CSM 2002 jsem se účastnila aktivně: jako odpověď za dar víry a za přijetí do života církve jsem se zapojila do režie programu. Chtěla jsem dát k dispozici své dary. Postupně jsem objevila, že spíše než na sebe budu muset spoléhat na Pána a na spolupráci s druhými lidmi. A tak se mi účast na CSM stala skutečnou školou života křesťana: prohloubil se můj vztah k Pánu, poznala jsem více sebe sama a zrodilo se také několik krásných přátelství. Nato jsem zakusila pestrý život církve. V tu dobu jsem stále více vnímala Boží volání, přípravy a průběh CSM byly požehnaným časem „smlouvy s Hospodinem“.

JAN „HEJTI“ ŠEDO, správce webu KT

Setkání a hlavně moje služba správce webových stránek setkání pro mě byly obrovským darem. Bylo mi 15 let a ještě jsem neměl žádné zkušenosti s něčím podobným. Na druhé straně jsem byl přesvědčený, že zvládnu udělat lepší webové stránky, než tehdy byly vytvořeny. Udělal jsem proto ukázkové stránky a Sekce pro mládež mi dala příležitost je vystavit na oficiální adrese setkání a starat se o ně dál. Na samotném setkání jsme se pak dohodli, že se budu starat o web www.signaly.cz. To mi změnilo nejen následujících 10 let, ale i celý život.

P. JIŘÍ „JURIS“ JENIŠ, kaplan v Hodoníně

Že chci jet na CSM do Žďáru, jsem se rozhodl v dubnu 2002 na Fóru mládeže, kde jsem prožil jedno z klíčových zamyšlení, kam směřovat svůj život. Do té doby jsem měl jasnou představu o budoucnosti – mít ženu, děti, vlastní dům, věnovat se architektuře – a také jsem naivně předpokládal, že budu prožívat maximální míru svobody. A tehdy jsem si uvědomil, že mám od Boha mnoho hřiven, které bych v manželství nedokázal naplno proměnit, a že jaksi před Bohem a touto zodpovědností za dar utíkám. Proto jsem jel na toto setkání, abych se pokusil své hřivny vykopat, rozlišit je a naučit se je zužitkovat. Sloužil jsem na Centrální recepci, přes kterou prošly spousty lidí. Do svého života jsem přijal mnoho nových kamarádů a přátel, změnil jsem na věci okolo mládeže svůj pohled a můžu říct, že jsem přijal i sílu, abych se rozhoupal a pak ještě díky jedné cyklopouti přijal odvahu přijmout Boží volání ke kněžství.

PROKOP JIRSA,
manžel Jany

Protože jsem pracoval v režijní skupince, nezbýval mi v podstatě žádný čas na navštěvování jednotlivých částí programu. Prožíval jsem je ale „zevnitř“, a tak jsem dostal možnost nahlédnout do zákulisí první velké akce, na které jsem se organizačně podílel. Byl to pro mě zásadní impulz, díky němuž jsem ve svém životě objevil jeden z netušených Božích darů a díky němuž jsem s touto službou pro ostatní mladé pokračoval dále. Tou opravdu nejdůležitější věcí pro mě ale bylo, že jsem se na setkání seznámil se svou milovanou ženou.

JANA JIRSOVÁ,

manželka Prokopa

V první řadě to byla samotná skutečnost, že se z naší republiky sešlo na jednom místě pět tisíc stejně starých (mladých) lidí, kteří mají podobně seřazené hodnoty a kteří chtějí nějakým způsobem uchopit život s Ježíšem. To je velmi motivující a inspirativní zkušenost, zvlášť ve věku, kdy se život z víry teprve začíná formovat. Také mě oslovila vysoká účast kněží a otců biskupů, kteří s velkou vážností vyjadřovali svou důvěru k naší generaci.

Zdá se mi, že dnes je mladý člověk neustále přesvědčován o své neschopnosti, zkaženosti a nevyzrálosti. Z katechezí a promluv jsem ale naopak silně cítila, jak velká naděje je v nás vkládána a jaká zodpovědnost z toho pro nás plyne. A že jsem se na tomto setkání seznámila se svým nynějším manželem? To byl velký Boží bonus, za který jsem dodnes (a doufám, že nikdy nepřestanu být) vděčná.