10. 3. 2010
|Vydání: 2010/11 Politické procesy 50. let, 10.3.2010
Ve spárech komunistické justice skončily v Československu tisíce lidí, stovky jich byly popraveny. Režim měl tendenci ze zadržených vytvářet v očích veřejnosti tzv. protistátní skupiny. Připomeňme si některé z nich.
Píka
Už v lednu 1949 proběhlo neveřejné líčení s hrdinou protinacistického odboje, divizním generálem Heliodorem Píkou. Generál, který byl dříve vyznamenán dvěma sovětskými válečnými řády, byl popraven v červnu 1949. Šlo o vůbec první justiční vraždu v komunistickém Československu. Protože byl Píka osobním přítelem prezidenta de Gaulla, byl ve Francii vyhlášen jednodenní státní smutek.
Číhošť
Na pořelomu let 1949 a 1950 se v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, nedaleko Ledče nad Sázavou, několikrát pohnul křížek. Někdo mluví o zázraku, jiní připouští, že jde o událost dodnes nevysvětlitelnu. Verzi StB, že vše zorganizoval zdejší farář P. Josef Toufar, aby proti režimu „popudil“ své farníky, lze označit za zcela vymyšle- nou. P. Toufar byl nicméně zatčen a podroben brutálnímu mučení, vyšetřovatel Ladislav Mácha ho doslova ubil k smrti. To byl také důvod, proč se „kauza Číhošť“ neocitla v žádném justičním paláci: komunisté svou oběť zabili dřív, než ji mohli popravit.
Machalka
První monstrproces namířený vůči katolické církvi je znám jako Machalka a spol. Směřoval proti mužským řeholním řádům a kongregacím. Proces, který proběhl o Velikonocích 1950, byl veřejnosti prezentován jako odhalení vatikánských špionážních center. Odsouzeni byli premonstráti Augustin Machalka (25 let žaláře), Vít Tajovský (20), redemptorista Ivan Mastiliak (doživotí), jezuité František Šilhan (25) a Adolf Kajpr (12), františkán Jan Evangelista Urban (14) či dominikán Silvestr Braito (15). Vzápětí po procesu proběhla tzv. Akce K, tedy násilná likvidace mužských řádů; proces Machalka a spol. měl být ideologickým zdůvodněním tohoto bezpráví.
Modrý
V březnu 1950 měli českoslovenští hokejisté odletět na mistrovství světa do Londýna, kde měli obhajovat zlato. K bojům o medaile ale nedošlo, sportovci naopak záhy bojovali o svůj vlastní život. Funkcionáři se obávali, že by hokejisté mohli hromadně emigrovat, a proto je do letadla vůbec nepustili. Večer si šli hráči sednout do hospody, kde došlo k potyčce s přítomnými členy StB a zatýkání. Po několika měsících ve vazbě byli hráči odsouzeni jako protistátní skupina Modrý a spol. Za vůdce údajného spiknutí byl vybrán legendární brankář Bóža Modrý, který v hospodě nebyl, a před šampionátem se dokonce vzdal reprezentace.
Horáková
Jediným procesem, kdy byla popravena žena, byl soud s poslankyní Miladou Horákovou. Jde o největší proces – v souvislosti s ním bylo obžalováno více než šest stovek lidí! Celkem padlo deset hrdelních rozsudků a skoro padesát trestů na doživotí. Šlo o první proces v režii sovětských poradců, obžalovaní se zde museli poprvé učit své výpovědi zpaměti. Proces byl v červnu 1950 doprovázen peticemi pracujících žádajícími nejtvrdší tresty. Hlavním prokurátorem byl nechvalně známý Josef Urválek, k ruce mu byla Ludmila Brožová-Polednová, nyní ve výkonu trestu.
Babice
Střelba v babické škole, při níž 2. července 1951 zahynuli tři členové zdejšího MNV, není dodnes jednoznačně objasněna. Rozporuplná je zejména role údajného odbojáře Ladislava Malého. U jihlavského soudu byli obžalováni sedláci, živnostníci i dva katoličtí kněží: František Pařil a Václav Drbola. V procesu, jemuž předsedal muž se signifikantním příjmením Vojtěch Rudý a který začal jen deset dní po střelbě, padlo sedm trestů smrti. V následujících letech proběhlo v souvislosti s Babicemi několik dalších procesů, při nichž byly vyneseny další čtyři hrdelní rozsudky – popraven byl mimo jiné i P. Jan Bula, současný kandidát na blahořečení. Propagandistický seriál Třicet případů majora Zemana věnoval Babicím hned dva díly.