Zapomněli jsme, co znamená pravda a láska

Vydání: 2016/42 Papež jmenoval nové kardinály, 11.10.2016

Kardinál DOMINIK DUKA s Václavem Havlem kdysi seděl v komunistickém vězení. A na sklonku jeho života se spolu také více stýkali. Havlovy názory jsou pro českou společnost stále inspirací – zdůrazňuje český primas.

Čím je Václav Havel podnětný pro současnou společnost?

V úsilí najít pravdu, kterou nemůžeme vlastnit, ale musíme o ni usilovat, a ona sama nám ukáže cestu. K tomu je potřeba odvaha. Učí nás dále, že odvážný nemusí být člověk, který vyniká fyzickými vlastnostmi plného, urostlého člověka. Pokud jsem ho měl možnost poznat, byl plachý. Ukazoval, že i člověk, který má ostych, může být maximálně statečný. Nemusíme tuto odvahu čekat jen od politiků, ale je jí zapotřebí v našich životech.

Byl Václav Havel plachý i ve vězení?

Stala se jedna trochu úsměvná věc, která to vykresluje. Ukradli mi ešus. Václav Havel se nabídl: „Já pracuji ve skladu, tak vám ho opatřím.“ Ovšem, protože ho nesl s vědomím, že se to nemá, byl na první pohled podezřelý a zachránil ho náš spoluvězeň, plukovník Čeřovský, který způsobil zmatek tím, že vyvolal incident, a díky tomu se miska dostala až ke mně. Statečnosti, i když je jejím nositelem člověk plachý, Pán Bůh přeje.

Vy jste si vykali?

Ano. Až když se Václav Havel stal prezidentem, nabídl mi tykání. Byl pro mě autoritou a byl také starší než já. Bylo mezi námi skutečné přátelství, ale i respekt.

Prošel jste ve vztahu k němu nějakou deziluzí, kvůli některým krokům, které Václav Havel ve vrcholné politice udělal?

Mohu říci, že ne. Už ve vězení se při diskusích ukázalo, že určitě nebyl stejné politické orientace jako já. Nevstupoval také do prezidentské funkce se všemi přípravami, jako je to v případě panovníků, kteří vyrůstali na královském dvoře, aby už od dětství věděl, jak se politika dělá do všech detailů. Není na světě žádný politik, který by neudělal chybu. Důležité však je, že nejen u nás doma, ale skutečně pro velkou část postsovětského vlivového prostoru znamená autoritu, která ukázala, že je možné jít silou slova, nenásilného odporu a že zla a lži se musí rozpadnout. Ukázal tuto naději. Kdo prožil euforické měsíce a první rok po Listopadu, ví, o čem mluvím.

Euforie je připomínána i v souvislosti s nedožitými osmdesátými narozeninami Václava Havla.

Připomínáme si i hesla, se kterými vstoupil do světa politiky – pravda a láska. Mají hluboký obsah a nemůžeme je znehodnocovat. Lidé, kteří v roce 2016 často opakují slova pravda a láska, často zapomněli, co znamenají. Nelze je například hlásat tak, že druhým nadávám, urážím je a jsem přesvědčen, že já jsem ten, kdo má pravdu. To asi není postoj Václava Havla.

(pal, mach)
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay