Zednáři a církev jako oheň a voda

Vydání: 2007/31 Svobodní zednáři včera a dnes, 31.7.2007, Autor: Jan Paulas

Vztah katolické církve a svobodných zednářů byl od počátku velmi napjatý a nesmiřitelný. Proč tomu tak bylo? Zeptali jsme se historika Jaroslava Šebka.

Co církvi na zednářství nejvíc vadí a naopak?

Velký nesoulad mezi církví a zednáři se datuje již od 18. století. Důvody spočívají v charakteru zednářských organizací, které ve svém učení popírají božství Ježíše Krista a považují ho pouze za jednoho z proroků. V rozporu s katolickou věroukou jsou i další ideje, které souhrnně vzato staví do centra člověka a pouze jeho síly a schopnosti. Navíc se v zednářských idejích míchá pseudonáboženský koktejl obsahující všemožné přísady, včetně esoteriky. S tím souvisí relativizace křesťanských zásad a pochopitelně i církevních dogmat. Někteří katoličtí představitelé upozorňují také na touhy lóží po politické moci a společenském vlivu. Církev je naproti tomu obviňována zednáři z konzervativního tmářství, zbavujícího lidi svobodného jednání a uvažování.

Nakolik je pravda, že zednářství neslo v minulosti podíl na proticírkevní politice, či dokonce proticírkevních represích v některých zemích?
O podílu členů zednářů na proticírkevním tažení se hovoří například v rámci pronásledování katolíků během španělské občanské války nebo mexické revoluce ve 20. letech. Členové lóží byli činní také v politice a připravovali zákonodárné návrhy omezující církevní vliv (například ve Francii na sklonku 19. století). Problémy, do nichž se tehdy církev dostala, však nelze zjednodušeně vykládat jen z hlediska vlivu zednářů, ale také v širších souvislostech politických, sociálních a rovněž mentalitních přeměn, spojených s nástupem moderní doby.

Někteří vidí i za antikatolicismem prvních let Československé republiky vliv zednářů.
Církev často přesouvala odpovědnost za všechny křivdy, které se jí staly, na zednáře. Myslím, že kořeny protikatolických nálad v československém státě souvisí s řadou dalších faktorů, jako byla poválečná krize hodnot, pád monarchie a samozřejmě negativní vnímání katolické církve částí našich elit, jež však zdaleka nesouviselo jen se zednářstvím.

Zastavme se ještě u pojmu židozednářství...
Historie tohoto pojmu pramení ve vývoji po francouzské revoluci. Tehdy byla církev vytlačována na periferii vlivu. Církevní kruhy si často spojovaly se Židy negativní zkušenosti a obavu před moderním světem. Církevní kruhy přisuzovaly židovskému etniku i vinu na šíření ateismu, materialismu anebo komunismu. Na počátku 20. století byly také zveřejněny Protokoly sionských mudrců, připisující Židům údajné snahy o ovládnutí světa. Různé spiklenecké teorie poté přičítaly tyto snahy i spojenectví se zednáři a jejich mocenským aspiracím. Tyto názory patřily zejména ve 30. letech k programu antidemokratických hnutí, odvolávajících se také na ochranu církevních zájmů, ale požadujících mimo jiné vládu pevné ruky a omezení občanských svobod.

Zeptám se trochu provokativně: Máme se dnes bát zednářů?
Myslím si, že v současnosti existuje větší riziko v činnosti různých lobby – ať už ekonomických, politických nebo zájmových, které se snaží ovlivňovat veřejné dění pouze ve svůj prospěch, ačkoli se ohánějí blahem celku. A tyto skupiny najdeme od komunální úrovně až do nejvyšších pater společenského života. Některé skupiny přitom usilují i o relativizaci rodinných či morálních hodnot. Proto bych se více obával těchto snah, které nejsou mnohdy transparentní.



Vyjádření katolické církve k zednářům První oficiální kritická vyjádření na adresu zednářských lóží najdeme u papeže Klementa XII. ze 30. let 18. století. Odmítavý postoj dávali najevo také papežové Pius IX. nebo Lev XIII. V Kodexu kanonického práva z roku 1983 však již nebyla exkomunikace z důvodu příslušnosti k zednářům výslovně zmíněna. Z tohoto důvodu vydala poté ještě zvláštní prohlášení Kongregace pro nauku víry, jednoznačně potvrzující všechny dosavadní církevní výhrady vůči členství katolíků v zednářských lóžích. „Negativní soud cír- kve vůči zednářským společnostem tak zůstává nezměněn, neboť jejich principy byly vždy chápány jako neslučitelné s církevním učením; proto vstup do nich zůstává nadále zakázán. Katolíci, kteří jsou členy zednářských organizací, jsou ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat k eucharistickému stolu.“ (Prohlášení Quaestium est o zednářských společnostech, 26. 11. 1983)
(šeb)


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 31 26. července – 1. srpna 2016

Dotazník KT

celý článek


Mladí Češi vyrazili za papežem

Spoustu radosti, obrovskou polskou pohostinnost i chvíle v usebranosti při návštěvě bývalého koncentračního tábora v Osvětimi zažívají v Polsku statisíce mladých lidí…

celý článek


Cesta z egoismu, či duchovní nemoc

Věřící člověk snadno nabude dojmu, že je dobré vyhovět druhým, pomáhat, i když na to třeba zrovna nemá úplně čas a síly. Vždyť kolik lidí se vydalo pro druhé a…

celý článek


Bůh se mě dotkl ve vazbě

Vyzařuje z ní radost a důvěra v Boha. Když ji potkáte, nenapadlo by vás, že tato příjemná žena byla ještě před několika lety dealerkou drog. Zásadní zlom přišel…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay