Začněte doma a u žijících pamětníků

Vydání: 2015/13 Českobudějovickou diecézi povede Mons. Vlastimil Kročil, 24.3.2015, Autor: Jan Paulas

Když už se rozhodneme pátrat po našich předcích, měli bychom vědět, kde se svou výpravou do rodové minulosti začít. A jak postupovat dál.
 
 
 
Vyzkoušejte si, jak znáte své předky. Zkuste si doplnit vývod z osmi předků. Vývod je soupis všech přímých předků v mužské i ženské linii. Do připravených okének vepište jména, příjmení, data a místa narození i úmrtí lidí, z nichž pocházíte. Do spodního okénka napište sebe, nad sebe své rodiče atd.
 
Odborníci i ti, kdo se již na tuto cestu vydali, se shodují, že začít musíme doma – ptát se pamětníků (žijících rodičů, prarodičů, příbuzných). Dále bychom měli prozkoumat rodinný archiv, doklady, korespondenci a hlavně fotografie. U nich je dobré psát hned popisky, dokud ještě žijí lidé, kteří dokážou rozeznat, kdo je na těch fotkách zachycen. Leckdo totiž po smrti blízkých objeví album či krabici s fotkami, o jejichž existenci neměl tušení nebo je nikdy pečlivě neprocházel, aby se doptával. A nyní už je pozdě.
 
Důležité je také stanovit, co vlastně chci zjistit. Chci-li vypátrat své pokrevní předky z otcovy i matčiny strany, jedná se o tzv. vývod – což je nejznámější případ rozvětvujícího se stromu, kdy se v každé předchozí generaci počet předků zdvojnásobí. Jinou možností je rozrod, kdy chci zjistit třeba všechny potomky nejstaršího známého předka svého rodu.
 
Při pátrání po našich předcích potřebujeme trpělivost, čas a také porci štěstí, že třeba potkáme někoho ze vzdálených příbuzných, kdo si ještě pamatuje, nebo objevíme soukromé zápisky, deníky či jiný zajímavý materiál. Jedním z důvodů, proč je důležité začít u žijících pamětníků, je, že tzv. živé matriky se badatelům nepůjčují a že lidé řeknou, i co v matrikách nenajdeme – rodinné příhody, vztahy, tajemství atd. Matriky jsou pořád jen suchý úřední doklad.
 
Když jsme takto popátrali, měl by další krok vést do územně příslušného archivu (tzn. když předkové byli třeba z jižních Čech, musíme navštívit Státní oblastní archiv Třeboň), kde mají matriky příslušných farností. Ale ještě předtím zkusme kouknout na internet, zda už nejsou digitalizované (viz článek na protější straně). Kromě matrik jsou dalším pramenem například pozemkové knihy, sčítání obyvatel a pro starší dobu soupisy poddaných. V pozemkových knihách ovšem nenajdeme každého, jen vlastníky nemovitostí. A v katolických matrikách zase nenajdeme židovskou populaci.
 
Nesmírně důležitým krokem je návštěva kraje našich předků. Zde jsou cenným pramenem žijící pamětníci, na hřbitovech staré náhrobky, kroniky daných obcí či farní kroniky. Tato návštěva je důležitá i proto, aby člověk pochopil souvislosti – jak moji předkové žili, kde ležela jejich usedlost, jak daleko měli třeba do kostela, na pole či do města, jaký byl charakter kraje atd.
 
Umět se zeptat
 
A pak vám už nezbývá než bádat, bádat a bádat. A narazíte-li na problémy, s nimiž si nevíte rady, nebojte se zeptat odborníků. U začátečníků jsou to třeba potíže se čtením starých textů či neporozumění termínům (zaskočit vás může, třeba že váš předek dostal „hlavičku“ nebo „psotník“). Na internetu proto vznikla různá diskusní fóra, kde si lidé vyměňují zkušenosti nebo se dotazují. Při pátrání po předcích vás neminou ani různé záludnosti. Třeba že naši předkové neměli (až do časů Josefa II.) stálá příjmení, a když se muž přiženil na statek, jemuž se říkalo u Vejvodů, dostal nové příjmení „po chalupě“ – a to mu zůstalo. Další potíž je kupříkladu s číslováním domů, které bylo provedeno až roku 1771 – do té doby v matrice najdeme jen obec, kde se ovšem dané příjmení může vyskytovat hned u několika rodin.
 
Historické prameny mají navíc tu vlastnost, že mají mnohem větší výpovědní hodnotu, než se vám zdá. Mezi jiným lze zjistit, kolik vašich generací vlastnilo zemědělský statek, kolik měli dětí, které vykonávali řemeslo, jaké měli postavení v obci (byli to sedláci, chalupníci, podruhové, kostelníci, porodní báby či žebráci), ale také údaje, z nichž mrazí: jak vysoká byla kdysi dětská úmrtnost, na jaké nemoci se běžně umíralo, jaká byla sociální skladba dané vesnice apod. Taková matrika může tedy ukázat velmi plastický obrázek života obce, ale musíte se pramene „umět zeptat“.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay