Za všechny, kteří odešli

Vydání: 2015/18 Broumov: nový život pro klášter, 28.4.2015, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Příloha: Perspektivy 18

Potřebuje duše zemřelého nevěřícího člověka mši? A jak je to s dětmi, které zemřely při spontánním nebo umělém potratu? Měla by být za takové dítě sloužena mše sv., aby se „dostalo do nebe”? Nebo stačí, že vědomě nespáchalo žádný hřích?
 
Pro odpověď na první část otázky sáhněme do dějin církve. Křesťané všech dob pamatovali na zemřelé, modlili se za ně a přinášeli zvláště eucharistickou oběť, aby duše po očištění dosáhly patření na Boha. Učení víry doporučuje také almužny, odpustky a kající skutky za zesnulé. Jan Zlatoústý v jedné promluvě doporučil: „Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtví, a obětujme za ně své modlitby.“
 
Vzpomeňme si, že i při každé mši prosíme milosrdného Boha za všechny, kdo odešli z tohoto světa, a nerozlišujeme spravedlivé od hříšníků, věřící od nevěřících, neboť se všichni bez rozdílu ocitli před spravedlivým Soudcem. Už starozákonní člověk cítil, že je vhodné pamatovat na mrtvé, jak o tom čteme např. v 2. knize Makabejské (12,40n): Když pochovávali padlé v bitvě, našli u nich často pohanské amulety bůžků, které Zákon zakazoval. Prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn. Navíc se za ně konaly modlitby v jeruzalémském chrámě, protože se vědomě odvrátili od víry Izraele.
 
Co z uvedeného vyplývá? Že jsme všichni Božím lidem, ať to uznáváme nebo ne. Ježíš se na kříži obětoval za všechny lidi, i když mnozí jeho smrt a vzkříšení ignorují a odmítají v tyto základní danosti uvěřit. My i oni putujeme do zaslíbené země, do tajemného spočinutí v Boží náruči – a všichni potřebujeme během této pouti i po jejím skončení pomoc v podobě prosebných modliteb. Všichni dohromady tvoříme jeden lid – a v tomto smyslu existuje jednota mezi námi a zesnulými.
 
Pokud jde o děti, které zemřely při nechtěném nebo úmyslném potratu už v prvních týdnech života v lůně matky, už byly osobou a postrádaly samozřejmě jakoukoli vinu. Jak uvádí kněz a biolog Marek Vácha, „i když embryo ještě nemá vnímavost, rozumnost a vůli, má již vše ve své genetické výbavě“. Přirovnává je třeba k těžce nemocnému nebo starému člověku, kteří také neztrácejí svou lidskou důstojnost, podobně jako děti před viditelným příchodem na svět; pořád jsou to lidé stejně jako my. I když to dospělého člověka ještě nepřipomíná nebo už nepřipomíná, stále patří do jednoho okruhu lidství.
 
O čem konstatování populárního vědce svědčí? Že stejně jako se modlíme za děti, které se už rozhlížejí po světě, chodí do školy a dospívají, aby prospívaly a byly zdravé, můžeme a máme se modlit za děti, které to štěstí neměly a byly tak či onak potraceny, protože šlo o plnoprávné osoby, a jako s takovými s nimi nelze nakládat jako s věcmi. Co jsme si uvedli shora o jednotě mezi námi a těmi, jež jsme doprovodili na věčnost, platí i o dětech zemřelých při potratu: modlitby a mše za ně jsou na místě, nehledě k další okolnosti s tím spojené – totiž že do okruhu takových proseb, osobních či svátostných, patří také matka, která prožila potrat, chtěný nebo nechtěný. V jejím srdci zůstává jistý druh bolesti, syndrom, který ji může stále provázet a zneklidňovat.
 
Autor je kněz, premonstrát. 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Odpovědny



Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay