Zákazy kamarádství nejsou šťastným řešením

Vydání: 2016/8 Bratře, konečně spolu!, 16.2.2016, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Kdo posoudí, který kamarád je dobrý pro naše dítě? Nejlépe ono samo. My jej máme na tuto volbu připravit a včas vypustit mezi vlky – na ulici. Jak? Odpovídá dětská psycholožka LUCIE Součková.


„Pojď se s náma kamarádit! Drobet tě otužíme...“ Ilustrační snímek archiv KT

Každý rodič má strach, když dítě pouští ven „jen tak“ si hrát. Jak tuto obavu překonat?

Hodně záleží na tom, jak situaci sami zvládneme připravit. Celkem dobrým odhadem času, kdy dítě osamostatnit, bývají spolužáci. – Jestliže je naše dítě jediné, s kým se před školou loučíme, asi nastal čas nechat dítě chodit do školy samotné. Je ale potřeba jej i sebe na novou situaci přivykat postupně – nechme dítě dojít samotné třeba poslední bezpečný úsek před školou, pošleme jej nakoupit něco drobného do nejbližšího obchodu a podobně.
Strach, stejně jako reálné nebezpečí, nikdy docela nezmizí. Na druhou stranu platí, že pokud dobře vyhodnotíme reálná rizika, je naším rodičovským úkolem dítěti pomoci k samostatnosti tím, že ho necháme řešit situace přiměřené jeho věku a vyspělosti.

Čím konkrétně ho může „ulice“ obohatit?

Naučí se řešit samostatně různé situace a také ho to obohatí o pocit zodpovědnosti za sebe samé. Zažije i určitou svobodu pohybu a rozhodování. Samozřejmě záleží na tom, kde rodina žije – něco jiného je malé město, kde dítě potkává mnoho známých, na ulicích není velký provoz a kde se může celkem bez rizika pohybovat, a něco jiného je centrum velkoměsta. Pokud nám připadá místo bydliště nebezpečné, zkusme dítě „otužovat“ třeba u babičky, kamarádů, na chalupě apod.

Lze dítěti dopřát svobodu při výběru kamarádů?

Určitě, ale také hodně záleží na věku. Menší děti bychom měli v přátelstvích více podporovat, pozvat kamarády k nám, dovolit dítěti návštěvy jinde, uspořádat oslavu narozenin apod. Starší děti se už přátelí podle vlastního výběru.

Může si dítě i bez naší kontroly uvědomit, kdo je a kdo není špatný kamarád?

Často ne, záleží na tom, jaká mají rodiče kritéria pro „špatného“ kamaráda.

Takže bychom měli dopředu před určitým typem kamarádů varovat?

Než nějaká varování předem bych spíše preferovala určitou vnímavost rodičů, abychom věděli, s kým se naše dítě přátelí a také proč. Často bývá onen „špatný kamarád“ třeba určitou zoufalou volbou, protože nikdo jiný není k dispozici.

Když se nám kamarád našeho dítěte jenom nezdá, jak rozpoznat, zda je, či není vhodný?

Nabádala bych rodiče k tomu, aby – než označí kamaráda za „špatného“ – hodnotili situaci opravdu opatrně. Vlastní dítě vidíme vždy optikou rodičů, každý z nás si myslí, že „naše husa je labuť“. Objektivita zkrátka nebývá silnou stránkou rodičovství. Zkusme tedy nejprve vše dobře promyslet.

Špatným kamarádem je ten, který ovlivňuje naše dítě nežádoucím směrem. Například nevhodnou kamarádkou je ta, se kterou naše dospívající dcera probírá diety a začíná drasticky hubnout. Obecně bychom měli vidět jako nežádoucí přátelství to, které vede k ohrožení zdraví, k ubližování ostatním, kdy se spolu dotyční chovají nějak nevhodně. V mladším školním věku to bývá spíše jeden „špatný kamarád“, později jde mnohdy o partu vrstevníků, většinou starších. Je ale vždy otázkou, jak ten vztah vypadá, proč v něm naše dítě setrvává a není-li náhodou tím „špatným kamarádem“ náš potomek.

A co podaná ruka „sígrovi“? Za nevhodným chováním se často skrývá zraněná duše.

Je samozřejmě namístě podat kamarádovi pomocnou ruku, pokud je to v našich silách. Každopádně je zde ale více místa pro angažování se dospělých. Pokud má náš osmiletý syn kamaráda, se kterým se potloukají třeba u trati, zapálili někde velký oheň nebo něco podobného, můžeme nabídnout změnu v tom, že kluky vezmeme na výlet. Rodiče by měli situaci dobře promyslet, promluvit si s rodiči druhého dítěte a najít nějakou cestu, jak se k přátelství dětí postavit. Zákazy kamarádství nejsou šťastným rešením, byť jsou samozřejmě nejjednodušší.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 7 14. – 20. února 2017

Papežův diplomat v Česku

Mons. Paul Richard Gallagher je tajemníkem Svatého stolce pro styky se státy, čili ministrem zahraničí. V závěru minulého týdne přijel do Prahy a jednal se zástupci vlády i ČBK.

celý článek


Trojí čas kardinála Martiniho

15. února by se dožil devadesátin někdejší milánský arcibiskup a kardinál Carlo Maria Martini (1927–2012). Patřil mezi přední reformní osobnosti katolické církve za…

celý článek


Církev ke zdravotníkům: Služte životu

Světový den nemocných 11. února, který věřící letos prožili již po pětadvacáté, přitáhl pozornost církve k otázkám a dilematům zdravotní péče. Po dvaceti letech…

celý článek


Naší službou je přinášet mír

Vatikánský „ministr zahraničí“ Mons. PAUL RICHARD GALLAGHER zavítal minulý týden do České republiky na oficiální návštěvu. Zeptali jsme se ho na účel jeho návštěvy…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay