Zázrak je něco za zrakem...

Vydání: 2010/15 Náhody, nebo zázraky?, 8.4.2010, Autor: Renáta Holčáková-Masto

Student teologie rozmlouvá s význačným biblistou: „Bůh zázračně rozdělil Rudé moře a nechal svůj lid projít suchou nohou na druhou stranu,“ povídá student. „Tak to nebylo,“ reaguje biblista. „Nejednalo se o Rudé, nýbrž o Rákosové moře. A to je hluboké jen asi třicet centimetrů. Žádný zázrak se nestal,“ namítne biblista. Student v tichosti odejde. Vzápětí se ale vrátí a povídá: „A přeci se stal zázrak. Vždyť Bůh utopil celé egyptské vojsko jen ve třiceticentimetrové vodě!“ Úsměvná historka si bere „na paškál“ zázraky, které jsou námětem rozhovorů snad od nepaměti. A právě na toto téma jsme zaměřili naše povídání s biblistkou MIREIOU RYŠKOVOU:

Co je to vlastně zázrak? Existuje vůbec jeho definice?

Uvést vyčerpávající definici zázraku nejde, byť to slovo všichni používáme a něco si pod ním představujeme – a to většinou nějakou výrazně pozitivně překvapivou událost, která nám svým způsobem vyráží dech, protože se nám jeví jako krajně nepravděpodobná. Zázrak v náboženském biblickém významu znamená pak událost, v níž se zvláštním způsobem odhaluje Boží přítomnost. Zázrak je něco za zrakem, něco, co odkazuje dál. Není tedy jeho nejdůležitější charakteristikou, že překračuje nám známé přírodní zákony, že pro něj nemáme racionální, či přímo vědecké vysvětlení. Evangelia mluví o divech, mocných činech, znameních. Z antických zpráv, talmudu i samotných biblických textů ovšem víme, že zázračné skutky konali různí lidé, že tato schopnost byla připisována například císaři Vespasiánovi, Apolloniovi z Thyany, egyptským kouzelníkům a podobně. A také, že se zázraky mohly dít působením jiných mocností než samotného Boha. I Ježíš byl obviňován, že koná zázračné skutky za pomoci zlých duchů, démonů.

Jaký by měl být náš vztah k zázrakům? Asi nemůžeme použít zázrak jako důkaz pro naši víru v Boha, jak se nezřídka stává…

K zázračným jevům je třeba přistupovat s rozvahou a jistou dávkou opatrnosti. Podobně jako k soukromým zjevením. Zázračné jevy není třeba popírat nebo je zesměšňovat, nýbrž je třeba zkoumat, co je za nimi, jaké ovoce přinášejí. Nemůžeme Bohu předepisovat, jak smí, nebo nesmí ve světě – a to i dnes – působit. Na druhé straně nesmíme být naivní, nesmíme se vrhat chtivě na každou senzaci, ale musíme zkoumat, co (eventuelně kdo) za danou skutečností stojí, a hlavně je třeba nestavět na tom svůj život ani svou víru. Kdo z nás by si občas nepřál nějaký ten zázrak, který by vyřešil jeho obtíže! Ale právě o tom zázrak tak docela není. Bůh není záplata na naši nemohoucnost, slabost nebo neochotu čelit problémům.

Zůstaňme u zázraků, za nimiž stojí svou mocí Bůh…

Takové výjimečné události mohou být pro věřícího člověka jakýmsi posílením jeho víry. Pro nevěřícího jsou možná zatím nevysvětlitelným jevem (těch je na světě spousta), který však věda v budoucnosti jistě objasní. Kdo nechce, neuvěří, ani kdyby ho navštívilo celé nebe. Kdo opravdu věří, ten je schopen odhalovat Boží přítomnost nejen v takovýchto výjimečných událostech, nýbrž ve všem. Takový člověk potkává malé i velké zázraky (Boží moci a přítomnosti) i v obyčejných věcech a událostech. Výjimečné a senzační zázračné události ke své víře a vztahu k Bohu nebo ke světcům nepotřebuje. To samozřejmě neznamená, že nepočítá s Božími zásahy, Boží přítomností ve svém životě, v běhu dějin. Když už se nám malý nebo větší zázrak uděje, je na místě být za něj vděčný. Radovat se z toho, že Bůh se dal výjimečným způsobem poznat. Je ovšem nebezpečné se na zázraky upnout, protože když se nedějí, můžeme prožívat zklamání, nedůvěru vůči Bohu, můžeme zůstat sedět s rukama v klíně a nic nedělat. Můžeme přestat vidět dary, které nám Bůh „nezázračně“ dává.

Co byste z pohledu biblistky řekla k Ježíšovým zázrakům? Jaké byly?

Ježíšovy zázraky byly skutečně znamením Boží přítomnosti, Boží moci, Boží vlády (nebo chcete-li království) pro svět. Ukazovaly a přes staletí stále ukazují, co tato Boží vláda, Boží láska k člověku znamená, co Bůh chce člověku darovat – totiž plnost života. A tak tyto zázraky, jakkoli pomáhaly v tíživé situaci jednotlivých osob, jichž se bezprostředně týkaly, nebo těch okolo, svědčily především o tom, jaký je Boží svět – svět zdraví, života, dobra, vztahu, naděje… Obdivujeme Ježíšovy zázraky, které se týkaly uzdravování, dokonce probouzení ze smrti k životu, nebo které odstraňovaly nedostatek, protože byly nápadné a jsou i pro nás něčím, nač bychom si rádi sáhli. Přitom nám leckdy uniká, že stejně důležité jako zázraky bylo Ježíšovo jednání s lidmi na okraji společnosti, život s učedníky, odvaha postavit se proti konvencím a škatulkám všeho druhu. V obojím se skrze jeho osobu projevovala Boží přítomnost, protože obojí přinášelo obnovu života, svobodu Božího prostoru. Ježíš patřil – a byl také svými vrstevníky takto vnímán – k charismatickým osobnostem, jaké znala židovská tradice. Dokonce byl přiřazován k prorokům, kteří byli schopni jako Eliáš a Elíša konat v Božím jménu divy. Byl ovšem mnohem víc. My se o jeho mocných skutcích dozvídáme jen zprostředkovaně, v literárním rouše tehdejšího vyprávění o zázracích, jež bývá doplňováno různými legendárními prvky. Na to nesmíme zapomenout.

Který z Ježíšových zázraků je vám osobně nejbližší?

Asi vyprávění o uzdravení ženy s krvetokem a vzkříšení Jairovy dcery či syna naimské vdovy.

Proč právě tyto?

Jsou mi blízké ani ne tak pro ty zázraky jako takové, jako pro Ježíšův soucitný, chápavý postoj. Nouze druhého, nemoc živých, bolest rodičů, kteří ztratili dítě, ho nenechaly lhostejným. To je ona přítomnost Božího království – sdílení, pomoc, společné nesení břemen, láska. Ježíš je v nejhlubším slova smyslu Immanuel, Bůh s námi.

Hovoříme-li o zázracích, nemůžeme se nedotknout vztahu mezi nimi a přírodními zákony. Dnešní čtenář Písma může mít dojem, že podstatou některých zázraků je právě porušení přírodního řádu, o němž přírodověda tvrdí, že je neporušitelný…

V tomto směru je asi nejobtížnější líčení zázraku Ježíšova chození po vodě. Před pár lety vymyslel jeden „chytrý“ Američan, že Ježíš plul na kře, protože v té době se Genezaretské jezero prudce ochladilo a zamrzalo. Zázraky není třeba hájit v jejich doslovnosti a zkoumat jejich fyzickou proveditelnost – a pak je dokazovat, nebo popírat. Jde především o to, co chtějí sdělit. Na druhé straně, Bůh přece není součástí tohoto světa, totálně jej překračuje, je jeho tvůrcem, a my navíc známe přírodní zákony jen nedokonale, částečně. Proto mu nemůžeme předepisovat, co je a co není možné. Vyprávění o zázracích z minulosti je ovšem vždy třeba chápat v kontextu doby a způsobu podání. I dnes se dějí zázraky, skutečné zázraky, které současná věda není schopna vysvětlit – ať jsou to uzdravení nebo jiné události. To neznamená, že vždy překračují přírodní zákony, ale že my je zcela neznáme… Jak již bylo řečeno: zázrak je především znamením Boží přítomnosti, Boží lásky, která se projevuje tady a teď, a není důležité, zda bude věda v budoucnosti schopná ho vyložit vědecky, či nikoliv. To není jeho podstatou.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay