Začněte doma a u žijících pamětníků

Vydání: 2015/13 Českobudějovickou diecézi povede Mons. Vlastimil Kročil, 24.3.2015, Autor: Jan Paulas

Když už se rozhodneme pátrat po našich předcích, měli bychom vědět, kde se svou výpravou do rodové minulosti začít. A jak postupovat dál.
 
 
 
Vyzkoušejte si, jak znáte své předky. Zkuste si doplnit vývod z osmi předků. Vývod je soupis všech přímých předků v mužské i ženské linii. Do připravených okének vepište jména, příjmení, data a místa narození i úmrtí lidí, z nichž pocházíte. Do spodního okénka napište sebe, nad sebe své rodiče atd.
 
Odborníci i ti, kdo se již na tuto cestu vydali, se shodují, že začít musíme doma – ptát se pamětníků (žijících rodičů, prarodičů, příbuzných). Dále bychom měli prozkoumat rodinný archiv, doklady, korespondenci a hlavně fotografie. U nich je dobré psát hned popisky, dokud ještě žijí lidé, kteří dokážou rozeznat, kdo je na těch fotkách zachycen. Leckdo totiž po smrti blízkých objeví album či krabici s fotkami, o jejichž existenci neměl tušení nebo je nikdy pečlivě neprocházel, aby se doptával. A nyní už je pozdě.
 
Důležité je také stanovit, co vlastně chci zjistit. Chci-li vypátrat své pokrevní předky z otcovy i matčiny strany, jedná se o tzv. vývod – což je nejznámější případ rozvětvujícího se stromu, kdy se v každé předchozí generaci počet předků zdvojnásobí. Jinou možností je rozrod, kdy chci zjistit třeba všechny potomky nejstaršího známého předka svého rodu.
 
Při pátrání po našich předcích potřebujeme trpělivost, čas a také porci štěstí, že třeba potkáme někoho ze vzdálených příbuzných, kdo si ještě pamatuje, nebo objevíme soukromé zápisky, deníky či jiný zajímavý materiál. Jedním z důvodů, proč je důležité začít u žijících pamětníků, je, že tzv. živé matriky se badatelům nepůjčují a že lidé řeknou, i co v matrikách nenajdeme – rodinné příhody, vztahy, tajemství atd. Matriky jsou pořád jen suchý úřední doklad.
 
Když jsme takto popátrali, měl by další krok vést do územně příslušného archivu (tzn. když předkové byli třeba z jižních Čech, musíme navštívit Státní oblastní archiv Třeboň), kde mají matriky příslušných farností. Ale ještě předtím zkusme kouknout na internet, zda už nejsou digitalizované (viz článek na protější straně). Kromě matrik jsou dalším pramenem například pozemkové knihy, sčítání obyvatel a pro starší dobu soupisy poddaných. V pozemkových knihách ovšem nenajdeme každého, jen vlastníky nemovitostí. A v katolických matrikách zase nenajdeme židovskou populaci.
 
Nesmírně důležitým krokem je návštěva kraje našich předků. Zde jsou cenným pramenem žijící pamětníci, na hřbitovech staré náhrobky, kroniky daných obcí či farní kroniky. Tato návštěva je důležitá i proto, aby člověk pochopil souvislosti – jak moji předkové žili, kde ležela jejich usedlost, jak daleko měli třeba do kostela, na pole či do města, jaký byl charakter kraje atd.
 
Umět se zeptat
 
A pak vám už nezbývá než bádat, bádat a bádat. A narazíte-li na problémy, s nimiž si nevíte rady, nebojte se zeptat odborníků. U začátečníků jsou to třeba potíže se čtením starých textů či neporozumění termínům (zaskočit vás může, třeba že váš předek dostal „hlavičku“ nebo „psotník“). Na internetu proto vznikla různá diskusní fóra, kde si lidé vyměňují zkušenosti nebo se dotazují. Při pátrání po předcích vás neminou ani různé záludnosti. Třeba že naši předkové neměli (až do časů Josefa II.) stálá příjmení, a když se muž přiženil na statek, jemuž se říkalo u Vejvodů, dostal nové příjmení „po chalupě“ – a to mu zůstalo. Další potíž je kupříkladu s číslováním domů, které bylo provedeno až roku 1771 – do té doby v matrice najdeme jen obec, kde se ovšem dané příjmení může vyskytovat hned u několika rodin.
 
Historické prameny mají navíc tu vlastnost, že mají mnohem větší výpovědní hodnotu, než se vám zdá. Mezi jiným lze zjistit, kolik vašich generací vlastnilo zemědělský statek, kolik měli dětí, které vykonávali řemeslo, jaké měli postavení v obci (byli to sedláci, chalupníci, podruhové, kostelníci, porodní báby či žebráci), ale také údaje, z nichž mrazí: jak vysoká byla kdysi dětská úmrtnost, na jaké nemoci se běžně umíralo, jaká byla sociální skladba dané vesnice apod. Taková matrika může tedy ukázat velmi plastický obrázek života obce, ale musíte se pramene „umět zeptat“.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay