Zajít do kostela může být někdy i o život

Vydání: 2005/33 Tchýně, 10.8.2005, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Perspektivy

Děsivá představa pro „vnitrozemce“, každodenní realita v pohraničí

V roce 1986 by návštěvník kostela v Boněnově na Tachovsku nalezl na svém místě mobiliář a mohl by obdivovat i zachovalou vnitřní výzdobu. Nyní vede plzeňské biskupství tuto stavbu jako zříceninu v centru vylidněné obce. Ve vsi dnes žije asi padesát obyvatel. „Není tu lidský potenciál, aby vytvořil ekonomickou i morální sílu tuto stavbu udržet,“ stýská si Pavel Vopat, starosta Chodové Plané, pod níž obec Boněnov správně spadá. Jen podepření zbytků klenby, sanace zdí a zastřešení, které by zastavilo další chátrání tohoto kostela, odhadují stavaři minimálně na tři miliony korun.

Tak rychlá může být zkáza kostela a tak drahá její náprava. Podle prognóz, s nimiž před časem plzeňské biskupství seznámilo veřejnost, čeká podobný osud v nejbližší době asi třicítku kostelů této západočeské diecéze. „Téměř polovina našich chrámů je na tom stejně, jako na tom před pěti až patnácti lety byly ty, co dnes padají. V přímém ohrožení jsou tedy asi dvě stovky kostelů, které buď už v havarijním stavu přímo jsou, anebo se k němu každým dnem přibližují,“ vysvětluje Václav Maršík, konzultant stavebního oddělení plzeňského biskupství.

 

Kdo za to může?

Katalog pražské arcidiecéze (až do roku 1993 byla její součástí i oblast západních Čech) uvádí již v roce 1948 všechny patronáty a nadační jmění farností jakožto „bývalé“. „Každý kostel měl buď svého patrona (donátora), který byl za stav kostela odpovědný, nebo byl každý chrám zaopatřený tzv. nadačním jměním. To tvořily pole, lesy a půda, na kterých se hospodařilo, a tak se získávaly prostředky na kostel a další dobročinné účely,“ popisuje zajištění údržby církevních staveb v minulosti generální vikář plzeňské diecéze Adrián Zemek. Zemětřesení pak ve stovky let zavedeném systému způsobili komunisté. Rok po jejich nástupu k moci byly zrušeny patronáty a vykonávání jejich povinností převedl stát na sebe. Nadační jmění pak vláda vyvlastnila bez náhrady a hospodářskou činnost církve omezila.

Majetek, který pomáhal udržet dědictví předchozích generací, zadržuje stát dodnes. (Soudě podle situace na dnešní politické scéně se tento stav jen tak nezmění.) Komunistická zvůle zahájila v roce 1949 léta cílené likvidace církve, včetně jejích sakrálních staveb. Začala éra budování potěmkinovských vesnic, kdy se oprav a údržby dočkaly pouze kostely v centrech měst a turisticky zajímavých lokalitách. Chrámy, které v opuštěných oblastech bývalých Sudet ještě zdobily německé nápisy, začal nahlodávat zub času. „O své svatostánky se do té doby usilovně staraly farnosti. Jenže v místech, odkud zmizely během poválečného odsunu tisíce občanů německé národnosti, nebyl a dodnes není nikdo, kdo by se o kostel postaral,“ konstatuje plzeňský generální vikář a připomíná, že závazek státu pečovat o tyto stavby trvá dodnes.

 

Kde sehnat peníze na opravy?

Splatit dluh na sakrálních stavbách v západních Čechách bude při současném objemu investic trvat mnoho a mnoho let. Pokud ovšem bude ještě co zachraňovat. Na lepší časy se začalo blýskat až po roce 1990, kdy stát přestal hrát roli cílevědomého likvidátora církví a sakrálním stavbám se po letech nezájmu začal věnovat. Vznikly mj. programy, v jejichž rámci začalo ministerstvo kultury se záchranou některých architektonických památek.

Jenže očekávání lepších časů se nesplnilo. Náprava zanedbané údržby by podle informací stavebního oddělení plzeňského biskupství stála jen v této diecézi téměř čtyři miliardy korun. V loňském roce přitom prostavělo tamní stavební oddělení v porovnání s touto sumou almužnu ve výši dvaatřiceti milionů korun. Podle pracovníků biskupství by byl nutný každý rok alespoň trojnásobek této částky - a i tak by opravy trvaly přinejmenším dalších čtyřicet let. Každoroční příspěvky státu přitom naopak neustále klesají, takže propast mezi ruinami a opravenými chloubami kraje se neustále zvětšuje. „Pohybujeme se v kruhu. Na běžnou údržbu nedostaneme od státu ani korunu, takže je problém udržet i to opravené. Nepřispěje nám ani na tvorbu stavebních projektů a na řízení staveb. Kdybychom měli vypracované projekty, mohli bychom se ucházet o různé granty a žádat peníze z fondů Evropské unie. Jenže v současné době na jejich vypracování lidské ani finanční kapacity biskupství absolutně nestačí,“ krčí rameny generální vikář plzeňské diecéze.

(tady graf - koláč - kolik kdo dává do oprav)

Boj se zkázou uprostřed vesnic

„Příroda nás připravuje o to, co jsme si z ní vzali,“ glosuje chátrání kostelů na Plzeňsku a Karlovarsku Václav Maršík a popisuje, jak postupuje degradace chrámu na hromadu kamení: „Začne to zatékáním: kde je voda, tam je život. V kostele se zabydlí mechy, lišejníky, dřevokazné houby, hmyz i ptáci. Jako poslední se mezi nevítanými návštěvníky objeví i nenechavý člověk, který ukradne, co se dá - včetně možného stavebního materiálu...“

Do boje se zánikem kostelů - dotvářejících krajinu i charakter vesnické zástavby - se v poslední době spolu s církví pustily také obce, okresy (později kraje) a další sponzoři. Mezi nimi nechybí ani odsunutí Sudetští Němci - díky jejich přispění dostala řada kostelů v oblastech, které museli před šedesáti lety opustit, nový kabát. Nezahálejí ani různá občanská sdružení, jimž kostel-zřícenina hyzdící jejich okolí začala vadit.

V kostele sv. Prokopa v Lestkově nedaleko Chodové Plané se na poslední mši svatou sešla hrstka věřících v roce 1993. Dnes stojí návštěvník této západočeské pohraniční obce jen mezi oprýskanými zdmi ruin - klenbu nebe nemusí vyhlížet vymlácenými vitrážemi v oknech, ale má ji přímo nad hlavou. Nedlouho po zmíněné poslední bohoslužbě před dvanácti lety se v tomto kostele zřítil krov a s ním i klenby chrámové lodi, naklonil se štít a kostelní věž dodnes hrozí pádem na zachovalý presbytář. Když sem lidé z občanského sdružení Pomozme si sami před pěti lety poprvé vstoupili, v chrámové lodi už rašil lesík. „Po letech úsilí a spolupráce s obcí a církví se nám podařilo zastřešit zachovalý presbytář, zajistit štít a zakrýt korunu obvodového zdiva. Proinvestovali jsme už téměř 750 tisíc korun. Letos se práce zastaví. Na další opravy nemáme peníze,“ popisuje radostí i starosti sdružení při záchraně kostela předsedkyně sdružení Miroslava Válová. Místní lidé vybírají peníze na památky v širokém okolí. „Jednou za rok sbírku uzavřeme a rozhodneme, do které z památek je vložíme. Loni to byl právě kostel v Lestkově a barokní socha sv. Dominika na místní návsi,“ přibližuje úsilí občanského sdružení jeho předsedkyně.

Před osudem lestkovského kostela se snaží zachránit pozapomenutý poutní barokní kostel sv. Anny v Sedleci nedaleko Karlových Varů občanské sdružení Kostel sv. Anny v Sedleci. Na záchranu mohutné barokní stavby a inventáře se snaží shromáždit peníze prostřednictvím sbírky a kulturních akcí, které mají mj. za úkol vrátit kostelu jeho funkci i společenskou prestiž. V současné době se spolu s farností věnuje občanské sdružení údržbě kostela a přípravě jeho sanace včetně projektové dokumentace. „Snažíme se zabránit dalšímu chátrání stavby. Pomocí horolezecké techniky provizorně opravujeme střechu, takže do kostela zatéká méně. Vyčistili jsme krov i loď kostela, vymýtili náletové dřeviny. Je tu znovu zavedena elektřina a historické zámky dveří lze otevřít novými klíči. V současnosti připravujeme první část opravy střechy přibližně za půl milionu korun,“ dělí se o starosti se záchranou chrámu Alois Kůrka ze zmíněného sdružení. Bez nároku na honorář pomohli tomuto kostelu nejen umělci při benefičních koncertech, ale i obyčejní lidé, kteří společnému cíli věnovali stovky pracovních hodin.

 

Proč kostel, nejsou-li věřící?

Jen na Tachovsku žilo po válce více než 110 tisíc obyvatel, z nichž většina měla k církvi kladný vztah. Dnes tu nežije ani polovina z tohoto počtu a věřící jsou tu ve výrazné menšině. Vedení plzeňské diecéze se už před časem rozhodlo předávat obcím kostely, které církev není schopná udržet. Děje se tak formou dlouhodobých pronájmů, bezúplatných převodů či prodeje, pokud obec o kostel projeví zájem a smluvně přislíbí rekonstrukci a zaručí využití odpovídající sakrálnímu charakteru stavby.

Ovšem ještě radikálněji řeší nedostatek financí sousedé ze západní strany hranic. Například biskupství v Porúří chce v příštích třech letech uzavřít 122 ze svých 355 kostelů. Tamní diecéze by tak ušetřila až polovinu ze svých ročních výdajů ve výši třiceti milionů eur. Důvodem pro uzavírání kostelů jsou podle údajů diecéze snižující se počty katolíků a klesající příjmy z církevní daně. Essenský biskup Felix Genn do konce letošního roku rozhodne o tom, které kostely už neobdrží žádné finanční příspěvky. V rámci reformy správy farností bude tamních 263 farností redukováno na 35 až 37 jednotek. Podle essenského biskupství ovšem nepřichází v úvahu přeměna kostelů na restaurace, obchodní domy nebo mešity. Dlužno dodat, že reformu duchovní správy, nové členění farností a návrh na efektivní správu majetku připravují už řadu měsíců i na biskupství v Plzni.

Co tedy čeká chátrající kostely v nejmladší české diecézi? Pokud se v nejbližší době nic nezmění ve způsobu financování jejich údržby a záchrany, čeká je další chátrání a zkáza. Avšak konkrétní snahy některých občanských sdružení a sílící tlak jednotlivců na úřady a stát dávají alespoň v některých případech určitou naději na jejich lepší budoucnost.

* * *

Ve prospěch kostela sv. Anny v Sedleci byla  povolena  veřejná  sbírka. Přispívat je možné na účet 77778777/2400.
Občanské sdružení Pomozme si sami vybírá peníze na opravy památek účet 160475312/0600.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay