Zemřel Paul Ricoeur

Vydání: 2005/24 Výuka náboženství, 8.6.2005, Autor: Jan Sokol

Příloha: Perspektivy

V noci na 20. května 2005 zemřel ve věku 92 let ve svém domě na předměstí Paříže velký křesťanský myslitel a jeden z největších filozofů naší doby Paul Ricoeur. Mnozí ho jistě znají z článků a z řady knih, např. Filozofie vůle, Konflikt interpretací, Myslet a věřit, Živá metafora, Čas a vyprávění, Úkol hermeneutiky, Život, pravda a symbol; některé vyšly i v češtině. Ricoeur v dětství brzy osiřel, vystudoval filozofii, kde ho nejvíce zaujal Marcelův personalismus a Husserlova fenomenologie. Válečná léta strávil v německém zajetí a v roce 1947 začal se svým přítelem E. Mounierem vydávat významný časopis Esprit. Přednášel na Sorbonně a nově založené univerzitě v Nanterre u Paříže, odkud jej v roce 1970 vypudili zdivočelí studenti, které o dva roky dříve tak rázně podporoval. Přednášel potom v Lovani, Ženevě a Chicagu a v osmdesátých letech několikrát i na disidentských seminářích v Praze. Jeho přednášky byly i později velkými událostmi. Zasloužil se o rozšíření Patočkových myšlenek ve Francii a napsal o něm řadu statí, včetně předmluv k jeho knihám. V roce 1993 dostal čestný doktorát UK a jako první laureát i Cenu Karla IV. Prahu navštěvoval často a rád, naposledy v roce 2003, měl tu řadu blízkých přátel.

Paul Ricoeur patřil k velké generaci francouzských personalistických myslitelů. Byl skvělým interpretem Bible, křesťanských klasiků, zejména Augustina, ale také třeba S. Freuda a moderní filozofie. Pro filozofii objevil význam příběhu a vyprávění jako té nejlepší a přitom nejpřirozenější formy sdělování hlubokých duchovních obsahů, které se jinak vyslovit vůbec nedají. Pevně věřící a bytostně ekumenický protestant se zabýval hermeneutikou Bible i křesťanské víry,  tedy i etickými otázkami. Od těch u něho nebylo daleko k praktickému angažování ve veřejných a společenských otázkách naší doby, kde dovedl rázně zastávat i silně nepopulární stanoviska. Starost o veřejné věci a o svobodu pokládal za jeden z hlavních úkolů každého vzdělaného člověka. V osobním setkání okouzloval skromností a laskavostí, zejména vůči studentům; mnozí si ho pamatují z různých seminářů a letních škol, kam ochotně jezdil, dokud mu to zdraví aspoň trochu dovolovalo, a pozorně poslouchal i úplné nováčky.

Těm, kdo měli to štěstí jej poznat, bude velice chybět jako člověk, který svým životem dovedl předvést skutečnou lidskou velikost a který pomohl po celém světě rehabilitovat svobodné křesťanské myšlení.

Lehké odpočinutí dej mu, ó Pane,

a světlo věčné ať mu svítí.

Ať odpočívá v pokoji.

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay