Zakusit pravou radost z Boží blízkosti

Vydání: 2017/2 Koledníci rozdávají radost, 10.1.2017, Autor: Jiří Gračka

Tříkrálová sbírka by neměla být jen vybíráním peněz pro potřebné. Má za úkol i přinášet radostnou zvěst do společnosti. Co pro to mohou udělat sami koledníci? – Ptali jsme se arcibiskupa JANA GRAUBNERA.


Tříkrálový průvod prošel i centrem Prahy. Mudrci při něm nesli i zlato, kadidlo a myrhu. Snímek Aleš Masner

Jak koledníky připravit na to, že sbírka je také evangelizačním působením?

Především zde vidím prostor pro spolupráci Charity, farností a katechetů. Koledníky je třeba vysílat z kostelů bohoslužbou vyslání, ale jsou i další možnosti, jak jim dát zakusit pravou vánoční radost z Boží blízkosti, aby měli co rozdávat. Nějaký kalendářík či cukřík pak budou jen viditelným znamením a upomínkou na duchovní obdarování.

Co se očekává od samotných koledníků a jejich vedoucích? Jde především o to, jak vystupují a působí, anebo se od nich čeká i nějaké aktivní jednání?

Jistě. Vybírají sice peníze, ale ty nejsou cílem. Koledníci rozdávají radost z Boha a dávají lidem příležitost zapojit se do církevního díla lásky. Sami pak zakoušejí společenství církve. Otevřeně se k ní hlásí. Nezištně slouží. To jsou důležitá znamení.

Navíc poznávají charitní dílo. Je dobře, když charity pozvou koledníky na prohlídku nějaké charitní služby, aby z vlastní zkušenosti věděli, čemu pomáhají. Charita si tak vychovává budoucí spolupracovníky a podporovatele.

Na mnoha místech s Charitou spolupracují a chodí koledovat i lidé nevěřící. Jak může v tomto případě sbírka naplnit své evangelizační poslání?

Zapojení nevěřících je skvělou příležitostí k evangelizaci jich samotných. Evangelizací nemyslím přesvědčování o víře, ale měli by získat aspoň základní informaci o betlémské události, když se zapojují do díla spásy. Musí padnout otázka, čím to je, že narození chudého dítěte ve stáji pastýřů má takový ohlas v dějinách, že to vytáhne i nás do mrazivého počasí. Kdo se zapojuje do díla Boží lásky pomáhající potřebným, ten je už nějakým způsobem otevřený Bohu, dělá zkušenost s Bohem a s církví. Pokud na konci koledy řekne, že příště chce jít zase, je to pro něho důležitý krok na cestě víry, i když nemluvíme třeba o jeho křtu.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články



Aktuální číslo 37 10. – 16. září 2019

Naděje, pokoj a smíření pro Afriku

Během týdenní cesty do tří afrických zemí – do Mozambiku, na Madagaskar a Mauricius – navštívil papež František charitní centra, nemocnice, mluvil k politikům, duchovním,…

celý článek


Škola jako bezpečný přístav

Jak by měl vypadat ideální učitel našich dětí? „Chytrý,“ myslí si jeden rodič. „Spíše empatický,“ pomyslí si druhý. „Co třeba Jan Amos Komenský?“ podotkne poslední.

celý článek


Blízká setkávání na každý den v roce

Inspirativní čtení na každý den, a k tomu kvalitní obrazový doprovod, katolické kalendárium i přehled církevních úřadů a médií v ČR přináší nové vydání Cyrilometodějského…

celý článek


Jak mluvit o Božích přikázáních?

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay