka a dalších evropských zemí přicházet další a další lidé. Nechceme tu přece žádnou „evropskou pevnost“. To neodpovídá naší evropské identitě. A jak navíc ukazuje každodenní realita, přistěhovalectví ve skutečnosti nelze zabránit ani nejpřísnějším zabezpečením hranic. Když se přistěhování podle jasně daných kritérií umožní, může se tím odbourávat strach, neboť pak se jak pro přijímací společnost, tak pro samotné přistěhovalce stává budoucnost čitelnější.

Přistěhovalectví se však musí také regulovat. Sociální problémy světa, lidské utrpení chudoby, občanské války a prostředí uprchlíků, které je pro Středoevropana sotva představitelné, nejsou řešitelné jen liberální azylovou a přistěhovaleckou politikou. Stejně jako je správné říkat, že „přistěhovalectví se musí omezovat, protože lidské problémy nelze vyřešit pouze jím“, je třeba také vznést požadavek „dělej konečně více pro spravedlivý mezinárodní mírový řád, aby už lidé svou vlast nemuseli opouštět“.

Musíme vynaložit všechny síly na to, aby lidé překonali veškerý strach z cizinců a nepřátelství vůči nim - strach navíc často leží na obou stranách. Překonat jej je možné pouze cestou vzájemného poznávání domácích obyvatel a přistěhovalců. S tím souvisí také péče o to, aby přistěhovalci nežili v ghettech, nýbrž aby existovala možnost sousedských kontaktů s domácím obyvatelstvem.

Jako úkol a povzbuzení můžeme vnímat jedno z poselství Jana Pavla II. ke Světovému dni migrantů. Pomoc Matky Boží, která byla v hodině, ve které přivedla na svět svého syna, sama odmítnuta, „nám může umožnit, abychom ve svém životě dosvědčovali, že se Kristus stal člověkem a že je stále přítomný a pokračuje skrze nás ve svém díle vykoupení ze všech forem diskriminace, odmítání a marginalizace v dějinách a v tomto světě“. To platí nejen pro Česko, ale také pro celou Evropu a pro svět.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay