Zednáři a církev jako oheň a voda

Vydání: 2007/31 Svobodní zednáři včera a dnes, 31.7.2007, Autor: Jan Paulas

Vztah katolické církve a svobodných zednářů byl od počátku velmi napjatý a nesmiřitelný. Proč tomu tak bylo? Zeptali jsme se historika Jaroslava Šebka.

Co církvi na zednářství nejvíc vadí a naopak?

Velký nesoulad mezi církví a zednáři se datuje již od 18. století. Důvody spočívají v charakteru zednářských organizací, které ve svém učení popírají božství Ježíše Krista a považují ho pouze za jednoho z proroků. V rozporu s katolickou věroukou jsou i další ideje, které souhrnně vzato staví do centra člověka a pouze jeho síly a schopnosti. Navíc se v zednářských idejích míchá pseudonáboženský koktejl obsahující všemožné přísady, včetně esoteriky. S tím souvisí relativizace křesťanských zásad a pochopitelně i církevních dogmat. Někteří katoličtí představitelé upozorňují také na touhy lóží po politické moci a společenském vlivu. Církev je naproti tomu obviňována zednáři z konzervativního tmářství, zbavujícího lidi svobodného jednání a uvažování.

Nakolik je pravda, že zednářství neslo v minulosti podíl na proticírkevní politice, či dokonce proticírkevních represích v některých zemích?
O podílu členů zednářů na proticírkevním tažení se hovoří například v rámci pronásledování katolíků během španělské občanské války nebo mexické revoluce ve 20. letech. Členové lóží byli činní také v politice a připravovali zákonodárné návrhy omezující církevní vliv (například ve Francii na sklonku 19. století). Problémy, do nichž se tehdy církev dostala, však nelze zjednodušeně vykládat jen z hlediska vlivu zednářů, ale také v širších souvislostech politických, sociálních a rovněž mentalitních přeměn, spojených s nástupem moderní doby.

Někteří vidí i za antikatolicismem prvních let Československé republiky vliv zednářů.
Církev často přesouvala odpovědnost za všechny křivdy, které se jí staly, na zednáře. Myslím, že kořeny protikatolických nálad v československém státě souvisí s řadou dalších faktorů, jako byla poválečná krize hodnot, pád monarchie a samozřejmě negativní vnímání katolické církve částí našich elit, jež však zdaleka nesouviselo jen se zednářstvím.

Zastavme se ještě u pojmu židozednářství...
Historie tohoto pojmu pramení ve vývoji po francouzské revoluci. Tehdy byla církev vytlačována na periferii vlivu. Církevní kruhy si často spojovaly se Židy negativní zkušenosti a obavu před moderním světem. Církevní kruhy přisuzovaly židovskému etniku i vinu na šíření ateismu, materialismu anebo komunismu. Na počátku 20. století byly také zveřejněny Protokoly sionských mudrců, připisující Židům údajné snahy o ovládnutí světa. Různé spiklenecké teorie poté přičítaly tyto snahy i spojenectví se zednáři a jejich mocenským aspiracím. Tyto názory patřily zejména ve 30. letech k programu antidemokratických hnutí, odvolávajících se také na ochranu církevních zájmů, ale požadujících mimo jiné vládu pevné ruky a omezení občanských svobod.

Zeptám se trochu provokativně: Máme se dnes bát zednářů?
Myslím si, že v současnosti existuje větší riziko v činnosti různých lobby – ať už ekonomických, politických nebo zájmových, které se snaží ovlivňovat veřejné dění pouze ve svůj prospěch, ačkoli se ohánějí blahem celku. A tyto skupiny najdeme od komunální úrovně až do nejvyšších pater společenského života. Některé skupiny přitom usilují i o relativizaci rodinných či morálních hodnot. Proto bych se více obával těchto snah, které nejsou mnohdy transparentní.



Vyjádření katolické církve k zednářům První oficiální kritická vyjádření na adresu zednářských lóží najdeme u papeže Klementa XII. ze 30. let 18. století. Odmítavý postoj dávali najevo také papežové Pius IX. nebo Lev XIII. V Kodexu kanonického práva z roku 1983 však již nebyla exkomunikace z důvodu příslušnosti k zednářům výslovně zmíněna. Z tohoto důvodu vydala poté ještě zvláštní prohlášení Kongregace pro nauku víry, jednoznačně potvrzující všechny dosavadní církevní výhrady vůči členství katolíků v zednářských lóžích. „Negativní soud cír- kve vůči zednářským společnostem tak zůstává nezměněn, neboť jejich principy byly vždy chápány jako neslučitelné s církevním učením; proto vstup do nich zůstává nadále zakázán. Katolíci, kteří jsou členy zednářských organizací, jsou ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat k eucharistickému stolu.“ (Prohlášení Quaestium est o zednářských společnostech, 26. 11. 1983)
(šeb)


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay