Záleží na každém, jak si věci ustojí

Vydání: 2008/19 Jak se žije českým rodinám, 7.5.2008, Autor: Lenka Fojtíková

Ještě koncem minulého roku o Elišce Bučkové mnoho lidí nevědělo. Pak ale letos začátkem února vyhrála soutěž Česká Miss a osmnáctileté dívce se zcela převrátil život. Do té doby neznámou studentku obklopili hned po korunovaci bodyguardové a vše bylo jinak. O její život se začali zajímat novináři a někteří psali i to, co nikdy neřekla a nedělala. Už při finálovém večeru na sebe sympatická dívka prozradila, že je věřící katolička. Tábor katolíků se hned rozdělil na ty, kdo jí fandili, a na ty, kteří ji odsuzovali, že do soutěže krásy vůbec šla. Pár měsíců po získání titulu se s námi podělila, jaký je svět modelingu a co obnáší život modelky.

Věnujete se modelingu. Jaké je jeho zákulisí?

Někdy vtipné. Nevím, co máte zrovna na mysli. Je to jako v každé jiné profesi. Existuje tam radost i závist. Prostě veškeré emoce jako všude jinde v každodenním životě.

Diváci vidí krásnou modelku, jak se usmívá a vlní na molu. Co následuje, když zajde do prostoru, kde ji divák nevidí?
Chaoticky začne utíkat na místo, kde se má převléct do dalšího předem připraveného modelu. Na přehlídce musím být minimálně o šest hodin dříve, protože zkoušíme modely a nacvičujeme choreografii, jak půjde sled událostí po sobě. Většinou jsou tam stojany, které jsou označeny čísly a každá modelka přesně ví, které šaty bude kdy předvádět. I v zákulisí se tedy naplno pracuje. Při samotné přehlídce není absolutně čas koukat po druhých holkách. Každá se soustředíme na sebe, abychom vše včas zvládly.

Panuje mezi modelkami závist?
Ano. Bylo to poznat hlavně poté, kdy jsem získala titul Česká Miss. Pokud jdu na nějakou přehlídku, kde jsou – a teď to řeknu škaredě – „jenom“ modelky, tak rivalitu cítím. Mnozí diváci se totiž přijdou podívat hlavně na missky, na ně je soustředěna největší pozornost. Většinou jim pak také diváci tleskají, což ostatní děvčata těžce nesou.

Jak se konkrétně taková závist projevuje?
Například vidím pohledy, a když třeba někde projdu, zaslechnu občas i nějakou poznámku. Holky vyloženě čekají, kdy udělám chybu. Kdykoliv se mi něco nepovede, hned to mám naservírováno.

Zvládáte to?
Snažím se to neřešit. Mě nezajímá, co si myslí ostatní.

Co tuto závist způsobuje? Je to obyčejná žárlivost, nebo je svět modelingu jen konkurenční prostředí, kde se bojuje o výsluní, finance, kontakty a slávu?
V modelingu je velmi důležité, aby měla modelka kontakty, a na tom záleží vše ostatní. Samozřejmě každá dívka na sobě musí také hodně pracovat.

Kde je v tomto světě vaše místo coby katoličky?
Je mně docela dost líto, že jsem tvrdě narazila na některé negativní reakce z řad křesťanů. Když jsem se nestyděla a na veřejnosti přiznala, že jsem věřící, tak bych to z této strany ani ve snu nečekala. Dovedla bych pochopit, že na každý můj krok číhá bulvár, ale z vlastních řad jsem to doopravdy nečekala. Co se týče mé práce, tak si myslím, že mám úplně stejné šance jako všichni ostatní. Nezáleží na tom, jestli jsem katolička, židovka či bez vyznání. To v mé práci nehraje žádnou roli.

Jsou nějaké věci, které jste se rozhodla bojkotovat? O Heleně Houdové se například ví, že je velkou ochránkyní zvířat, a proto odmítá nosit kožešiny a výrobky z kůže.
Nepředvádím spodní prádlo.

A netlačí na vás agentura, se kterou máte podepsanou smlouvu?
Z agentury to tolerují. Je to úplně stejné, jako když nějaká holka, která má ráda zvířata, řekne, že nebude předvádět kůži. A teď nehovořím o tom, jaké má šance katolička ve světě modelingu. Já nepředvádím prádlo proto, že jsem katolička, ale z vlastního přesvědčení. Myslím si, že když se ukážu v prádle, nebudu mít za chvilku co nabídnout. Už se pak můžu jen svléknout a chodit nahá.

V modelingu přesto existují momenty, které s křesťanstvím moc slučitelné nejsou – vytváří slávu lidí za nemalé peníze, modelka se stává jakousi modlou, součástí divadla, které nemá příliš zkulturňující funkci. Jak se s tímto vyrovnáváte?
V modelingu jsem se nesetkala s momenty, které by nebyly s křesťanstvím slučitelné. Nikdo mne nenutí do předvádění spodního prádla. Nikdo mne nenutí do točení porna a podobně. Nikdo mne nenutí, abych se s někým vyspala a měla za to dobrou práci. To jsou zkreslené názory lidí zvenčí. Možná viděli jeden rozhovor s modelkou, která měla špatnou zkušenost, a na základě toho si udělali na celou věc názor. Přece se ale nemohou všechny modelky házet do jednoho pytle! To je, jakoby někdo řekl, že všichni novináři píší lži. Jsou jistě takoví, ale znám i jiné. Přece vždy záleží na každém jednotlivci, jak si každou situaci ve svém životě ustojí. Modeling je stejný jako každý jiný obor či profese – všude jsou dobré i špatné stránky. Modelky jsou jen lidem víc na očích než nějaké úřednice, proto někdo stále řeší každý jejich krok. Pokud by byla bulvárními novináři sledována úřednice nebo prodavačka v obchodě, to by koukala, co by se na sebe dozvěděla!

Není tedy pravda, že by modelky udělaly téměř cokoliv, aby dostaly zajímavou práci?
Jak už jsem řekla. Je to stejné jako jinde. Pokud by se kamery daly do kteréhokoliv jiného pracoviště a skrytě natáčely, co kdo dělá, tak by se mnozí divili, co se děje v kancelářích a úřadech. To všechno není jen o modelingu. Je to dnes ve všech sférách života.

Jak se s tím tedy vyrovnáváte?
Úplně normálně. Moje maminka byla katechetka, takže když jsem byla malá, posmívaly se mně děcka, že jsem katolička, že chodíme do kostela. Tady je to samozřejmě všechno trošku jiné, ale čelím tomu úplně stejně – asi jako bych tomu musela čelit i někde jinde.

A co to veškeré divadlo kolem modelingu, jehož se účastníte?
Myslím si, že spousta dam a pánů místo do divadla dnes zamíří na kvalitní módní přehlídku. To snad není nic degradujícího a špatného – podívat se na pěkné šaty a show s tím spojenou, ne?

Nejkrásnější Českou Miss ozdobily korunka a šerpa. Kde skončily vaše trofeje? Jsou vystaveny na čestném místě, nebo skončily někde v šuplíku?
Šerpy visí ve skříni a vytahuji je jen tehdy, kdy se musím prezentovat v rámci svých povinností plynoucích ze získání titulu. Jedná se především o různé společenské příležitosti. Korunku jsem od finálového večera měla na hlavě jen jednou při velké mediální akci, která se jmenovala tuším Hvězda roku. Hlavním sponzorem akce byl výrobce korunky, proto jsem si ji vzala. Všechny zmiňované trojefe mám tedy ukryty a používám je jen k prezentaci, když na mě tlačí agentura, že by to tak mělo být.

Takže korunka nemá žádné čestné místo, kde byste ji doma měla stále na očích?
Vy se ptáte jak nedávno jeden novinář, který vyzvídal, jaká je moje nejoblíbenější věc – a snažil se mi vnutit myšlenku, že by to měla být právě tato korunka.

A není?
Řekla jsem mu na to, jestli se náhodou nezbláznil.

Co je tedy vaše nejoblíbenější věc?
Žehlička na vlasy!

Krásu člověka netvoří jen úsměv, ale i to, jak se sám cítí uvnitř. Změnila jste se od soutěže? Myslíte si, že jste krásnější?
Jejda! To přece nemohu posuzovat sama, jestli jsem krásnější! To se zeptejte jiných lidí, a ne mne! Já jsem si o sobě nikdy nemyslela, že jsem nějak úžasně krásná. Z reakce svých bližních jsem ale už slyšela, že jsem se změnila.

Jak?
I můj kluk tvrdí, že mi vítězství zvedlo sebevědomí, což asi bude pravda. Dříve jsem byla taková – kam si mě postavíte, tam mě máte.

V čem vás získání titulu naučilo chovat se jinak?
Už se nebojím prosadit svůj názor. Byla jsem dříve též hodně důvěřivá, to teď také není. Člověk si musí dávat pozor na to, co dělá, co říká, musí být velmi obezřetný. Vše může být vytrženo z kontextu a zneužito. Ostatně ono je úplně jedno, jestli nějakému bulváru poskytnu rozhovor nebo ne. Oni si ho nakonec stejně úplně překopou, nebo dokonce vymyslí.

Dalo by se říct, že jste získáním titulu i něco ztratila?
Hlavně soukromí. Pokud jdu na nějakou akci, účastním se společenské události, stále mi jdou v patách fotografové a novináři, kteří jen čekají na nějaký záběr, který by mohli zneužít.

Prozradíte, co vás v nejbližší době čeká?
Zítra letím někam do Evropy a zatím nevím ani kam. Tam budu do pondělka a další týden mám intenzivní kurz angličtiny. Pak už zhruba v polovině června odlétám do Vietnamu na Miss Universe. Patnáctého července je finále, takže se tam budeme na tento večer měsíc připravovat. Potom hned z Vietnamu letím na týden do Thajska, kam jsem pozvaná thajským velvyslancem. Po návratu domů zase hned poletím fotit do Salzburgerlandu.

Je něco speciálního, co si musíte na Miss Universe přibalit do kufru?
Strážnický kroj. Vím, že hodně lidí z České republiky, a to i ti, kteří nemají k folkloru blízko, často nadávají, že když holky jedou na Miss Universe nebo Miss World, mají šaty od nějakého návrháře v národních barvách s erbem. Nelíbí se jim to, protože to není tradiční český lidový oděv. Proto si chci vzít náš kroj.

Máte nyní hodně povinností. Jak zvládáte studium ve škole?
Teď jsem měla zkoušky a za čtrnáct dnů budu mít další. Zatím jsem dostala jedničky a dvojky, takže jsem spokojená. Než odletím na Miss Universe, měla bych mít dokončenou i půlku druhého ročníku a v září další. Navíc ještě dělám autoškolu, tu bych taky do konce května mohla mít hotovou.



Eliška Bučková (*1989, Hodonín). Studovala Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kvůli modelingu ale přešla na kosmetickou školu. Žije ve Strážnici s rodiči a dalšími čtyřmi sourozenci. Od útlého věku se zapojovala do činnosti farnosti. Pomáhala rodičům s organizací farních pohádkových lesů, závěrů církevního roku, celostátní misijní poutě. V roli Máří Magdalény také několikrát vystupovala v pašijových hrách. Letos v únoru vyhrála celorepublikovou soutěž krásy a získala titul Česká Miss 2008.


Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay