12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Zachytit problémy včas

22. 1. 2019

|
Tisk
|

To dítě je najednou nějaké divné. Občas si stěžuje na spolužáky ve škole. Nechce se mu ráno vstávat. Bolí ho břicho nebo hlava. I známky má poslední dobou nějaké horší. Doma moc nemluví a nemá dobrou náladu. Může to být šikana? Anebo je problém jinde? Jak to poznám a co s tím?

Vydání: 2019/4 V Panamě jako doma, 22.1.2019, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 4



Linka bezpečí uvádí, že až 40 % dětí se nějakým způsobem setkává se šikanou. Za posledních dvanáct měsíců na tuto linku volalo kvůli šikaně více než dva tisíce dětí. Jeden a půl tisíce telefonátů se týkal šikany ve škole a 82 dětí řešilo šikanu na internetu. Také na Rodičovskou linku se obracejí dospělí s prosbou o radu – tam se toto téma vyskytuje takřka v desetině všech hovorů.
Šikana je dnes jiná. Hodně se o ní mluví. Hodně se s ní straší. Možná i díky tomu se ji místy daří podchycovat včas. Spoluzakladatel a předseda Společenství proti šikaně Michal Kolář říká, že kdyby se šikana týkala jen desetiny dětí (což jsou nejoptimističtější údaje), pořád by to na českých školách bylo 150 tisíc dětí, které trpí. A to rozhodně není málo.
Ředitelka Linky bezpečí Soňa Petrášková konstatuje, že fyzického násilí sice mezi dětmi ubylo, ale šikana se z velké části přesunula do online prostředí: „Neustále stoupá počet dětí, které se na nás obracejí kvůli nebezpečí na internetu, a to s tématy jako sexting (počet dětí, které sdílí své intimní fotky a videa na internetu, se za posledních pět let zdvojnásobil – bohužel se to většina rodičů vůbec nedozví), kyberšikana, obtěžování, lákání na schůzku nebo nebezpečné výzvy na internetu. Nejčastějším problémem je kyberstalking, tedy dlouhodobé a stupňované pronásledování oběti pomocí informačních technologií.“ A velmi často to jsou zase spolužáci, kteří své vrstevníky touto cestou šikanují.
Jak poznám, že je dítě šikanované?
Radka Fraňková z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny v Praze, která je metodičkou prevence, popisuje několik cest, jak to rodiče mohou zjistit: „V rané fázi to může dítě říct samo. Necítí se v kolektivu dobře, stěžuje si, že mu někdo něco udělal.“ Může se ale stát, že šikana je plíživá, postupná, dítě doma nic neřekne, stydí se a nechává si to líbit, takže je malá šance to odhalit. „A pak začne ‚somatizovat‘. Stěžuje si, že ho bolí bříško, hlava. Nechce chodit do školy, netěší se ani na akce, na které se obvykle děti těší – do divadla, na výlety a podobně. Také se může zhoršit ve škole,“ popisuje Radka Fraňková. V podobných případech se o šikaně většinou dozvídají rodiče nebo učitelé od vrstevníků. V případě podezření doporučuje rodičům situaci ihned řešit se školou. Michal Kolář zase radí, aby rodiče u svých dětí od začátku podporovali rozvoj sebeúcty, tedy vztah k sobě samému, a podporovali je v laskavém, asertivním jednání. I to může být dobrá prevence.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou