Začíná půst. Aneb: Realita křížové cesty

Vydání: 2012/8 Všechny cesty vedou do Říma, 22.2.2012, Autor: Prokop Siostrzonek

„Poprvé budeš ministrovat při pobožnosti křížové cesty,“ slyšel jsem v březnu 1966 od českotěšínského kaplana P. Evžena. Byla to pro mě – tehdy osmiletého kluka – veliká událost. Od té doby mě obrazy křížové cesty silně přitahovaly. V klidu a zamyšlení se posunovat od obrázku k obrázku, vnímat jednotlivé postavy, a především Krista od chvíle soudu přes přijetí kříže, pády, setkání s lidmi až po smrt a hrob.

„Jak to tam asi vypadá ve skutečnosti?“ napadlo mě velmi často v průběhu dalších let. Dostat se do Jeruzaléma v době normalizace ale bylo nemožné, a tak jsem se snažil alespoň najít informace v knihách a pídil jsem se i po obrázcích. Naštěstí jsem nebyl odkázán jen na tehdy chudé české zdroje, vždyť jsem bydlel pár metrů od hranice s Polskem. Odsud se dalo leccos propašovat – i z náboženské literatury! A tak jsem poprvé viděl záběry ze svatých míst. Jak moc se to lišilo od těch důvěrně známých obrazů jednotlivých zastavení…

NEZŮSTAL NA KAMENI KÁMEN
Člověk se dokáže vžít do touhy Kristových nejbližších přátel znovu se dotýkat míst, která jejich Mistr posvětil svou krví. Jsem přesvědčen, že pro první hrstku „Kristovců“ nebylo vůbec jednoduché vracet se na důvěrně známá místa. Stále totiž žili pod bedlivým zrakem těch, pro něž byl Ježíš nepohodlný. Navíc se v průběhu dalších desetiletí tvář Jeruzaléma naprosto změnila. Město bylo několikrát zbořeno a znovu postaveno. Původní ulice z prvního století zcela zanikly.
Největší změny přišly po druhém židovském povstání v letech 132–135, kdy byl židovský Jeruzalém po obnově nazván Aelia Capitolina a po římském způsobu byla vybudována hlavní ulice – tzv. cardo, která tvořila hlavní osu města. Ale ještě před počátkem prvního židovského povstání proti Římanům byla dokončena třetí část obranného valu města, a tím se Golgota ocitla uvnitř městských hradeb a postupně bylo toto původně popravčí místo obydleno.
Po římském období přišlo byzantské, poté arabská nadvláda, kterou nahradilo zase panování křižáků. Každý měl touhu po sobě něco zanechat i stavebně.

PRVNÍ POUTI „KE KŘÍŽOVÉ CESTĚ“
Když se stali pány Jeruzaléma západní rytíři, rozmnožily se pouti do Svaté země
– na místa, kde žil a také trpěl Ježíš. Pouti byly obdařeny i zvláštními odpustky. Bohužel se na tak dalekou cestu mohli vydávat jenom lidé zámožní, osvobození od nutných prací a také zdraví.
Otcové z řádu sv. Františka, kteří svatá místa opatrovali, chtěli však tuto pobožnost umožnit i prostým lidem. Proto ona místa, kde se poutníci ve Svaté zemi zastavovali, dali vymalovat a umístit v kostelích. Tak vzniklo 14 známých zastavení této pobožnosti. A v této podobě jsme se s nimi každý z nás v životě setkali ve svých „rodných“ kostelích nebo v přírodě na různých poutních místech.

POUŤ K DĚJINÁM SPÁSY DNES
V 90. letech se nám všem konečně naskytla příležitost putovat do Svaté země. Konečně uvidím, jaké to tam je! Konečně se v klidu pomodlím na místě samém. Využil jsem toho, ale znáte to: každý by rád v průběhu jednoho týdne viděl to, nač se těšil celý život. Na Jeruzalém tak zbývají necelé dva dny. Kam dřív? Z Olivové hory je vidět nádherné panorama celého Svatého města, je vidět kopule baziliky Božího hrobu… Tak malé místo skrývá pod svou střechou Kalvárii i hrob? – divím se. Vždycky jsem si představoval horu, a ona je to malá skála. A hrob je tak blízko… Navíc na svatém místě cítím zvláštní napjatou atmosféru, neboť zde slouží jedinému Kristu římští katolíci, ortodoxní Řekové, Arméni, Koptové a také Etiopané. A klíče od baziliky tradičně vlastní muslimská rodina! Mnoho let už zde platí zásada: účel světí prostředky. Obrazně řečeno – jestliže na cizí stěnu pověsím obraz, stává se ta stěna mou, protože tam visí můj obraz. Jednou bratři františkáni v bazilice opravovali svou lavičku. Řekové a Arméni přišli pomoci, přitloukli na lavičku každý své prkénko, a tak se lavička stala vlastnictvím tří vyznání. Od znalců zdejších poměrů jsem slyšel ještě další pikantnosti.

CESTOU K BAZiLICE BOŽÍHO HROBU
Je krásné vidět a prožít celou trasu křížové cesty a v klidu se pomodlit. Začátek byl úžasný, soustředěný – v poměrně klidném prostředí františkánského areálu meditujeme Kristovo odsouzení a přijetí kříže. Vydáváme se, Pane, s tebou na cestu… Jenže tvůj první pád jako by předznamenal další šokující setkání na této cestě kříže: místo setkání s Matkou ruší Arméni nahánějící do své restaurace. Šimona pomáhajícího s křížem ani Veroniku jsem málem neviděl, protože mě pořád někdo z arabských prodavačů tahal do svého stánku. Bystře vystihnou, že jsme Slované: střídavě zkouší polštinu, češtinu, ruštinu – jen aby aspoň něco prodali. Místo dalšího pádu si mohu vyměnit peníze. Plačící ženy se mi ztrácejí uprostřed současných arabských žen, které se tlačí, aby dobře nakoupily maso, zeleninu, ovoce, sladkosti. A tak se potácím prakticky bez modlitby až zpátky do baziliky k hrobu.

Mám tam už léta své oblíbené místečko na lavičce. Dívám se na tísnící se davy, nemohu se zbavit dojmu, že někteří ani netuší, kam přišli. Zmáhá mě únava. Kolikrát jsem tady už na chvíli usnul. Podobně usnul na svém útěku před bratrem Ezauem i starozákonní praotec Jakub. Má sen. Vidí otevřené nebe, žebřík spojující nebe se zemí a sestupující a vystupující anděly. Probouzí se s posvátnou bázní: Bůh je tady na zemi, a já to nevěděl. Tady u Božího hrobu jsem si také jakoby ve snu uvědomil, že tak málo vnímáme, jak Bůh stále sestupuje ve svém Synu do všeho lidského: sestoupil do situace nejchudších lidí, uprchlíka, obyčejného dělníka, učitele, poutníka, člověka pronásledovaného, nenáviděného, zatčeného, mučeného, zabitého… Sestup Boha do našeho světa dosáhl nejhlubšího bodu v kříži. V tom okamžiku se stává vzestupem. Musel trpět, aby vešel do slávy (srv. Lk 24,26). A my s ním!


A tady chápu, jak je dobře, že křížová cesta má tolik podob. Neexistuje žádná „jedině správná“ její podoba. Pán sestupuje do života každého z nás, abychom pochopili, že nejdeme sami! Přeji všem čtenářům KT, aby si právě tohle na křížové cestě i v letošní postní době připomněli.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay