Zde mi moji rodiče darovali život…

Vydání: 2013/11 Kardinálové volí papeže, 13.3.2013, Autor: Martin T. Zikmund

Když Benedikt XVI. odstoupil z úřadu, rozhodli jsme se s kolegou Tomášem Kutilem otestovat, jak tento poslední krok ve funkci papeže přijali lidé tam, kde se malý Joseph Ratzinger učil dělat své vůbec první krůčky – v jeho bavorském rodišti Marktlu am Inn.

Křtitelnice, u které byl hned několik hodin po svém narození pokřtěn malý Joseph Ratzinger. Snímky Tomáš Kutil

Jako bychom vjížděli do jiného světa. Zatímco Praha byla po dešti a městečka a vesnice v západních Čechách utopena v mlze, záhy po přejezdu hranic se nad námi překvapivě rozevřela blankytně modrá obloha a samo slunce jako by nám kynulo na pozdrav. Cesta do jižního cípu Bavorska tak byla lemována úchvatnou přírodní scenerií, pěkně upravenými rozlehlými selskými domy, jakož i všudypřítomnými věžemi kostelů. Jakkoli byl teprve pátek, dýchal na nás klid až téměř nedělní. A to i v samotném Marktlu ležícím v údolí řeky Innu, do něhož jsme opatrně sjížděli úzkými serpentinami. „Tady by se jezdilo pěkně až na kolínko,“ utrousil s obdivem můj kolega, který holduje motorkám. „Ne, odvolávám, tohle by nešlo,“ dodal vzápětí, když se ukázalo, o jak prudké klesání
jde.

„Pozdrav Pán Bůh, pojďte dál, jste vítáni!“ otevřela nám dveře papežova rodného domu, který svou majestátností vévodí náměstí Benedikta XVI., usměvavá dáma ve středních letech. Barbara Maria Stallbauerová – jak jsme se později dozvěděli – pečuje jak o domácnost zdejšího faráře, tak o tento dům, do něhož jsme právě vstoupili. Někdy je zde rušno, jindy klid; teď jsme zde jen my, ale brzy po nás sem zavítá salcburská televize ORF. Za necelých šest let, kdy je papežův rodný dům k dispozici veřejnosti, ho navštívilo na 140 tisíc návštěvníků, a to vše v obci, která čítá ne více než dva tisíce obyvatel…

„Pancéřový kardinál“ vydal po svém zvolení papežem encykliku o lásce.

Paní Stallbauerová nás provedla oběma patry domu s unikátní výstavou, až jsme skončili v papežově rodné místnosti. Chybí zde sice kolébka či jakýkoli původní nábytek, neboť Ratzingerovi se dva roky poté stěhovali dál, a to zdaleka ne naposled, zato jsou zde na zvláštní desce přítomna slova Benedikta XVI.: „Zde mi moji rodiče darovali život… zde jsem udělal první krůčky na této zemi a zde jsem se učil mluvit…“

„V poslední den pontifikátu, právě když papež opouštěl Vatikán, jsme se tu sešli,“ říká paní Stallbauerová. „Bylo nás asi 100 lidí, v čele s farářem Kaiserem, a tiše jsme se modlili. Poté jsme šli v průvodu do kostela ke křtitelnici, u níž byl papež pokřtěn.“

Do našeho hovoru se postupně vmísil i mladý teolog Ludwig Raischl, který je zodpovědný za teologický výklad v papežově rodném domě. „Někteří si mysleli, že v Benediktu XVI. nastupuje na Petrův stolec ‚pancéřový kardinál‘, ale on je zaskočil encyklikou Bůh je láska,“ vysvětluje Raischl. „Benedikt XVI. sám není velkým organizátorem a ví to o sobě, ale na druhé straně je duchovní osobností. Kolik lidí jen přitáhly jeho středeční generální audience nebo meditace o modlitbě Páně! Ostatně jeho tři díly o Ježíši z Nazareta jsou dodnes nejprodávanějšími tituly nakladatelství Herder,“ argumentuje Ludwig Raischl, který nás přivedl ke zdejší knihovně zaplněné spisy napsanými samotným Josephem Ratzingerem / Benediktem XVI.

Bral to tak vážně, že když už nemohl, odstoupil.

„Papež na mne působí jako prostý, plachý člověk,“ doznává  paní Marietta Meyerová, jejíž dcera před 25 lety vítala za zdejší občany básní a květinami tehdejšího kardinála Josepha Ratzingera při jeho návštěvě Marktlu. „Bral tu funkci tak vážně, že v situaci, kdy už ji ze zdravotních důvodů nemohl vykonávat poctivě, odstoupil,“ domnívá se paní Meyerová. Ta se účastnila i zvláštního zájezdu zhruba padesáti místních lidí do Říma v roce 1998 na pozvání kardinála Ratzingera, když je o rok dříve (vyznamenaný čestným občanstvím svého rodiště) pozval do Věčného města, a dokonce jim zařídil i soukromou audienci u papeže Jana Pavla II.

„Lidé z Marktlu byli papežovou rezignací překvapeni, ale už krátce nato ocenili odvahu k tak neobvyklému kroku a pocítili k papeži o to větší respekt,“ sděluje venku na náměstí Benedikta XVI. při sklence piva zdejší farář P. Josef Kaiser. „A také pocítili lítost, že náš papež končí – nejen ten německý, ale přímo bavorský,“ uvedl místní kněz, který Josepha Ratzingera sleduje už od dob, kdy přednášel v Řezně, kam za ním jako pasovský student teologie občas zajížděl.    

Vyluzoval spíše tiché tóny.

„Benedikt XVI. nebyl velký reformátor. Vyluzoval spíše tiché tóny, chtěl obnovit církev více zevnitř než zvnějšku,“ domnívá se P. Kaiser. I to byl podle něj důvod, proč papež vyhlásil Rok víry. „Chtěl, aby lidé objevili krásu víry – to je typický Benediktův rys, který souvisí i s krajinou, kde se narodil,“ míní zdejší farář, jehož v průběhu našeho rozhovoru zdravili snad všichni kolemjedoucí řidiči.  

Lidé si ani neměli kam sednout.

 „Posílali jsme si s papežem dopisy. Když jsem se mu při různých příležitostech ozval, vždy mi odpověděl. Teď jsem mu napsal k jeho odstoupení, jsem zvědav, zda mi odpoví…“ svěřuje se P. Kaiser tentokrát před památnou křtitelnicí v kostele sv. Osvalda, kde byl jeho jmenovec Joseph Ratzinger pár hodin po svém narození na Bílou sobotu roku 1927 pokřtěn. Dnes tu návštěvníka zaujme velký nápis „Danke“ (Děkujeme) nedávno vytvořený z bílých růží dětmi, které se tu připravují k prvnímu svatému přijímání. Kromě toho na vnitřních zdech kostela visí fotografie papeže Benedikta XVI. (kardinála Ratzingera) při jeho různých návštěvách v Marktlu. „Když jsme si v neděli 3. března připomínali jeho pontifikát, sešlo se nás tu v kostele nejméně 500. Mnozí si ani neměli kam sednout,“ dodává místní farář s pohnutím. 

Vracíme se autem domů a počasí se opět začíná kazit. Chceme věřit, že s právě ukončenou inaugurací nového českého prezidenta to nemá nic společného a že nás ještě mile překvapí... Naše mysl se však spíše zaobírá tím, kdo nový má na uprázdněný papežský stolec po  Benediktu XVI. nastoupit. Přejeme si, aby to byl člověk širokého srdce a hluboké víry, kdo ve stopách svého předchůdce – ať už sám pochází odkudkoli – pomůže i naší západní civilizaci znovu objevit její duchovní kořeny. 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní


Fotografie k článku

01.jpg

01.jpg

02.jpg

02.jpg

03.jpg

03.jpg

04.jpg

04.jpg

05.jpg

05.jpg

06.jpg

06.jpg

07.jpg

07.jpg

08.jpg

08.jpg

09.jpg

09.jpg

10.jpg

10.jpg

11.jpg

11.jpg

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay