Zblízka začnete vidět lidi

Vydání: 2015/38 Pomoc uprchlíkům koordinuje speciální web, 15.9.2015

Příloha: Caritas

Zachovejte zdravý rozum, říká KLÁRA BOUMOVÁ, migrační koordinátorka Charity ČR.


Röszke, Maďarsko. Foto: Richard Bouda

Média každodenně přinášejí alarmující zprávy o vysokém počtu uprchlíků i o jejich tragédiích a lidé jsou tím znejistěni. Co se s Evropou děje?

Na jedné straně lze odpovědět, že se neděje nic nového a že uprchlíků přichází přibližně stejně jako v předchozích letech. Pro srovnání: EU dnes tvoří 28 států, kam loni dorazilo přes 600 000 uprchlíků, tedy stejné množství jako v roce 1992, kdy EU tvořilo pouze 15 států, které nebyly na vlny uprchlíků vůbec připravené. Žádné velké mediální pozdvižení se ale tehdy nekonalo a zvládlo se to. A velká část byli muslimové. Na druhé straně je pravda, že uprchlíků přibývá a že je problém s jejich hromaděním na jižní hranici Evropy. Tamější země jsou přetížené a bez solidární pomoci ostatních států situaci nezvládnou.

Potíž je také v informacích, které se k nám dostávají. Mnohá média fungují na principu „šokovat a ukázat to nejhorší zlo“. Pak se nám jednotlivé „nespojitelné“ informace dají v hlavě dohromady a vzniká negativní stereotyp. Zkrátka máme málo pozitivních zkušeností. Většina uprchlíků navíc vůbec do rozvinutých zemí neodchází a z finančních důvodů zůstává ve svém regionu.

Jakou odpověď na danou situacinabízí Charita ČR?

Od jara roku 2012 pomáháme uprchlíkům v Sýrii i v okolních zemích a v České republice poskytujeme služby migrantům a uprchlíkům už od začátku devadesátých let. Provozujeme síť poraden pro cizince, které nabízejí pomoc s integrací do společnosti, tedy s celkovou orientací v životě v naší republice, s výukou jazyka, při jednání na úřadech, při shánění zaměstnání a bydlení. Charitní pracovníci působí také v uprchlických zařízeních, poskytují poradenství, organizují volnočasové aktivity, zajišťují materiální pomoc.

Podobnou činnost rozvíjí v Česku řada dalších neziskových organizací, ale s přílivem očekávaného většího počtu migrantů nejspíš nebudou stávající služby kapacitně stačit. Bude třeba propojit jejich práci se státní správou a samosprávou, od vlády až po jednotlivé obce.

Stačí „jen“ pomáhat? Není potřeba také osvěta?

Osvěty není nikdy dost. V současné vypjaté situaci padají zábrany. Publikované názory a prohlášení se nebezpečně posouvají za hranici korektního vyjadřování. V sousedních státech se o migraci diskutuje, vydávají se publikace, vysvětluje se. I my proto pracujeme s majoritní společností a snažíme se odbourávat předsudky vůči cizincům.

Jedním ze způsobů je třeba putovní výstava komentovaných fotografií Jindřicha Štreita „Jsme z jedné planety“. Představuje 30 cizinců z různých koutů světa, kteří u nás našli nový domov, a je doprovázená texty, co je k tomu vedlo a jak se u nás cítí. Od 26. září bude k vidění ve Velké Bystřici u Olomouce.

S jakými mýty se setkáváte?

Občas slýcháme, že nám cizinci berou práci, a zároveň je k tomu dodáváno, že nám ujídají z našeho sociálního a zdravotnického systému. Jedno však logicky vylučuje druhé. Neblahou skutečností je, že cizinci často do našeho systému přispívají, aniž z něj mají možnost čerpat.

Společnost rovněž považuje příchozí za jednolitou masu, za jedno velké ohrožení. Ale podíváte-li se zblízka, začnete vidět konkrétní lidi. A to je to, co Charita ČR a jednotlivé farní, oblastní a diecézní charity dělají: poskytují služby konkrétním lidem.

Tvrzení, že některé kultury a náboženství jsou s naší společností nekompatibilní, je z pohledu charitního pracovníka poněkud relativní. Například salafijští muslimové z Kazachstánu nastoupili do práce v továrně a přirozeně se zapojují do života společnosti lépe než jiní příchozí z Ukrajiny, kterým se nedaří najít práci a uplatnit se, přestože jazyková a kulturní bariéra je u nich daleko menší.

Co mohou dělat věřící, naši čtenáři?

Nerezignovat na zdravý rozum. I u nás se potvrzuje, že se vzrůstajícím počtem uprchlíků v Evropě se objevují pocity nejistoty. Extrémní situace (v našem státě spíše mediální) v některých lidech probouzí to nejhorší. Jiní lidé se ale naopak chtějí zapojit a nezištně nabízejí pomoc. Za to jsme velmi vděčni a počítáme, že jejich pomoc v budoucnu využijeme.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy



Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay