Zblízka začnete vidět lidi

Vydání: 2015/38 Pomoc uprchlíkům koordinuje speciální web, 15.9.2015

Příloha: Caritas

Zachovejte zdravý rozum, říká KLÁRA BOUMOVÁ, migrační koordinátorka Charity ČR.


Röszke, Maďarsko. Foto: Richard Bouda

Média každodenně přinášejí alarmující zprávy o vysokém počtu uprchlíků i o jejich tragédiích a lidé jsou tím znejistěni. Co se s Evropou děje?

Na jedné straně lze odpovědět, že se neděje nic nového a že uprchlíků přichází přibližně stejně jako v předchozích letech. Pro srovnání: EU dnes tvoří 28 států, kam loni dorazilo přes 600 000 uprchlíků, tedy stejné množství jako v roce 1992, kdy EU tvořilo pouze 15 států, které nebyly na vlny uprchlíků vůbec připravené. Žádné velké mediální pozdvižení se ale tehdy nekonalo a zvládlo se to. A velká část byli muslimové. Na druhé straně je pravda, že uprchlíků přibývá a že je problém s jejich hromaděním na jižní hranici Evropy. Tamější země jsou přetížené a bez solidární pomoci ostatních států situaci nezvládnou.

Potíž je také v informacích, které se k nám dostávají. Mnohá média fungují na principu „šokovat a ukázat to nejhorší zlo“. Pak se nám jednotlivé „nespojitelné“ informace dají v hlavě dohromady a vzniká negativní stereotyp. Zkrátka máme málo pozitivních zkušeností. Většina uprchlíků navíc vůbec do rozvinutých zemí neodchází a z finančních důvodů zůstává ve svém regionu.

Jakou odpověď na danou situacinabízí Charita ČR?

Od jara roku 2012 pomáháme uprchlíkům v Sýrii i v okolních zemích a v České republice poskytujeme služby migrantům a uprchlíkům už od začátku devadesátých let. Provozujeme síť poraden pro cizince, které nabízejí pomoc s integrací do společnosti, tedy s celkovou orientací v životě v naší republice, s výukou jazyka, při jednání na úřadech, při shánění zaměstnání a bydlení. Charitní pracovníci působí také v uprchlických zařízeních, poskytují poradenství, organizují volnočasové aktivity, zajišťují materiální pomoc.

Podobnou činnost rozvíjí v Česku řada dalších neziskových organizací, ale s přílivem očekávaného většího počtu migrantů nejspíš nebudou stávající služby kapacitně stačit. Bude třeba propojit jejich práci se státní správou a samosprávou, od vlády až po jednotlivé obce.

Stačí „jen“ pomáhat? Není potřeba také osvěta?

Osvěty není nikdy dost. V současné vypjaté situaci padají zábrany. Publikované názory a prohlášení se nebezpečně posouvají za hranici korektního vyjadřování. V sousedních státech se o migraci diskutuje, vydávají se publikace, vysvětluje se. I my proto pracujeme s majoritní společností a snažíme se odbourávat předsudky vůči cizincům.

Jedním ze způsobů je třeba putovní výstava komentovaných fotografií Jindřicha Štreita „Jsme z jedné planety“. Představuje 30 cizinců z různých koutů světa, kteří u nás našli nový domov, a je doprovázená texty, co je k tomu vedlo a jak se u nás cítí. Od 26. září bude k vidění ve Velké Bystřici u Olomouce.

S jakými mýty se setkáváte?

Občas slýcháme, že nám cizinci berou práci, a zároveň je k tomu dodáváno, že nám ujídají z našeho sociálního a zdravotnického systému. Jedno však logicky vylučuje druhé. Neblahou skutečností je, že cizinci často do našeho systému přispívají, aniž z něj mají možnost čerpat.

Společnost rovněž považuje příchozí za jednolitou masu, za jedno velké ohrožení. Ale podíváte-li se zblízka, začnete vidět konkrétní lidi. A to je to, co Charita ČR a jednotlivé farní, oblastní a diecézní charity dělají: poskytují služby konkrétním lidem.

Tvrzení, že některé kultury a náboženství jsou s naší společností nekompatibilní, je z pohledu charitního pracovníka poněkud relativní. Například salafijští muslimové z Kazachstánu nastoupili do práce v továrně a přirozeně se zapojují do života společnosti lépe než jiní příchozí z Ukrajiny, kterým se nedaří najít práci a uplatnit se, přestože jazyková a kulturní bariéra je u nich daleko menší.

Co mohou dělat věřící, naši čtenáři?

Nerezignovat na zdravý rozum. I u nás se potvrzuje, že se vzrůstajícím počtem uprchlíků v Evropě se objevují pocity nejistoty. Extrémní situace (v našem státě spíše mediální) v některých lidech probouzí to nejhorší. Jiní lidé se ale naopak chtějí zapojit a nezištně nabízejí pomoc. Za to jsme velmi vděčni a počítáme, že jejich pomoc v budoucnu využijeme.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy



Aktuální číslo 41 10. – 16. října 2017

Do biskupské služby vstupují s lilií i mečem

Podobnou slavnost zažila Olomouc v dubnu roku 1990. Biskupské svěcení přijmou 14. října v katedrále sv. Václava noví pomocní biskupové Antonín Basler a Josef Nuzík.

celý článek


Růženec na hranicích

Více než milion Poláků zamířilo na státní hranice s růženci v rukou, aby prosili za pokoj a dobro pro svou zemi, Evropu a celý svět.

celý článek


Gratulujeme výhercům!

Přinášíme seznam vylosovaných výherců Velké letní soutěže:

celý článek


S pěti dětmi jsme prý blázni

Sedlák z Olomoucka, táta od rodiny s pěti dětmi, místopředseda lidovců a ministr zemědělství. To vše už stihl MARIAN JUREČKA za třicet šest let svého věku.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay